Lavinová dovolená

• Docházka
• • Monika a Petr Pospíšilovi + Betka, Cyrda, Bad
  • Vendulka Vrbíková + Monty
  • Martin Kadleček + Spike
  • Jarda Bárta + Afra
  • Pavla Machalcová + Agáta
  • Markéta Koenigsteinová + Aisha
  • Šárka Peksová + Tai-či, Aška
  • David Mach + Rhea
  • Helana Habadová + Ben
  • Eva Martínková + Cindy
  • Honza Šeda + Monty
  • Ilona Kubíková + Sára
  • Ivana Bufková + Bayard
  • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin
  • Monika Malenová + Lemmy
  • Milena Benešová + Dusty
  • Šárka Juhošová + Bell
  • Dana Veselá – Kety
  • Klára Kmoníčková + Saber

• zkoušky:
  • ZLP1
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Míša
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Dana Veselá + Kety – ne-příště jo
  • RHL – A
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Vendulka Vrbíková
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Monika Pospíšilová + Bety – jo-jo-jo
    • Monika Malenová + Lemmy – jo-jo-jo-nejlepší
    • Honza Šeda + Monty – jo-jo-jo
    • Milena Benešová + Dusty – jo-jo-jo
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Lída Mašatová + Gina jo-jo-jo
    • Šárka Juhošová + Bella jo-jo-jo
    • Ilona Kubíková + Sára – jo-jo-jo
    • Eva Martínková + Cindy – jo-jo-jo
    • Šárka Peksová + Aška – jo-jo-jo
    • Markéta Koenigsteinová – Aisha – ne - příště jo

Naskladnění – psovodi ( jinak také naši kamarádi ) se psy se slétali k penziónu v sobotu okolo poledne. Žádný hromadný úder to ale nebyl. Přijelo nás jenom pár. Většina lidí přijížděla a odjížděla, jak chtěla. Škodili sami sobě. Pravda, někdy zaměstnavatel nemá zrovna pochopení.

Úvodní výlet – jako obvykle jsme po zabydlení vyrazili na svařák. Malá změna přeci jenom byla. Šli jsme na stejnou sjezdovku, do jiné boudičky. Tak nějak hezky se to tam jmenovalo, už nevím jak. Chytřejší mi prozradili, že „ U sekyrek „

Počasí – bylo ukázkově. Chvílemi mrzlo, chvílemi ne. Jen sněhu mohlo být o půl metru více, aspoň o 30 cm…Také občas sprchlo a umrzlo.

Výcvik – rozdělili jsme se na dvě party, postavili úkryty a cvičili a cvičili vždy od devíti cca do 14 00.

Rošty – ve stavění úkrytů nastal zásadní zlom. Hrobeček ve sněhu už nezakrýváme klacky, ale rošty originál z postele, nebo vyrobené z prken.

Čtyřkolka a skútr – Zuzanin přítel s kamarádem nás povozili. Na skútru jen tak a čtyřkolka měla vozíček. Vyšvihla se i Horská služba. Povozili nás na superkrásných skútrech. Jednou výcvikově a jednou zkouškově.

Poslušnost – jsme nejdříve uplácali lyžemi. My všichni běžkami, akorát David měl sjezdovky a Martin skialpy. Šlo jim to líp, tak jsme je jmenovali hlavními ušlapátory. Také jsme vybrázdili trojúhelník na mety. A poslouchali jsme a metovali a za lyžemi chodili, co hrdlo ráčí a tělo snese.

Výlet – chtěli jsme vyrazit ve středu na běžkách do šumavských hvozdů. Ono nám ale přes noc napršelo a umrzlo. Tak jsme to vzdali a šli pěšky. Byl by to sice elegantní způsob, jak se zbavit nepohodlných duší, ale mohli by padnout i skvělí jedinci a nakonec jsme se dohodli, že jsme vlastně všichni skvělí. Šli jsme tedy pěšky na Čertovo jezero, pak na Rozvodí a přes kopec jakýsi zpátky. Mám to, ten kopec, to byl Špičák a my jsme shopkali dolů po černé sjezdovce zvané Šance. Nejdříve jsme se drželi hezky při kraji a ke konci jsme se rozparádili a zbytek sjeli po zadnici. No, schválně, kdo z vás sjel černou po pozadí? Mělo to být i zdokumentováno, ale Vendulka stiskla špatný camprlík na mobilu. Zpátky jsme procházeli okolo svařákovské boudičky. Dali jsme si svařáček do hrníčku a v pohodě doštrádovali dom.

Otravka – Vendulka nás, jako obvykle, neustále tahala ven na procházky, aby vyběhala to své zvíře bláznivé. Vyzráli jsme na ní. Každý den s ní chodil někdo jiný. Byla spokojená, její hafan také a my jsme nepadali na ústa z nadměrného pohybu.

Kožený psovod – báječná sebesmrtící hra. Na jedné z vycházek po výcviku ji vymysleli čtyři karlovarští stateční ( Eva, Markéta, Pavla a Martin). Zabrzdili u již zmiňovaného stánečku a po vyzkoušení dvou typů alkoholových nápojů se zaměřily na slivovici. David dorazil později a zapojil se do hry, nicméně už je nedohnal. Ostatní psovodi jim pouze fandili. Následky a záchrannou akci jsme si vychutnali a nebudu jí rozvádět

Pizza – jeden večer jsme vyrazili do šumu na pizzu. Byla vynikající, navíc se tam nesmělo kouřit, což bylo ještě lepší.

Večerní lyžování – Eva s Martinem zvládali také. Asi jenom dvakrát, abych je zase nepřechválila.

Večery v jídelně – báječně jsme se pobavili, probrali přátele i nepřátele a hlavně jsme se nasmáli do zásoby.

Věštírna – dokonce jsme odhalili jednu až dvě psovodkyně – kartářské Sybily ( Monika M a Milena ). Donutili jsme je vykládat a vykládat. A my jsme se chechtali a chechtali. Provedli jsme i test spolehlivosti. Výsledky budu znát do roka a do dne „ Lomikare, Lomikare „.

Papání – Monča kouzlila na objednávku a určená služba jí pomáhala se nestrhnout.

Kenely – budou do budoucna nutností. V takovém množství lidí a psů se to jinak nedá uhlídat. Nikdo nechce být nepříjemný, ale alespoň minimální pravidla se stanovit musí.

Disciplína chůze za běžkami – to byla nejsrandovnější disciplína. Vilda nám jí nalajnoval hezky šupem z kopce, obrat a juchů do kopce. Takřka všichni se dolů řítili se smrtí v očích, zastavili elegantním pádem, obrat prováděli v leže a nahoru propotili trika ( někdy i bundy ). Jen Matin, rodilý lyžař, jel bravurně, akorát zase zdrhnul i psovi. No opravdu, legrace.

Odlet – v neděli po zkouškách a velkém úklidu, úplně unavení, ale ve skvělé náladě ( pánové, vy si po sobě neumíte vytřít koupelnu??? )