Letní výcvikový tábor proběhl od 25.7. do 2.8.2015 v Mostě… v Souši… u Matyldy… na cvičáku… do pr... mě je smutno.

Ale bylo to pěkné a fungovalo to (i na sever i na jih).

Přítomní lidé – pokusím se Vás vyjmenovat. Kdož se nenajdete, napište a já Vás dovyjmenuji.

• Míra a Radka Fenclovi (Beruška, Julča, Agar a dvě štěňátka Dorotka a Dá-dy-dády – dádydá),

• Naďa  (Betty),

• Monika a Petr Pospíšilovi (Bad, Regina, Alf),

• Jitka Kovářová (Chelseta)

• Lucka Zenglerová (Tereza a Cecilka),

• Iva Bufková ( Šejdina, Bája a Raketa),

• Jitka, Lukáš, Eliška a Honzík Třískovi (Black a Daf),

• Zuzka Marková a Mareček (Meduna a malina),

• Vlaďka a Jarda Bártovi (Borůvka, Caprisa a Axa),

• Eva a Jarda (Soptík) Hajšmanovi (Cailin),

• Vendula Vrbíková, Míša a Vašík (bez psů),

• Dana a Libor Ernst (Aimi),

• Anna Viktorová (Chris),

• Pavla Machalcová a Káťa (Riki),

• Markéta Koenigsteinová a Martin Kadleček (Beky a Spike),

• Honza Pakosta (Jim),

• Veronika Kosinová (Bert),

• Dita Klárnerová (Ivan a malina),

• Honza Šeda (sakrajaksejmenujetenpes),

• Šárka, David, Ondrášek a Mareček Machovi (Rhea, Alína a Cink).

Caa-ca.a to činí  36 slovy třicet šest lidí a 36 slovy třicet šesti psů. To mně to samotnou překvapilo.

Na výlet do povrchových a hlubinných dolů dorazili ještě externí bojovníci Lenka Knollová (Aischa) a Luděk Rada (Bukanýr).

Příjezd byl plánován na sobotu odpoledne a vesměs to vyšlo. Dokonce nám na stavění stanů ani nežhavilo slunce. Ne, že by to bylo ideální. Stavění stanů tentokrát nebylo úmorně vyčerpávající, ale groteskní. Foukal totiž poměrně velmi čerstvý vichr. Potáceli jsme se po place, zabalení do stanů a snažili jsme se je někde přišpendlit k zemi, nebo k plotu.

Opět nás očekával luxusní servis tekoucí pitné vody studené i teplé, splachovací záchody dva, sprchy dvě, ledničky tři, obědy a snídaně pod nos, pivo točené, nanuky mražené, utopenci utopení, elektrická energie až do stanu a Matylda se vším všudy. Zároveň na nás ovšem číhaly i různé záludnosti, vosy žravé, mravenci stanoví, vichr nepřetržitý a mírná demence, projevující se neschopností si zapamatovat co si kam odkládáme. Je nutno bohužel konstatovat, že v tradici večerního koupání v Matyldě vytrvali pouze tři stateční Vendulka, David a Šárka.

Ačkoli jsme byli u vody a i člun s vybavením byl přítomen, tak se voda cvičila jen v pátek a v sobotu. Každý den, kromě úterý a středy jsme poctivě pilovali plochy a poslušnost. Sem, tam, tedy někteří dost pravidelně, se stopovalo.

V úterý byl speciální výcvik v dole  ČSA. Kromě exkurse bednobusem po povrchovém dole s výhledem na uhlí a uhlí a daňky a uhlí a bagrovací monstrum a uhlí a uhlí, jsme se nalokali mouru v neutuchajícím větru, vylezli i se psy na první palubu bagrovacího monstra, překonali frčící pásový dopravník po schůdkách a zachránili dva úplně ztracené horníky. Jednoho na povrchu a druhého ve štole. Na závěr, pro velký úspěch, jsme si zopakovali výlet našlapaným bednobusem přes povrchový důl.

Tento výcvik z pohledu našich psů vypadal asi takto: „ Hurá jedeme autem na výlet … čekáme … a čekáme … boha jeho BEDNOBUS je tu vedro a z obou stran se na mě lepí nějaký čoklové, které bych fakt nejraději sežral … konečně venku … ježíši kam to zase lezeme?! To je nějaké mega monstrum a podlahy to má z drátů, honem dolů … jupí, hledáme, tady je, koukej … fuj tady je ale prachu … né, né tudy nejdu, pode mnou frčí uhlí a přes něj vedou schůdky z drátů. To mně neudrží!! … čekáme … mám žízeň … Kam to sakra jdeme?! To není dobrý, tady je tma … Ááá, hledáme (a tady se názory jednotlivých psů rozcházejí. Od úplného nadšení, po úplný bojkot, celá škála) … a zase, do háje ty schůdky přes rozpumprlíkovaný dopravník … ále jděte s tím bednobusem do kšá a ty se na mně taky nelep, ty psisko jednno … no konečně moje zlaté auto … jdeme se vykoupat? Jupí … Konec výletu do psího světa.

Ve středu bylo vyhlášeno výcvikové příměří. Cvičili jen skalní nadšenci a jenom lehounce poslušnost. Většina osazenstva se vydala na hrad Hněvín. Hněvín je kupodivu na kopci. Tak jsme si prohlédli Hněvín i široké okolí, našli kešku a cválali dolů.

Hned po výletu proběhl souboj Plzně proti Varům na ostří nože. Soubojovali jsme v dosti dramatických disciplínách, které vymýšleli i hodnotili Míra a Radka. Prý to byla plichta, nicméně musím uznat, že nás Plzeň převálcovala. Dost jsme se zamotali do počtu účastníků družstev a v průběhu jsme doplňovali, ubírali, nahrazovali i vylučovali, až nás nakonec stejně nebylo stejně. Byla to ale legranda a dost nás při povzbuzování ochraptělo.

S grilováním byl trošku problém, bo vichr odnášel teplo ohýnkové do pryč. Problém byl vyřešen instalací protivětrné stěny. Za nápad i uskutečnění vděčíme Zuzce a Šárce. Nejpozdnější odchod do stanů byl zaznamenán v noci z pátku na sobotu. Konečně přestal foukat vítr a hlavně byl takzvaný superúplněk (druhý úplněk v jednom měsíci). Nějaký ďouďa nám nakukal, že se tomu říká modrý měsíc a v 1 hodinu a 20 minut bude měsíc opravdu modrý. A my tam, jak pitomci v půl druhé v noci, opilí a vychechtaní, zírali na měsíc. A víte co? Byl tyrkysově modrý!!! Nevěříš? No, tak se příště můžeš přesvědčit na vlastní oko sám.

Lehce jsme se dostali do sporu na téma organizace výcviku. Demokracie je sviňa, dovoluje totiž vyjadřovat i naprosto absurdní názory. Tak se na svět dostala potřeba naprosté anarchie i mírné korekce i lístečkového systému, ba i stoprocentní buzerace. Samozřejmě jsme se nedohodli a zbytečně rozčílili a příště pojedeme, tak jako vždy ...Doufám...

Odjezd probíhal indi vindy o víkendu. Skalní příznivci si dali v neděli ještě oběd. Byla vynikající kachna, zelí a knedlík. Doufám, že příští rok budeme opět na Matyldě a opět v pohodě.

Jestli k mému líčení této akce má někdo připomínky, tak sem s nimi. Já je, po tvrdé cenzuře, možná zveřejním. Chválit za tento článek mě můžete veřejně a nepřetržitě.

Se smutkem Vám oznamujeme, že dnes ráno svůj boj s rakovinou prohrál náš dlouholetý kamarád Petar Marzy.

Velký výcvik 27.8. - 28.8. se koná v Karlových Varech. Sraz v sobotu 14:00 na cvičáku ve Staré Roli.

Bude se cvičit poslušnost a dovednost a po té večer oslavíme narozeniny všech přítomných.

Zásoby si každý přiveze vlastní, jinak bude na ostatní smutně čučet.

!!! Tady je malá změna. Jelikož má celou sobotu pršet, tak se bude cvičit dle počasí a oslava narozenin se přesouvá k Machům do Nejdku, kde Plzeňáci i přespí (doufám, že jich přijede aspoň třicet 8o). Začátek oslavy bude v 18:00 a pokd to půjde tak se prosím sražte do aut, aby nebyl problém s parkováním !!!

V neděli v 9:00 odjezd do Chebu na sutiny nebude, sutiny se bohužel na konec nepodařilo zajistit.

!!! Místo Chebu se jede do Abertam, kde bude sraz v 9:00 na náměstí a budou se cvičit sutiny. Marrtin má nějaké nové, případně se pojede na Hřebečnou !!!

Předpokládané ukončení cca 15:00 a rozjezd k domovům.

místo – kdo četl nadpis ví že jsme byli v Ejpovicích

termín – 31.7. - 8.8. a kdo by to byl řekl rok 2010

obsazení – kompletní rodinné klany -

Helena, Jarda, Honzík a Ben Fabiánovi

Michala, Filip, Vítek a Bria s Vandou Zapletalovi

Šárka, David, Ondřej a Rea s Aškou a s Cinkem Machovi

Ivana, Ondřej a Šeidina s Barym Bufkovi

Šárka, Radek,Nikolka, Dominik a Gája s Coulisem

• • ne úplně komplet rodinné klany a jednotlivci -

    Monika, Petr a Betinka s Badem Pospíšilovi

    Vlaďka, Jarda a Borůvka s Barčou Bártovi

    Hanka, Adélka a Gill Kremlovi

    Zuzana, Mareček a nám nepředstavené štěňátko foxíka Markovi

    Katka a Eru Němečkovi

    Lucka a Terezka Zenglerovi

    Michal a Arnie Hladíkovi

• • návštěvy

    Markéta a Aisha Koenigsteinovi

Martin a Spike Kadlečkovi

Vendulka, Ondřej, Míša Vrbíkovi

Zdeněk a Pan Rasputin Kolářovi

Maruška Peksová

Osnova

• úvod

• příjezd

• pobyt

• odjezd

• den poté

Úvod

Statečné matky a stateční otcové ne méně statečných dětiček hladce převálcovali svou účastí ostatní členy bez potomků, nebo s již odložitelnými potomky. Slétli jsme se v počtu pět dětí do dvou let ( každé mělo s sebou alespoň jednoho rodiče )plus jedno takové jezdilo i s rodiči na návštěvu. Další tři děti ve věku nad pět let sem tam učinili nízký průlet táborem, aby informovali své rodiče, že ještě žijí.

Příjezd – slétli jsme se v sobotu odpoledne. Zpočátku to vypadalo, že kromě Bártíků , se tábor bude skládat pouze z odětičkovaných párů. Tito zabrali půlku stanovacího prostoru na stany velikosti rodinných vilek, ohrádku pro ty špunty a Ondřejův gumový program také zabral několik metrů čtverečních. ( Vysvětlivka – Ondřejův gumový program = bazének, čluneček, balóny, kruhy a matračka, vše nafukovací a hračky ve vodě máchatelné ). Nakonec dorazili i úplně standartní psovodi se svými psy a po kratším boji se i oni utábořili. Slabší povahy se zabydlely v chatičkách. Někdo přijel v sobotu, někdo třeba až v pondělí až jsme se sjeli všichni. Nutno podotknouti, že varáci to nějak flákali. Přijeli totiž jenom čtyři a z toho dva jen na víkend. No nic, je nás málo, ale samí dobří.

Pobyt

Sobota – příjezd, šílené vybalování, stavění, ztrácení, hledání a nalézání věcí psů i dětí. K večeru jsme ten mumraj dokopali do relativně hotového stavu, dali děti spát ( kromě Víti, ten chodí až v půl jedenácté ) a upadli do seslíků okolo ohně. Vyslovuji veřejnou pochvalu Bártíkům za to, že nezapomněli dovézt dřevo na oheň. Kdyby ho nedovezli, patrně by jsme žvýkali k večeři naložené, ale syrové maso. Sílu na sběr klacíků by jsme už asi ze sebe nevyšlápli. Hlavního topiče dělal Martin a dobře mu tak. Neměl s sebou žádné dítě.

Neděle – asi proběhl i nějaký výcvik ale to si moc nepamatuji. Neděle totiž patřila Cyrdovi. Cyrda bojoval boj, ten poslední, co ho nikdo nemůžeme vyhrát. Jeho statečné srdíčko prohrávalo boj s časem. Monika a Petr pro něj udělali co mohli. Pohřbili ho i s pelíškem, oblíbenými hračkami a svými slzami na zahradě. K večeru přijeli, protože doma jim bylo příliš smutno. David, který se vracel do Varů pro různé zapomenuté důležitosti ( serf, antikoncepce.....) po cestě zpět koupil dva Magistry. Cyrdu jsme večer u ohně zapili. První frťánek patři jen jemu, druhý jen Cai a třetí všem dalším kamarádům, co už tu nejsou s námi. Mohli jsme je zapíjet jednotlivě, ale to by jsme probuleli celý večer a asi by jsme byli také dost opilí.

Pondělí – počasí bylo jedna báseň a tak dopoledne i odpoledne probíhal vodní výcvik. Opotřebovávali jsme člun Bártíků. Náš člun totiž hned v neděli psi proškrábli a tak jsme ho zalepovali a v pondělí byl zatěžkaný a léčil se. Dětičky se cachňali v bazénku, placatili v ohrádce a nutili rodiče je tlačit na kolobrndě. Přesto si všichni zacvičili vše co chtěli. Někdo přitahoval člun, někdo učil psa plavat a ostatní učili všechno mezi tím. Byli jsme na obědě v místní hospůdce a potom byl i polední klid. To vám byla nádhera. Večer jsme došli na dřevo, udělali ohýnek a dosyta se nadlábli. Monika, šikulka, si parádně zvrkla kotníček. Nesla Šárce M. ochutnat jakýsi zvláštní nápoj a šlápla do ďurky v půdě a už se válela na zemi. Nutno podotknouti, že pití nevylila, fakt šikulka.

Úterý – dopoledne jsme cvičili vodu. Odpoledne se nám kapku poprčilo počasí a trošíčku sprchlo. Vyrobili jsme přepychový plachtový přístřešek nad dětskou ohrádkou. Trošku do něj sice zatékalo, protože jsme tu plachtu dali proti švu, ale to jsme bryskně ve středu opravili. Odpolední výcvik proběhl ke spokojenosti všech. Radek donesl dřevo na oheň. Byla to sice bříza a ta hoří i mokrá. Jenže Radek jí vytáhl z potůčku. Večer se nesl ve stylu vyuzení všech přítomných. Myslím, že to se podařilo. Vydrželi jsme to a nešli jsme spát, dokud jsme břízu nespálili úplně celou.

Středa – dopoledne jsme se rozdělili. Část nás trénovalo vodu a část šla vycházkou na sutinky, které našli v úterý Jarda s Honzíkem. Stihli jsme akorát jedno kolo a pak jsme třičtvrtě hoďky čekali, nacpaní v místnosti se střechou, než přestane pršet. Odpoledne sem tam také pršelo. Míša nevydržela a odsvištěla s Víťou domů. Šárka s Helčou s Honzíkem a Ondřejem využili pozvání Vendulky. U Vendulky jsme vypustili děti a ty se konečně mohli vyřádit. Večer jsme znovu grilovali. Tentokrát už jsme nelovili dřevo z potoka a tak jsme byli o poznání méně uzení.

Odjezd

Čtvrtek – dopoledne jsme šli na výlet spojený s plošným vyhledáním. Plošně jsme se vzájemně našli a svištěli na oběd. Odpolene začali telefonicky chodit poplašné zprávy o přívalových deštích. Helča s Jardou a Šárka s Davidem podlehli tlaku meteorologů a začali balit a balili a balili, dokud se nesbalili a odjeli do méně vytopitelných domovů. Ostatní vydrželi a večer ještě grilovali. Zmokli až ráno v pátek.

Pátek – pršelo, jen se lilo. My už jsme tam nebyli, tak o tom nemůžu psát.

Sobota – ruply nervy i těm nejstatečnějším. Všichni se sbalili a odjuchali domů se usušit.

Den poté

Neděle – Bártíci, kteří to mají nejblíže, se dojeli mrknout na naše tábořiště. Ještě, že jsme zbaběle prchli. Tábořiště bylo pod vodou. Tak hrozné, jako liberecko to tedy nebylo, ale stejně, ještěže jsme tomu ujeli.

Heslo tábora – s dítětem ven, bez deště jen!!!