Děkuji všem, kteří jste se účastnili brigády. Zároveň děkuji všem, kteří se účastnili na přípravě této brigády. Bylo až moc velké vedro, ale nepršelo a to je hlavní. Začali jsme v 9 00 hodin a skončili asi v půl třetí. Stihli jsme úžasné množství práce. Zde je přehled.

SEZNAM PRACÍ

• dodělat podsadu pro odkladačky - splněno

• usadit podsadu pro odkladačky - splněno

• postavit odkladačky – zatím nedokončeno, ale doděláme

• stvořit branku v dělícím plotě – zatím nedokončeno, ale bude

• uzavřít dělící plot – zatím nedokončeno

• zpevnit zem v prostoru branky v dělícím plotě - splněno

• zpevnit zem pod pohyblivou lávkou - splněno

• zpevnit zem u starých odkladaček - splněno

• uklidit buňku – nesmysl, neproveditelné

• uklidit zastávku - splněno

• opravit padací dveře na zastávce - splněno

• posekat trávu - splněno

• odvézt trávu - splněno

• upravit zahrádku - splněno

• ostříhat stromky - splněno

• opravit příjezdovou cestu – nebyl materiál

• vyčistit svod vody v lese - splněno

• vyčistit okapy - splněno

• vyčistit černou plazící rouru od rzi – nestihli jsme

• zbourat a zlikvidovat staré odkladačky - splněno

• opravit zviditelnění met – nebyl materiál

• opravit komín – chybí těsnění jinak splněno

• posekat hřiště – nešlo zvládnout

• udělat závlačku na vstupní vrátka – splněno

• zahladit nerovnosti v trávníku – splněno dle množství volné zeminy

• vysekat strunovkou co půjde – splněno

• složit dřevo na odkladačky - splněno

Přišli jste v hojném počtu, členi, čekatelé i nečleni a to je fantastické. Co jsme nestihli zmákneme na podzim. Nebojte já do té doby ještě nějaké úkoly přivymyslím.

Šárka

 

 

 

Vřele zvu všechny členy, čekatele, ba i nečleny na jarní brigádu. Sejdeme se v neděli 14.6.2015 v 9 00 hodin na cvičáku. S sebou si vezměte jídlo ( svačinku, maso na gril). Nealkoholické pití bude zajištěno. Předpokládaný konec je okolo 15 00 hodin.

SEZNAM PRACÍ

• dodělat podsadu pro odkladačky

• usadit podsadu pro odkladačky

• postavit odkladačky

• stvořit branku v dělícím plotě

• uzavřít dělící plot

• zpevnit zem v prostoru branky v dělícím plotě

• zpevnit zem pod pohyblivou lávkou

• zpevnit zem u odkladaček

• uklidit buňku

• uklidit zastávku

• opravit padací dveře na zastávce

• posekat trávu

• odvézt trávu

• upravit zahrádku

• ostříhat stromky

• opravit příjezdovou cestu

• vyčistit svod vody v lese

• vyčistit okapy

• vyčistit černou plazící rouru od rzi

• zbourat a zlikvidovat staré odkladačky

• opravit zviditelnění met

• opravit komín

• posekat hřiště

Když mně, nebo někoho z Vás ještě něco napadne, seznam se dá doplnit. Mám ale neodbytný dojem, že už teď se to nedá zvládnout.

Pokud možnost máte přivezte

• sekačku (čím větší záběr, tím lépe)

• nůžky na stromy

• nářadí (něco tam je, ale žádná sláva)

• vrtačku (aku i neaku)

• motyčku

• hrábě

• křovinořez

Tímto ruším 14.6.2015 výcvik

Přijďte v hojném počtu, neboť to za nás nikdo nechce dělat. To znamená, co neuděláme teď zbude na podzimní brigádu.

Vaše všemi oblíííííbenáááá předsedkyně Šárka

 

 

Termín: 23.7.2011 - 31.7.2011

Vodní soustředění 2011 se bude konat opět v Ejpovicích. Na nechranice k policii to nejde, kemp vychází hrozně draho, a bydlení ve Chbanech na trenažéru je opravdu hardcore.

Kdo chce chatku, měl by si jí rezervovat. Turnusy na chatky jsou od soboty do soboty, takže buď odjedete o den dříve, nebo budete jednu noc ve stanu.

Je možnost zajistit cvičák v Plzni, takže se dají pořádat i zkoušky.

Pravděpodobně by se dalo jet na sutiny do Kaznějova, kde se letos konali atesty, ale to není na každodení dojíždění (mohli by se udělat tak dva výcviky).

Dejte vědět kdo pojedete.

 

Už je to tady
měly by jste zdrhnout
bude zase brigáda
vše se bude drhnout.

Důrazně Vás zvu na brigádu. Sejdeme se v neděli 20. června v 9:00 na cvičáku.

Pro utvoření představy předkládám seznam nutných činností:

• dodělat vrata garáže
• opravit plot
• opravit dveře od trubky
• dodat písek před trubku
• opravit vozík na psy
• vyčistit kanál mezi pražci na cestě v lese a přibít kramle
• opravit vysoký žebřík
• připevnit stříšku na komín
• rozpohybovat stožár
• vyčistit okapy
• posekat trávu
• vyčistit sud
• uklidit dřevníky
• vyčistit ohniště
  
• vyplít zahrádku
• opravit lavičky u ohniště
• natřít lavičky
• uklidit buňku
• uhrabat cestu pod kolejema
• oškrabat a natřít vrata
• zkulturnit kompost v lese
• opravit trojskok
• natřít zárubně dveří buňky
• umýt a vydezinfikovat kotce
• uklidit věci před plecháčem

Nebojte ještě mě do 20. června něco napadne.

Kdo příjde bude dřít,
kdo nepříjde bude bit.

Účast bude evidovat sojka práskačka (možná přijde i Krakonoš).

 

Vaš nejoblíbenější předsedkyně.

Zkoušky RH-E a RH-TA 6.6.2010 budou začínat v 9:00 na Hřebečné u bunkrů. Buďte tam do 8:45.

...

16.9.–18.9.2005 Špičák

Přítomni:Rodina Pospíšilů (jsou tu všichni, bo tu bydlí); Helena Habadová–Ben; Dita Klarnerová–Matylda; Šárka Juhošová–Bella; Honza a Maruška Pakostovi–Akim, Bárt; Hanka Kremlová–Vendulka, Bert (17.9–18.9.); Lukáš a Vendula Třískovi–Dix (17.9.–18.9.); Zuzana Marková–Bobík (17.9.–nemocná–mazala domů); Šárka Peksová–Tai-či, Aška; Vendula Vrbíková–Monty (18.9.)

Úspěchy:
Zuzana a Bobík–ZZO složili
Lukáš a Dix– ZZO složili
Helena a Ben– závod dle ZOP, 3. místo
Šárka a Bella– závod dle ZOP, 4. místo
Dita a Matylda– závod dle ZOP, 6.místo
Lukáš a Dix– závod dle ZPU1, 5.místo
Šárka a Aška– závod dle ZPU1, 7. místo
Honza a Akim– závod dle ZPU1, 8. místo

Příjezd karlovarských: mlha, déšť a tma. Auto, vozík, pět lidí, šest psů a bagáž..... prostě pošušňání.

Kominíčci všem nám moc chutnaly až do pěti ráno.

Drbny všechny jsme probrali, kdož jste tam nebyli (to máte za trest).

Utužení vztahů s Brnem Radce jsme brnkli (v půl jedné v noci), byla nějaká rozespalá, tak jsme jí vynadali, že jenom trouba zvedá telefony takhle pozdě v noci.

Zkoušky někdo je dělal a udělal, někdo jen tak koukal a bavil se.

Polévku Monča uvařila a my jsme jí snědli (byla skvělá).

Polední klid byl nutný, jinak bychom padli.

Vycházka s výcvikem došli jsme na Čertovo jezero a tam jsme se tři hoďky váleli, běhali a štěkali v lese.

Večeře maso jsme grilovali a slupli, svařák jsme vyzunkli.

Brno utužilo vztahy s námi volala nám Radka s Peťou, prý na oplátku.

Soutěž se jako obvykle vydařila.

Odjezd jak jsme přijeli, tak jsme i odjeli. Po cestě jsme nabrali dvě opičky (Monča nás vybavila slivovicí a posádka vozu se celou cestu statečně udobřovala). Opičky vystoupily v Krásně a ve Varech před školou. Řidič trpěl jako zvíře.

8.10.–9.10.2005 brigáda

Postavili jsme si střechu, to Vám je krááása!!!

Plány chvilku nám to trvalo, než jsme se dohodli co vlastně chceme.

Radek jako jediný odborník na stavbu střech byl nejdůležitější. Připomínkoval plánek, počítal spotřebu materiálu, velel stavbě a makal jako ďas.

Mirek jako jediný odborník na motorovou pilu řezal a řezal a řezal a když už to dál nešlo, tak radil a řezal.

Ostatní se postarali o nákup a dovoz materiálu. Potom se rozdělili na tábor chlapů a žen.

Chlapi stavěli střechu.

Ženský rozbouraly starou střechu, natíraly plot ( žluto–modro–červený) a překážky, štípaly a uklízely dříví na zimu a ugrilovaly oběd ( to Vám byla ňamka ).

ZDE BY MĚLY MLUVIT FOTOGRAFIE!

19.11.2005 Praha - Dům odborů

Mezinárodní řád máme fungl nový, jsou tam kladné (+) , záporné (-), i neutrální (+-) změny.

+ změny
RHE :
–možnost výběru mezi stopou, sutinou a plochou
–poslušnosti - losuje se pořadí cviků
–dovednosti - mety - losuje se pořadí
–plochy i sutiny stupně B - není jistý počet figurantů

+- změny
poslušnost : –aport přes Áčko je nahrazen plazením. Psovod se může plazit se psem, nebo vzpřímeně jít vedle psa. Povely jsou povoleny, doteky nejsou povoleny.
–skupinka – s lidmi rotuje i jeden neagresivní pes
–malá plemena – můžou a nemusí se jim snižovat překážky
–sutiny, plochy – odpadá nástřelák
–dovednost – skok daleký – zkrácen na 1 metr, na povel „stůj“ musí pes zůstat stát ve směru skoku. Nesmí se otočit k psovodovi
–mety v lavinách nejsou bedny, ale pouze praporky označená místa 40m od sebe
–žebřík vodorovný – pokud pes šlape na postranice, cvik se hodnotí známkou chybně
–plochy – rozhodčí určuje osu postupu, která je vždy rovná není do Účka, nesmí se vracet
–v nepřehledném terénu můžou být i budovy, sklepy
–i když není splněn limit v jedné části zkoušky, je povinnost zkoušku dokončit
–Je povoleno šílené množství dalších povelů, nebudu je vypisovat. Přečtěte si to.

- změny
–stopy : na konci stopy neleží ten, kdo ji šlapal, ale někdo úplně jiný ( prý, aby rozhodčí nezabloudil ). Pokud pes mine figuranta a jde po svém pachu dál ( tak se ti opravdu dobří zachovají ), prošvihl zkoušku
–dovednost : nesení psa – psa jakkoli těžkého musí unést sám psovod, po položení na zem musí pes v klidu vyčkat na povel psovoda a ne hned sám mazat zpátky
–sutiny : všechny osoby se vyprošťují bez účasti psovoda ( psovi není umožněn kontakt )

Další
–Vytrvalostní zk. – zapomněli jsme se na to zeptat, ale měly by být nepovinné
–IRO bude vyhlašovat zkoušky se zadáním Mezinárodního šampionátu práce
–Brigády si smí samy vyhlašovat pouze RHE zkoušky. Zkoušky stupně A, B a C se musí rok předem hlásit na svaz a svaz je musí povolit. Limit 1 rok bude možná zkrácen
Tyto zkoušky smí pořádat kterákoli ZKO. ZKO musí nahlásit ¹/₄ roku předem.
Jediná vyjímka ČR proti celému světu – všichni mají RHE nepovinné, akorát Češi bez složené zkoušky RHE nesmí dál. Ó my se máme!!!

Přítomni ( Monika P., Dita K., Šárka P., Honza P.).
Přijeli jsme v devět ráno. Dostali jsme sváču, kafčo, Matonku, nové mezinárodní řády, potřásli jsme si pravicemi, někde i na pusiny došlo a už to frčelo. Vysvětlili nám proč,kdo, kde a co se v řádu změnilo. Pak byla přestávka a guláš.
Po obědě už to tak košér a bez problémů nebylo. Dopřednesl se řád a začaly se řešit věci, které sem nepatřily. Řešil se letošní lavinový pohár. Rozhodčí povolili absolvovat speciál bez lyží. Řád jasně říká, že lyže jsou povinné. To je hrůůůza, co?! Kupodivu byla povolena i obhajoba provinilců. Silně svažitý terén byl zavalen přes jeden metr vysokou, úplně sypkou pokrývkou sněhu. Po nasazení lyží se psovod propadl až po pás do sněhu. Bylo ohroženo zdraví psovodů. Před čtyřmi lety, při ohrožení zdraví, bylo povoleno lyže sundat. Žádný postih a dokonce ani upozornění se nekonalo.
Tak, jak to vlastně je? Jednou to jde a jindy ne?! No nevím, nevím… Zůstalo to nedořešené. Prý presidium rozhodne.
Zazněly i hlasy o tom, že „školení rozhodčích“ , zdržují svými dotazy lidé, co tam nemají co dělat, protože rozhodčí nejsou. Řekla bych, že to bylo hodně ubohé. Toto nebylo “Školení rozhodčích„, ale „Školení rozhodčích, předsedů a hlavních výcvikářů“. Rozhodčí měli proplacený cesťák, ostatní jeli na své náklady. A i kdyby to bylo pouze pro rozhodčí, existují pravidla slušného chování… Možná, že by stálo za to vyhlásit pro vybrané jedince „Školení pravidel slušného chování“.

Jezděte na školení, stanou se z Vás školníci!!!

7. ledna - 15. ledna 2006

Přítomni

–Monika, Petr, Radek a Peťa Pospíšilovi + Betynka, Cyr a Luky …nás pozvali a tak tu s námi i byli
–Vilda a Ivanka Babičkovi + Irma, Xanto a Aibi, 10.1.–15.1.
–Radka a Péťa Marzyovi + Ajča a Zorka
–Hanka Kremlová + Vendulka a Bertík
–Zuzana Marková + Bobík
–Anička Česalová + Issa
–Helena Habadová + Ben, 7.1.–11.1.
–Lukáš Tříska + Dix, sem tam zavítala i Vendula
–Vlaďka Matoušková + Bára - dojížděla z Klatov a občas i přespala
–Zdeněk Kolář + Pan Rasputin - dojížděl každý den
–Šárka Juhošová + Bella
–Ilona Kubíková + Sára
–Dita Klarnerová + Matylda
–Milena Benešová + Dusty
–Honza Pakosta + Akim
–Honza Šeda + Monty
–Radek Čajka + Čak–dorazil 14.1.
–Šárka Peksová + Aška

Zkoušky
12.1.
ZLP-1:
–Milena a Dusty–úspěch
–Vlaďka a Bára–úspěch–
ZLP-2:
–Hanka a Bert–úspěch
–Šárka P a Aška–úspěch
–Ilona a Sára–smůla
–Šárka J. a Bella–smůla
13.1.
ZLP-1
–Zuzana a Bobík–úspěch
–Lukáš a Dix–úspěch
–Zdeněk a Pan Rasputin–úspěch
–Honza Š. a Monty–smůla
ZLP-2
–Ilona a Sára–úspěch
–Šárka J. a Bella–úspěch
14.1.
ZLP-3
–Radka a Zorka–úspěch
– Hanka a Vendulka–úspěch
–Šárka P a Aška–úspěch
–Monika a Betty–smůla
–Honza P. a Akim–smůla

Příjezd
vyznačoval se organizovaným zmatkem. Brňáci přivezli slivku a tak jsme se ještě na schodech udobřili.

Oslovení
„Šumavský medvěd“–už známe dlouho
„Šumavské gazely“–vymyslela Monča a všichni jsme to schválili ( obzvlášť krásný je obrat „Zralé Šumavské gazely“)
„Pytlíci“–byli všichni z pokoje číslo 1. Na tomto pokoji se vše živé, psi i lidé, honosilo pytlíky.

Vtip
Bude nová dopravní značka pro blondýnky,----- Konec kruhového objezdu

Počasí
slunce, slunce a ještě jednou slunce. Krása, krása a ještě jednou krása. Akorát ve čtvrtek se trošku škaredilo. Sem, tam se z té záře vyskytl náběh na zánět spojivek, u psů i lidí.

Sníh
byl všude a byly ho mraky. 75 až 120cm - to je kvalifikovaný a nestranný odhad.

Výcvik
zabrali jsme celý svah, rozdělili se do čtyř skupin, vykopali úkryty a cvičili vyhledávání a jízdu na lyžích. Ráno v 9 30 nástup, odpoledne ve 14 00 odchod. Řádně jsme se zapotili.

Poslušnost
plac nám uplácal statečný zachránce z horské služby na skůtru. Ihned jsme ho rozhamťali a poté znovu ušlapkali lyžemi. Přes noc zmrzl a byl choditelný i plazitelný.

Skůtr
povozil nás i psy.

Středočeši
byli v Železné Rudě, v neděli s námi pocvičili.

Výlet
proběhl ve středu. Sněženky šly asi 15 a machři běželi asi 25 km na běžkách. Za pomalého šoupání lyží jsme si vychutnali romantiku zmrzlé a prosluněné Šumavy–viděli jsme Alpy a někteří i Tatry (dole na silnici). Luky zahájil dráhu sáňového psa - tahal Petra celý výlet tam a zpátky okolo hlavního pelotonu a byl zcela šťastný. Čurat jsme museli chodit na lyžích, jinak by jsme máchali zadnice ve sněhu. Sem tam jsme brzdili celým tělem. Sněženky dorazily do hospody o dvě hodiny dříve a vypily 7 x 7 Drákulů a překřtily je na Upíry. Ten náskok se už Machrům nepodařilo dohnat. Dali oběd, jednoho Upíra (posledního, co zbyl po nájezdu sněženek), pochytali Sněženky a mazali domů. Někteří jedinci ( nechci jmenovat - Hanka, Zuzka, Anička, Lukáš a Honza Š.) toho měli opravdu tak akorát, neb se v noci před výletem nevyspali. Byli, ubožáčci, na nočním výcviku v hospůdce se středočeskou brigádou a vrátili se v půl páté ráno. Po tomto celodenním výkonu šli chudáci, kteří nedělali zkoušky stupně 1 a 2, kopat úkryty. Měsíc jim k tomu krásně svítil. Vrátili se úplně groggy. My, kteří jsme nekopali, jim tímto děkujeme

Kominíčci
řezali jsme každý večer. Moc nám chutnali. probrali a proprali jsme při nich celý svět (jestlipak víš, na co umřel Šemík? Je ti jasné, že výcvik gordona se maličko liší od výcviku kavkazáka? VZP je fantastická instituce - zkus tomu odporovat!!! Také se těšíš na sjezd záchranářů?).

Jídlo
jako obvykle nám vařila Monča s mírnou dopomocí někoho z nás. Jídla byla chuti excelentní ( jako vždy).

Zvláštnost
z různých úkazů a jevů jsme usoudili, že úraz hlavy je pro většinu naší skupiny jen lehké zranění. Tato špinavá pomluva platí pro lidi i psy

Zkoušky
někdo se opaloval, někdo se nervoval, někdo je udělal, někdo neudělal, někdo dřel, někdo se bavil a někteří jedinci spali zahrabaní v úkrytech (nalezeni a zachráněni byli nakonec všichni). Většinou si všichni užili od každého trošku.

Venčení
naši psi dokonale počurali a pokadili lesík u penzionu.

Čertovo jezero
došli jsme tam poslední den pěšky, vyfotili sebe i psy. Jezero bylo úplně zamrzlé, tak jsme se po něm prošli. Slabší a obětavější kusy zůstaly na pokojích a uklízeli.

Odjezd
všichni zdrávi odjeli i dojeli.

Závěr - když to co dělám je zábava, pak mě nemrzí žádná námaha.

4.2.2006 Žatec

Aktéři

Vladimír Kuchta–president SZBK ČR, rozhodčí, zkoušející
Jaroslav Sedlák–hlavní výcvikář SZBK ČR, rozhodčí, zkoušející
Vilda Babička–rozhodčí, zkoušející
Dita Finstrle–zkoušená úspěch + 3 hospitace
Radka Marzyová–zkoušená smůla hnusná, zavšivená
Dita Klarnerová–zkoušená úspěch + 2 hospitace
Šárka Peksová–zkoušená úspěch + 4 hospitace

Jelitní jednotka ve složení čtyř statečných, nastoupila v 8 30 ráno do zasedačky Chmelařství v Žatci. Dali jsme kafčo, nebo čajík a tím to přestalo být legrační. Dalo by se říci, že zkoušející nám šli po krku a většinou se jim dařilo. Nejdříve byl test. 30 otázek o FCI, chovu psů, veterinárním zákonu, anatomii a fysiologii psů a o výcviku psů. Pokračovali jsme praktickým posuzováním poslušností na cvičáku. Hodnotily jsme všechny všechno. Každá z nás velela jedné poslušnosti a její hodnocení obhajovala před komisí. Psovodi schválně dělali chyby, aby nám to trošku zpestřili.

Náležitě vymrzlí a rozklepaní jsme jeli do hospůdky na oběd. To bylo celkem fain.

Po obědě nás vyvezli na sutiny a plochy. Každá jsme velela jednomu speciálu a obhajovala jeho hodnocení před komisí. Posuzovaly jsme každá všechny čtyři speciály, k tomu se ale moc nepřihlíželo. Psovodi vcelku bezvadně servírovali jednu chybu za druhou a osobní dozor potřebovali dokonce i figuranti. Skoro by jsme přísahaly, že i ti psi to konili schválně.

Zpět do zasedačky jsme jely vcelku skleslé a to nás čekal ještě pohovor. Napsaly jsme každá jeden protokol o složení zkoušky, aby jsme dokázaly, že umíme zachovat nějakou štábní kulturu. Na pohovor jsme nastupovaly celkem smířené s životem. Komise nás ale rychle vyvedla z útlumu. Byly jsme tam jednotlivě a každé stačil první pohled a adrenalin začal konat své. Při zpětném pohledu se zdá, že každá z nás prokázala určitý stupeň tuposti i geniality. Velmi by nás zajímal pohled na nás z druhé strany, to jest ze strany komise. Na druhou stranu, možná dobře, že se to nedozvíme.

Výsledný dojem je, že jsme zase o kousek blíž k infarktu, ale máme to za sebou.

HURÁ!!!

1.5.2006, Karlovy Vary

Přítomni
–Honza Šeda a Monty : VZ 2
–Hanka Kremlová a Bert : VZ 1
–Monika Pospíšilová a Betty : VZ 1
–Zuzana Marková a Bobík : VZ 1
–Lukáš Tříska a Dix : VZ 1
–Zdeněk Kolář a Pan Rasputin : VZ 1
–Šárka Juhošová a Bella : VZ 1
–Ilona Kubíková a Sára : VZ 1
–Milena Benešová a Dusty : VZ 1
–Monika Malenová a Lemmy : VZ 1
–Jiří Halaj a Tomy : VZ 1
–Dita Klarnerová a Matylda : VZ 1
–Heda Boháčová a Dagon : VZ 1
–Eva Martínková a Cindy : VZ 1
–Lída Mašatová a Gina : VZ 1
Rozhodčí a technické zázemí
–Vilda Babička
–Šárka Peksová
–Petr Pospíšil a Cyr – jeli tréninkově 10 km
–Jan Pakosta 

Všichni složili za výborně. Gratulujeme!!!
Počasí – nám tentokrát opravdu přálo. Bylo chladné slunečné ráno.
Nástup – proběhl hladce. Vytvořili jsme skupinky 3 - 4 psů a psovodů, po pěti minutách odstartovali od vesničky SOS v K. Varech.
Odfrknutí – došlo k němu po 10 km v Lokti u porcelánky.
Ženský – dostaly od chlapů na odpočívadle pod břízou hudlana přes celou hubu, aby neuschly.
Skupinky – se netrhaly a v družné zábavě projely celých 20 km.
Návrat – z Lokte k vesničce SOS ve Varech proběhl stejně hladce
Vilda – moc spěchal. Tak jsme vypsali lejstra ještě u vesničky SOS, na nástupu vyhlásili výsledky a vítěze a pustili Vildu domů.
Piknik – po cestě na cvičák jsme koupili grilovaná kuřata. Rozdělali jsme ohýnek, ohřáli kuřata, opekli buřtíky a nacpali se k prasknutí. Tři hoďky jsme pokecali a rozjeli se k domovům. Prostě pohoda – džez.

18.2.2006 Spáleniště

Účastníci této akce
Monika Pospíšilová–Bety: 250 bodů, 6. místo, splněná zkouška
Hanka Kremlová–Vendulka a Bert (závodil Bert ): 138 bodů, 12. místo, zkouška vyjde příště
Jan Pakosta–Akim: 192 bodů, 8.místo, zkouška vyjde příště
Šárka Peksová–Tai-či a Aška (závodila Aška): 253 bodů, 5. místo, splněná zkouška
Helena Habadová–jela koukat a nabírat zkušenosti
Petr Pospíšil–ometal se v pozadí víru událostí

Zub – bolel Moniku i když už byl vyrvaný

Vestičky – svítící, oranžové, krásné a nové rozdal Petr řidičům do aut.

Cesta – by proběhla bez problémů, kdyby se auto Šárky nechtělo mermomocí klouzat po ledovce a posléze parkovat v lese. Do lesa až nedojelo, zabrzdil ho sníh. Nakonec jsme seděli na pupíku na krajnici. Vestičky jsme vybalili a oblékli. Trojúhelník nainstalovali a pokusili jsme se to vytáhnout. Nešlo to. Vzbudili jsme Petra a donutili ho přijet. Helena dostala vestičku, Tai-ču a klíče od auta a čekala na Petra. Ostatní jsme se narvali do auta Monice a frčeli na Spáleniště. Přijeli jsme na minutu přesně v devět. Okolo Lipna byla cesta naprosto příšerná. Petr auto vytáhl a i s Helenkou a Tai-čou odvezl zpět na Špičák. Auto nemá ani škrábanec. Helča místo okukování a hodnocení psů a psovodů na Spáleništi uklízela penzión na Špičáku ( fain výlet, co Helčo!).

Sníh – bylo ho hodně a docela se i bořil.

Hlavní dojmy ze soutěže
–Hanka hlásí i co není, předvedla excelentní poslušnost
–Honza bojoval s lyžemi
–Monča málem proklela Betku, že nenajde poslední živou osobu (našla, je Pašák)
–Šárka Aška hledala lidi, Šárka hledala Ašku.

Cesta zpět na Špičák – Monika byla statečná a odřídila to až domů i když se její neexistující zub choval ohavně bolavě.

Plzeňáci – odjeli ještě v sobotu večer

Varáci – se na odjezd ještě vyspinkali

Alkohol – ani jsme nekonzumovali, bo jsme byli unavení.

Závěrečná myšlenka–příští rok je rozmetáme na hadry, všechny.

5.3.2006 Křižanov

Přítomni
všichni národní rozhodčí a někteří výcvikáři
Hanka Kremlová
Jan Pakosta
Šárka Peksová
Dita Klarnerová

Změny národního řádu Struktura

• zkouška vstupní (ZZZ) povinná
• zkoušky základní : ZZP, ZTV, ZLP, ZVP, ZZS - všechny kategorie mají 1. a 2. stupeň obtížnosti. Posuzovné činí 600Kč, pořádat smí jednotlivé brigády.
• zkoušky speciální - ZZP-C, ZTV-C, ZLP-C, ZVP-C. C = cadaver pouze vzorky mrtvolného pachu ( je pouze jeden stupeň - C, postupku tvoří řada 1, 2, C ). - ZPJ nejvyšší zkouška, Mistrovství republiky bude podle ní. Posuzovné činí 1000 Kč, pořádají se jako celorepublikové akce.

jednotlivé zkoušky

ZZZ

• cizí stopa, pokud pes neoznačí, neudělá zkoušku.
• Speciální cviky - průchod rušným prostředím ( dva psovodi s odloženými psy, dva ohně a dva lidi ), doprava volně sedícího psa na otevřeném dopravním prostředku ( nesmí být přidržován), označení na přímo - pes nevidí osobu odcházet, vidí ji pouze uléhat

ZZP, ZTV, ZLP

• 1. stupeň - dva speciály, oba ve dne. Tři osoby dohromady v obou speciálech ( 0 : 3, 1 : 2, 2 : 1, 3 : 0 ). Rozhodčí smí počty osob v jednom speciálu během zkoušek měnit.
• 2. stupeň - dva speciály, jeden ve dne, jeden v noci. Pět osob dohromady v obou speciálech. Počet osob ve speciálu smí být během zkoušek měněn. Součet figurantů v obou speciálech, pro jednoho psa musí být 5.

ZVP

• 1. i 2. stupeň - speciál probíhá pouze jednou ve dne.
• 1. stupeň - přivlečení člunu s nabídkou lana, donesení pádla 20 metrů do člunu ( brodění, nemusí plavat ), odpadá dlouhodobé odložení na břehu.
• 2. stupeň - přivlečení surfaře, pomoc plavci v nesnázích ( přinesení plováku k plavci ), přivlečení člunu ke břehu bez nabídky lana, plavání se psem.

ZZS

• 1 - dva speciály, oba ve dne. První - jednu hodinu stará, 2x lomená stopa ( pravý a ostrý úhel, dva typy terénu ). Druhá stopa dvě hodiny stará, rovná nebo mírně zahnutá.
• 2 - Denní a noční speciál. Denní - dvě hodiny stará čtyřikrát lomená, ve dvou místech přešláplá stopa. Noční - tři hodiny stará, dvakrát lomená stopa s přechodem přes cestu.

C cadaver

• dva speciály, jeden ve dne, druhý v noci. Tři vzorky na oba speciály v každém speciálu 1 až 3 vzorky, dohromady na oba speciály vždy tři. Na C zkoušku musí být splněn příslušný 1. a 2. stupeň.

ZPJ

• bude stejná jako současná ZZP -3 ( 3 osoby + 1 mrtvý pach v jednom speciálu ).
• Jeden speciál ve dne, jeden v noci.
• Jeden mrtvý pach pod úrovní terénu, jeden 1,5 až 2 metry nad úrovní terénu.
• Jednou chyba v hlášení mrtvá x živá osoba = ještě splní limit, dvakrát chyba = nesplní limit.
• Na ZPJ musíš mít splněnou jakoukoli zkoušku druhého stupně.

Poslušnost

• 1. stupeň ZZP, ZTV, ZZS - překážky pouze jedním směrem. Áčko 160cm vysoké ( ne menší, ale širší ).
• 2. stupeň ZZP, PTV, ZZS a C těchto zkoušek, překážky oba směry, vysílačka na bednu s přivoláním, plazení ne rourou, ale vedle psovoda. Áčko 180cm.
• ZLP, ZVP - jednotná poslušnost. Vysílačka do člunu na suchu ( na sáně ).

ostatní

• noční zkoušky zrušeny
• povinnost vytrvalostních zkoušek zrušena. Vytrvalostní zkoušky se budou pořádat jednou ročně se zadáním Železného psovoda 1. až 3. stupně.
• povinnost jasně vytyčit prostory speciálů i poslušnosti.
• střelba 25 metrů od psa.
• dát vodu ve speciálu je povoleno, chválit lze poplácáním a slovně. Míčky až po odhlášení.
• u posledního nalezeného je povolen kontakt, jako jediný se vyprošťuje.
• ve všech speciálech psovod pracuje s vysílačkou a nálezy označuje praporkem.
• pohyb po speciálu je volný, hodnotí se chaotičnost.
• zkoušky jsou interní akcí svazu a kupírovaní psi mohou nastoupit.
• při -20 stupňů Celsia se zkoušky ruší ( poleptání sliznic )
• baterka je zakázána, čelovka je povolena.
• pes může mít svítící obojek
• minimální vzdálenost subjektů je 10 kroků.
• záchranná četa se skládá maximálně ze čtyřech osob včetně vedoucího terénu.
• aport může být pouze čepice, nebo bota, nebo rukavice.

Tento řád, plus mínus autobus, bude platný od 1. 1. 2007 ( pokud ho sjezd schválí ).

26.3.2006 Stará Role

---

ideální počasí - bylo +3 stupně Celsia, krásně zataženo a trvalý déšť

 

ideální podklad - na hřišti bylo 20 cm uklouzaného mokrého ledu. Kde nebyl led bylo kvalitní bahno.

ladný, vláčný a pomalý pohyb - vykazovali všichni, protože prudký obrat, zrychlení, nebo zastavení znamenalo takřka jistý pád.

odložení - psům nastydly kulky, fenkám vaječníky... pokud vydrželi ležet (ti psi).

nepříjemný materiál - museli jsme ho vykutat z ledu a sněhu (Libuška je pašák)

teplo - byl velmi vzdálený a nejasný pojem. Akorát, když se člověk vecpal do buňky, tak prohřál své kosti.

nálada - všimli jste si? Takřka vždy platí, že nálada se nehorší s počasím. Báječně jsme se bavili. Myslím ti, co zrovna nebojovali.

příště - asi nejdřív počkáme, až rozmrzne Tajga.

1. 4. 2006 - Praha

Přítomni
dobrovolní hasiči
hasiči - lezci
Radek Šlemar a část středočeské ZBK
Šárka Peksová + Aška
Heda Boháčová + Dagon
Šárka Juhošová + Bella
Hynek + Basco

cesta - byla báječná, Hynek nás svezl svým novým autem, velkým a červeným.

sraz - u KFC Černý most. Mraky hasičů, 4 psi a psovodi z Varů, 4 psi a psovodi ze středočeské ZBK a 2 psi a psovodi od policie. Sešli jsme se všichni.

trénink - na plácku s betonovým schodem jsme natrénovali slaňování sebe i psů.

zahájení - hlavní hasič nám vysvětlil situaci - hledáme pět lidí na smeťáku u Prahy. Hasiči našli ďurku do země a všechny, nás i sebe, spustili dolů (asi 8 metrů).

jeskyně - krásná, přírodně vymletá vodou, pískovcová. Dvě patra, dohromady asi 9 000 metrů čtverečních ( 150 x 150 m ). Jmenuje se Bílý kůň.

mínus první patro - hodinu a půl jsme běhali ( lidi nešťastně, psi šťastně), po prvním patře. Nikoho jsme nenašli, bo tam nikdo nebyl. Pak hasiči objevili vchod do dalšího patra.

mínus druhé patro - za dvě a půl hodiny jsme společnými silami psů, psovodů a hasičů našli,vyprostili a ošetřili dvě malé děti ( 5 a 6 let, dvě hodiny seděli sami a ve tmě, jen s vysílačkou. Za tu dobu akorát zapomněly, že mají předstírat zlomeninu nohy a ruky.) a čtyři dospělé osoby. Než je všechny vytáhli, tak jsme si ještě zaštěkali na přímo.

cvok mezi hasiči - tři a půl hodiny ležel zapresovaný v šachtě se sklonem 45 stupňů, hlavou dolů a ve tmě. Když ho vyprostili, tak se chechtal - no jak píšu, prostě cvok

vyhodnocení - proběhlo v KFC. Všichni jsme si dali nějakou ňamku.

domů - jsme dojeli unavení, ale nadšení.

22.04.2006 Praha, Dům Odborů

Přítomni
57 delegátů ze všech brigád

Zvolili jsme
– všechny funkcionáře ( kapku při tom bylo pozapomenuto na to, že tyto volby by měli být tajné - základní princip demokracie )
– všechny komise, které musí být, aby sjezd mohl fungovat

Schválili jsme
– Stanovy – Národní zkušební řád

Úsměvných postřehů ze sjezdu opravdu moc nemám. Ale přece......

p.Kuchta – „ zanechte zbytečných maso-žabích válek!“ To je výzva což? No nestálo by za to, to zkusit?

p Sedlák – „ každý z Vás bojuje jen za svého psa. Co jeho pes nezvládá, to chce ve zkušebním řádu zrušit.“ No to je slovo do pranice. Proč bylo ve vodních zkouškách zrušeno dlouhodobé odložení na břehu? Že by to pejsek pana Sedláka ještě pořád nezvládal? Nebo to opravdu není potřeba? Může se mi pes motat pod nohama, když pomáhám s člunem ( dýchám z úst do úst, vytahuji utonulého z vody)? No nevím, nevím…

p. Šabatová – „ já nevím, co teď máte za připomínky. Řád i stanovy jste dostali 30 dní předem a jestli se Vám na nich něco nelíbilo, mohli jste to sepsat a poslat. Nikdo nic neposlal.“ Program sjezdu jasně pravil, že připomínky mohou být písemné i ústní. Tak o co de?

p. Kuchta – opravil p.Šabatovou „dvě brigády připomínky poslaly. Ale tři dny před sjezdem. To je pozdě.“ Tak měli jsme na to 30 dní, nebo jenom 27?

p. Sedlák – „sice mi přišly dvě připomínky, naprosto stejné, od karlovarské a plzeňské brigády. Oni neustále jednají jako jednovaječná dvojčata.“ Neměli by jste být rádi? Nejsou žádné maso-žabí války mezi těmito brigádami.

p. Štibora – „tak jsme se tady zase po letech pěkně sjeli“ – pozor na slovíčka! Jeden z normativů svazu říká, že musíme bojovat proti drogám, kuřáctví a pitivo alkoholické požívat pouze po setmění.

Miluji Sjezdy!! Pojeďte příště s námi! Možná se také zamilujete.

5. - 7. 5. 2006

---

Závodníci
–družstvo Plzeň
–Zuzana Marková a Bobík
–Lukáš Tříska a Dix
–Zdeněk Kolář a Pan Rasputin
2. místo, 684 body
–družstvo Plzeň a K. Vary
–Ilona Kubíková a Sára
–Monika Pospíšilová a Bety
–Petr Pospíšil a Cyr
3. místo, 644 body
–družstvo Karlovy Vary (Karkulky)
–Milena Benešová a Dusty
–Šárka Peksová a Aška
–Šárka Juhošová a Bella
5. místo, 422 body

 

Disciplíny – všechny byly náročné na orientaci.

1. 750 metrů dlouhý úsek lesní cesty prohledat ( 15 metrů na každou stranu ), za 20 minut. Neznámý počet figurantů ( byli tam dva ).
2. Plošné vyhledání - prostor lesa byl rozdělen na sektory A až F, orientační bod jeden, a to cvičák. Mapka s poměrným měřítkem. Nejdříve jsme měli prohledat prostor B a do půl hodiny hlásit počet nalezených osob ( nikdo tam nebyl ). Pak jsme vysílačkou dostali přesné kóty bodu, který máme prohledat ( nikdo tam nebyl ). Na závěr jsme se měli dostat do prostoru F a prohledat jej ( tři děti - dvě volně pohozené a jedno na posedu ).
3. Sutiny - letecký snímek, mapka. Časový limit 1,5 hodiny ze cvičáku dojít na sutiny, prohledat a vrátit se na cvičák Kdo našel první, hodil bodovanou řeč se zdravotníkem o záchraně nalezeného ubožáka. Dva lidi leželi na zemi a jedna pobíhala zmateně po prostoru.

Příjezd – v pátek večer. Varákům se podařilo prošvihnout prezenci a úvodní zasvěcení do principu závodu. Akorát jsme vybalili stany, nakrmili psy a mazali do hospody. Stihli jsme jedno pivo a byla zavíračka.
Posezení pod lampou – probírali jsme světové události (hlavně náš sjezd) ze všech stran. To jsme se zase jednou nasmáli. Šli jsme spát v dobré náladě až v jednu v noci.

Noc – byla zimička na dva psy, jeden nestačil.

Unikátní výhled – ze suchého hajzlíku jsme sledovali pastvinu plnou koní.

Cesta – byla v celku bezproblémová disciplína. Každý našel alespoň jednu osobu. Šlo o to, netrápit psa na prostoru, který přehlédnu okem.

Plochy – problémy nastaly až s prostorem F. Někdo ho našel a ztratil se v něm. Někdo ho našel po dlouhém a vyčerpávajícím boji. Někdo si otočil mapu o devadesát stupňů a prohledal všechno, kromě prostoru F. Nakonec jsme svůj omyl odhalily a cválali ke cvičáku splnit aspoň časový limit.

Sutiny – mírné starosti nastávali s chodící osobou. Starosti katastrofálních rozměrů nastávaly u pohovoru se zdravotníkem. Ten šupák si nás pamatoval z loňska a dal nám to pěkně spapkat.

Kamarády z lesa – jsme si každý donesl. Stovky klíšťat, po zimě vyhládlých, o nás projevily zájem.

SMS – výkon v lese zbloudivších Karkulek hrubě okomentoval Mirek SMSkou. Posuďte sami: „Blahopřejem! Především upřímnou soustrast pozůstalým po obětech a na vás bych podal trestní oznámení. Doufám, ze vás zavřou až zčernáte.“

Školení – rozzuřený zdravotník si nás vychutnal ještě jednou. Bylo nás víc,tak jsme ho uplácali čepicí. Pár chytrých rad se ale snad ujalo.

Jezdecké umění – zkritizovali jsme styl místních rajťaček, které štvaly koně po přilehlém obdélníku.

Večer – opekli jsme buřty, vypili pívo, jedno, dvě.......a do jedné v noci vedli nezávazné, ale poučné, vtipné i a dokonce i moudré řeči.

Neděle – cvičně jsme si přehopsali překážečky, vychutnali vyhodnocení, sbalili stany a uháněli k domovům.

Bobík – v pondělí Zuzana zjistila, že Bobík závodil s prasklou sponou pánevní. To je hrdina, co? Ani si nestěžoval. Přejeme brzké uzdravení.

Dík – patří všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci závodu.

Poučení – je třeba si začít budovat orientační smysl! Nebo orientální nesmysl?????

Karlovy Vary 27.5.2006

Přítomni
–Líba Novotná a Twigy ( Suie ): ZZZ - úspěch
–Martin Brandner a Bára: ZZP1 - úspěch
–Lukáš Tříska a Dix: ZZP1 - úspěch
–Zdeněk Kolář a Pan Rasputin: ZZP1 - úspěch
–Ilona Kubíková a Sára: ZZP1 - úspěch
–Milena Benešová a Dusty: ZZP1 - úspěch
–Šárka Peksová: hospitace - úspěch
–Šárka Juhošová: vedoucí zkoušek
–Vladimír Kuchta: rozhodčí
–Honza Šeda: obětavý figurant
–Monika Malenová: šlapátor stopy, vařič buřtguláše, obsluha
–Hanka Kremlová a Adélka ( dítě ) a Dark (štěňátko): okukovači

Počasí – navzdory předpovědi nepršelo, akorát chviličku když jsme byli v sutinách.

Nervy – šest lidí je měly na pochodu, ostatní je měly na pohovu. Situaci značně vylepšila Šárka malou příhodou ( byli jsme dělat úkryty na zkoušky. Vlezu do sutiny, otočím se, dostanu facku od železa trčícího ze zdi, natrhnu si kušnu. Dostanu pekelnou náladu a jdu vymyslet ty úkryty. Tak jaké asi myslíte, že budou??).Odpověď byla pohotová ( teď vypadáš jako hrabě de Peirak. Jestli to neudělám, budeš vypadat jako oboustranný hrabě de Peirak).

Postup akce – nejdříve proběhla stopa, pak poslušnosti ZZP1 a poté zbytek ZZZ. Poblahopřáli jsme Libušce, naskákáli do aut a sfoukli obě kola v sutinách. Tím jsme ukončili válku nervů, poblahopřáli vítězům a jeli na cvičák. Monča s Líbou ohřály buřtguláš a nakrmily nás ( byl mňamózní ). Slupli jsme i koláč od Ilony ( také byl chuti i zjevu excelentního ). Vyplnili jsme povinná lejstra, rozdali je lidem, uklidili, pokecali a mazali domů.

Rychlé, stručné, jasné, výstižné = akce se zdařila.

Karlovy Vary 3.6.2006

---

Přítomni
–Líba Novotná a Sára
–Eva Martínková a Cindy
–Áda Dostál a Nely
–Markéta Koenigsteinová a Ajša
–Michaela Úlovcová a Foxy (ZKO Ostrov Veseřice)
–Aneta Hofmeisterová a Xara (ZKO Ostrov Veseřice)
–Šárka Peksová: vedoucí zkoušek
–Vilda Babička: rozhodčí
–Honza Šeda: figurant

---

Variantu stopařskou – zvolily všechny dámy

 

Variantu plošného vyhledání – zvolil jediný chlap

Figurant – asi málo smrděl. Cindy a Xara se k němu odmítly přiblížit.

Oběd – svíčkovou se sekanou uvařila Eva a byla velmi poživatelná.

Vilda – trpěl, má natržené vazy v koleni.

Zkoušení – se jako obvykle nervovali.

Ostatní – se jako obvykle bavili.

Karlovy Vary 17.6.2006

---

Přímo přítomní pracanti
David Hrbáček
Líba Novotná
Honza Pakosta
Milena Benešová
Monika Malenová
Eva Martínková
Šárka Peksová

 

Pracanti v záloze
Honza Šeda–vykopal díry na kůly plotu a slíbil přitlouct palubky
Markéta Koenigsteinová–sežene traktůrek a poseká travičku.

Úspěchy
díry na plot jsme vykopali
modřínové plaňky jsme naměřili a uřezali
starý plot jsme srolovali
staré tyče jsme odstranili
dubové kůly jsme zasadili a natřeli
účka na kůly přišroubovali
prkna na plot jsme stloukli a natřeli
verandu jsme ohradili
fošny na houpačku a sudy jsme upravili do požadovaných rozměrů
oběd jsme ugrilovali
po sobě jsme uklidili
přišli jsme v 9, viděli jsme, zvítězili jsme a odešli jsme v 19 hodin.

Stvořili jsme verandu a plot mezi překážkami a odpočívacím pláckem Naši dokonale zmatení psi jsou nuceni nový plot obíhat. Čekáme až to nějaký psychicky neunese a v místě, kde byla ve starém plotě díra, vybourá plaňky. Jsme na to připraveni, pročež nám to nevadí. Malí psi to nevybourají, ti prostě proskočí skrz. Aby bylo jasno, ten plot nééni křivý, on je umělécký! Pracovali jsme ve více partách a jediný přítomný odborník–tesař David nás nestíhal korigovat. Dopustili jsme se několika omylů, odporujících přírodním zákonům. Vše ale ve finále funguje, tak jak má. Odborník žasne a nám laikům to připadá normální. Zjistili jsme, že někteří naši psi ( Cindy ) a všechna přítomná děvčata jsou patrně dřeva. Krásně se na ně chytá Luxol, což jak známo je barva na dřevo. Chlapci se drželi od natírací linky v uctivé vzdálenosti, asi z obavy, že bychom je také prohlásily prkny. Brigádě předcházelo zničení dvou vosích hnízd na půdičce (upálením). Tímto se zesnulým vosám omlouvám. Byla bych je pustila, kdyby mi slíbily, že mně nesežerou. Na vědomost všem: „ Nedělejte si hnízda u nás na půdičce, mohli by jste přijít k úhoně a nás jejich likvidace vyčerpává.“

POZOR, vzkaz našim členům! Neradujte se! Budou další brigády. Řeka nutných udělávek, dodělávek, předělávek, lávek.....atd nevysychá!!!

Žatec 16.7.2006

Obsazení
Dita Klarnerová + Matylda a Rocky. - ZZZ a osoba ztracená
Zuzana Marková + Bobík. - ZZP1
Vlaďka Matoušková + Bára. - ZZP2 a osoba ztracená
Šárka Juhošová + Bella. ZZP2
Zdeněk Kolář + Pan Rasputin. - ZZP2
Vladimír Kuchta - rozhodčí
Šárka Peksová - hospitant
Honza Pakosta - vedoucí zkoušek
Jiří Halaj + Max. - Šlapka stopařská a osoba ztracená
Honza Šeda + Monty. Osoba ztracená
Hanka Kremlová + Dark - okoukátor a fandič

Výlet – do Žatce na trenažér jsme podnikli, poněvadž aby se prověřily kvality ZZP2 psů ( neznámý terén, nervozita psovoda a tak ).

Rozhodčí – prohrál 4 : 1 a až Vlaďka zvládne své nervy, tak to projede na celé čáře.

Počasí – 25 stupňů, krásně slunečno, lehký chladivý větřík. Tlak a rosný bod byly také v pořádku.

Překážky – jsme přestavěli a pan Kuchta z toho byl náležitě podrážděný.

Sutiny – jsme prohledali na cimpr campr. Pak si, kdo chtěl, trošičku potrénoval.

Osoby ztracené – až zatracené byly nakonec i našlé.

Stopička – byla unikátní. Matylda byla před lomem, když se Rocky urval a valil ke státní silnici za nízkoletícím ptáčkem. Zkuste odvolat hluchého psa. Naštěstí ptáček zavčas změnil směr. Dita zachovala klid profíka, dotlačila Matyldu na konec stopičky, pochválila jí a mazala odlovit zmateně pobíhajícího Rockyho

Obídek – jsme dali v místní hospůdce.
Buchty –

• ublanina - Honza (Maruška)
• bábovka - Honza (Maruška)
• perník - Šárka P

sušenky (zakoupené) - Vlaďka - těmi jsme se dosytili na cvičáku před vyhlášením.

Návrat – v autech bylo neskutečné vedro až hnusno.

Ejpovice 29.7. - 6.8.2006 

Přítomní lidé a psi si z tábota dělali pouhou zastávku na svých cestách. Jsme ale rádi, že jsme je všechny zase viděli.
Monika a Petr Pospíšilovi + Radek a Péťa ( synové ) + Vendula ( Péťovo děvče ) + Betty a Cyr
Zuzana Marková + Bobík. - ZZP1
Vendula Vrbíková + Ondřej ( manžel ) + Monty
Hanka Kremlová + Adélka ( dcera ) + Dark
Šárka Peksová + Maruška ( neteř ) + Tai-či a Aška
Radka a Petr Marzyovi + Zorka a Ajča - do čtvrtka
Markéta Koenigsteinová + Marek a Jarda ( syn a přítel ) + Aisha - do pátku
Pavel Sudzina + Patrik a David ( synové ) + Bold - do pátku
Jarda Dlouhý + Endy a Agir - do pátku
Áda Dostál + Nelly - do pátku
Lukáš Tříska + Dix - 3x přijel a zase odjel
Monika Malenová + Jára a Michalka ( syn a sousedovic dítko) + Lemmy - přijeli ve čtvrtek odjeli v sobotu
Helena Habadová - přijela v úterý, odjela ve čtvrtek
Eva a Jiří Váňovi - přijeli v neděli na pokec
Jarda Vyskočil + Lord - přijeli a odjeli v sobotu pozdravit se s námi
Vilda a Ivanka Babičkovi + vyjímečně bez vnoučat a psů - přijeli v pátek a v neděli jeli domů
Vlaďka Matoušková + Bára - v úterý přijela, ve středu odjela
Zdeněk Kolář + Pan Rasputin - zavítal jen na sobotu
Anička Česalová + Issa a Jim - dvakrát přijela omrknout situaci
Honza Šeda + Monty, Dita Klarnerová + Matylda, Jirka a Ája Halajovi s Maxem a Kačenkou - přijeli s námi řádit v bunkru a pak zase mazali domů

Zkoušky
se konaly v sobotu 5.8. a Vilda, coby rozhodčí, to projel na celé čáře. Pět psů se pokusilo složit zkoušku a pět psů slavilo úspěch:
Monika Malenová a Lemmy - ZVP 1
Zuzana Marková a Bobík - ZVP 1
Zdeněk Kolář a Pan Rasputin - ZVP 1
Martin Brandner + Bára - ZVP 1
Šárka Peksová + Aška - ZVP N
Vilda Babička - rozhodčí
Monika Pospíšilová - vedoucí zkoušek
Petr Pospíšil - střelec, skupinka, řidič člunu, zoufalec na surfu, technické zázemí
Šárka, Radek, Ondra a Vendula - skupinka

Příjezd – žádné nervy, pěkně v klidu. V sobotu od dvanácti hodin jsme se sjížděli, rvali se o výhodná místa pro stan, zoufale hledali zapomenuté kolíky, vybalovali stany, jídlo, sebe i psy, opět vymýšleli postup postavení brigádní hospody ( velký stan ), nutili Radka vyšplhat na stožár se svazovou vlajkou, hledali ztracené a nacházeli nikdy neztracené věci, lidi i psy.

Antivyvalín –  nový lék proti stresu. Všeobecná zdravotní pojišťovna proplácí dokonce i antivykulín.

Sutiny – v neděli jsme uspořádali nejsilněji obsazený sutinový výcvik v dějinách plzeňské i karlovarské brigády až do doby kamenné. Před podzemními chodbami parkovalo 16 aut a jedna motorka ( červená, plastová, poháněná malou Adélkou ). V chodbách byl chládek, venku vedro a přechody z jednoho do druhého byly drastické.

Dopoledne – byla zasvěcena výcviku. Každý cvičil, co chtěl. Pokud někdo chtěl radu, byl uraděn do bezvědomí. Na břehu jsme postavili řadu křesílek, jako v kině a sledovali výcvikové úspěchy i katastrofy hezky z první řady. Samozřejmě se radilo i těm, co rady nechtěli a někdy se debata zvrhla v bohapusté plácání ústy.

Obědy – nedaleká restaurace má za ně náš dík a nehynoucí vděčnost.

Odpoledne – jezdili jsme po výletech. Na Radyni, Točník, vodní hamr ( kovárna na vodní pohon ) a tunelem provrtávající kopec u Ejpovic se psy. Do plzeňského pivovaru a plzeňského podzemí bez psů. Na Radyni vede hezká cesta lesem. Psi ve formě vyšplhali po dramaticky strmých schodech dokonce až nahoru na věž. Monča za vydatné pomoci ostatních vymyslela báseň do návštěvní knihy. Tunelem u Ejpovic šla pouze hrstka statečných. Doporučuji tento výlet. Jsou tam tunely dva a pouze jeden je na druhé straně nezamřížován. Je dobré se do něj trefit, jinak se pak musíte tím hnusným, černým kluzkým tunelem s potůčkem uprostřed vrátit 1,7 km zpět. Aby to bylo jo povedené, nemá tunel rovné dno, jak obvykle tunely mívají, ale je v průřezu kruhový. Bonbónkem je, že potůček na dně je silně zabarven železnou rudou dorezava ( psi jsou jako čuníci a lidé také - to, ovšem zjistíte až na denním světle.) Vracet jsme se nemuseli, za to jsme cestou zpět přes kopec kapku bloudili. Přes jezero pro nás vyslali záchrannou četu s člunem a kánoí. V kánoi jely Monča, Šárka, Tai-či a Aška a předvedly kempařům a rybářům slušné divadlo. Nějak se nemohly shodnout v pádlování a stále po jezeře kroužily a do toho se je psi pokoušeli zvrhnout.Na druhém břehu byl první Petr s Cyrem, kteří jezero prostě přeplavali.

Plzeňský pivovar – má úžasné podzemí. Neuvěřitelné je, že vlastníky jsou nějací hoši z Jihoafrické republiky. Za války tam měli zaměstnance, který během bombardování zapisoval polohu nevybuchlých bomb. Stál při tom v betonové budce o průměru jeden metr s úzkými průzory a stropem do špičičky. Moc by nás zajímalo, jaký měl plat. Boj o to,kdo bude ochutnávat a kdo bude řídit byl lítý a nemilosrdný

Točník – vyšplhali jsme na kopec a se psy prošli stáje, hodovní síně i vězení. Medvědi byli zalezlí. V hradním bufáči jsme dali nějakou ňamku a mazali dolů. Pršelo až, když jsme se nalodili do aut. Díky dešti jsme nestihli Žebrák.

Plzeňské podzemí – je to takový hezký výlet do sklepů, které někdo postupem času propojil. Studny, sklepní pivnice, skladovací prostory a odpadní jámy. Nějaký dobrák prohrábl dávnověké odpadky a použitelné věci dal na výstavu. Nepochopili jsme, proč tam byla také lebka koně.

Vodní hamr (kovárna na vodní pohon) – velmi pěkné. Všechna udělátka tam fungují. Starají se o to machři. Oběma Mončám ukovali podkovičku pro štěstí. Fajn bylo, že se makalo, jen když byla voda. Když vyschlo, váleli se zaměstnanci doma.

Večeře – grilovali jsme, jak o život. Jarda D. dokonce dvakrát dodal ryby z jezera. Unikátní ovšem byla grilovaná krupičná kaše. Vyzkoušejte to. Na roštu, ve čtyřech rendlících, nad ohněm uvařit kaši. Byla výborná, taková uzená.

Večery –  jsme proseděli u ohně, zpívali ( Jarda D. dovezl kytaru a umí na ni i hrát. ) a debatovali a pili. Kominíčky, pivo, víno, na co byla chuť. Při hovorech zase vzniklo několik nezapomenutelných obratů. Například díky Vendulce V. už nikdy nebudeme cvičit cadaver, ale candelaber. Staří mazáci zavedli rčení: „ Učte se, věčně tady nebudem.“

Odjezd – v neděli. Sem tam pršelo, skvěle se balilo. Na vytažení vozíčků jsme přivolali posily od hasičů s terénním vozem. Šlo to jako po másle.

Berounka 30.8 - 31.8.2006

Prezence

• hasiči - počet: hodně
• policajti - počet: 4
• zdravotníci - počet: 2
• kynologové záchranáři (čili my) - počet: 5 lidí a 5 psů
• • Monika Pospíšilová + Betty
  • Petr Pospíšil + Cyr
  • Šárka Peksová + Aška
  • Zuzana Marková + Bobík.
  • Hanka Kremlová + Dark

Příjezd a nástup na elektrárnu Darová – Aška a Šárka opět!!! nestihly. „ Ta Aška Vám to tak zdržuje, to je hrůza.“

Utopenci – hasiči nám utopili dvě figurky a chtěli je najít. Jakeš - takeš jsme zvládli jednu. Druhou nám museli prozradit. Byla těsně u jezu a hasiči si mysleli, že ji psy najdou z rampy 3 metry nad jezem. Blbost! Vysvětlili jsme jim to.

Potápěči – prohledali dno nad jezem a vytáhli jednoho paňácu

Zdravotník – ho nezachránil - žabař.

Počasí – „hele, jo, příště neprš! Nebo nás to bude zase mrzet.“ Nebylo to zase tak hrozné, dojeli jsme jen mírně navlhlí.

Svačinka – spucovali jsme tlačenku červenou i bílou, salám i sýr, chleba i buchtu a dokonce i zeleninu.

Čluny – malé i velké, s motorem i bez, hasičské i policejní. Všechny jsme je dopravili až do kempu Kobylka.

Poznatek – člun, který posádka není schopna přenést okolo jezu, není vhodný na Berounku a otravuje ostatní posádky.

Večer – dobře jsme se najedli, napili i pobavili.

Ráno – jsme se zabalili a svištěli k domovům vyprávět o romantice Berounky.

zkoušky 28.9.2006 Stará Role

zkoušení - ZZZ
Markéta Koenigsteinová a Aisha - úspěch
Eva Martínková a Cindy - úspěch
Líba Novotná a Sára - úspěch
Áda Dostál a Nelly - úspěch
David Hrbáček a Pino - úspěch
Jirka Halaj a Max - smůla proklatá
Dita Klarnerová - rozhodčí (první odpískaná zkouška....a hned úspěch)
Honza Pakosta - vedoucí zkoušek
Šárka Peksová - figurant (šlapka, střela, osoba ležící a spící)

počasí – ideální. Na všechny stopy bylo mokro, bezvětří a mlha. Potom se začalo vyjasňovat. Na závěr bylo úplně nádherně.

štěkání – všichni psi nám nějak na konci stopy zapomněli štěkat. Lehli a očekávali, co se bude dít dál. Vyštěkání na přímo už bylo lepší.

---

zkoušky 30.9.2006 Žatec

Zkoušení

• ZZZ
• Bohouš a Ferda - smolný den - vyjde to příště

• ZZP1
• Dita Klarnerová a Matylda - smůla - příště to vyjde
• Honza Šeda a Monty - úspěch slavili ti dva
• Lída Mašatová a Gina - úspěšná to dvojice

• ZZP2
• Ilona Kubíková a Sára - smůla podpořená psovodem
• Milena Benešová a Dustina - psovodovi se nepodařilo smůle zabránit

Zkoušející - Vilda Babička
Honza Pakosta - vedoucí zkoušek
Šárka Peksová - hospitant
Šárka Juhošová, Monika Pospíšilová, Honza Šeda - figuranti
Petr Pospíšil - střelec

baterka – potrápila Petra. Vilda potřeboval vyměnit baterku v autě a Petr se nabídl. To neměl dělat. Lanko na otvírání motoru se vyháklo, motor se neotevřel, auto chcíplo a nestartovalo a Petr potil krev při pokusech otevřít motor, jinak než oficiálně. Ani telefony nepomohly. Po dvou hodinách jsme auto natlačili na hrbolek a Petr se vplazil do motoru ze spodu a otevřel ho. Všichni vydechli úlevou. Výměna baterky trvala 10 minut.
Matylda v sutinách –Jupí pustili mně! Tak kde je? Kde je ten ženich? Vy jste ho schovali, ó vy jste ale nezbedníci. Já si ho klidně najdu. Jak že, tam že nesmím? Tady už jsem byla a určitě tu žádný ženich není. Jo ty chceš abych makala? Tak to teda ne. Néni ženich, néni práce. Chodím tu ani nevím jak, já nebudu zájem ani předstírat.......“

Monty v sutinách – O ho hó, ty myslíš jako, že mám makat? Hm, no uvidíme. Tak se předveď, cos zase vymyslel. Oj, šutry, a kývou se. Dobrá, dobrá, dá se to ustát. Jo tady někdo je, šlapeš mu po hlavě. Kam deš, počkej, jdu s tebou. Tady už nikdo není. To je v celku nuda. Tohohle už jsem našel, no je tu furt. Proč stojíš? Ten pišišvór pod těmi dveřmi mě docela rozčiluje. No tak ho sakra vodkrej, ať se na něj mrknu Haf, haf.“

Gina v sutinách – „Á, budeme hledat. Už běžím. Všechno to tady očuchám. Možná by se z toho mohla vyvinout i nějaká legrace. Lepší by bylo zakousat si, ale když jinak nedáš, tak já mažu. Uf tady asi někdo je! To je nějaké divné. Není vidět! Chm..., co s tím. Myslíš vyhrabat? Odejít? To je asi blbost. No tak, dělej něco! Jo ty mi ho odkreješ? Jé ty si pašák! No jo, je tam.“

Sára v sutinách – „Jupí, hurá můžu lítat. Co je , co tam máš? Mám jít za tebou? Už letím. No to jsi upadla! Dolů po tom toboganu nejdu! Ven a mažu to tady vokouknout. Á to je super. Ježkovy zraky, ten panel se pode mnou hnul. Sakra! Tak jinak, budu chodit jenom po pevné zemi, ne po šutrech. Ne? To nejde? Musím i do šutrů? No dobře, dobře. Baráček...já si ho krásně prohledám. Nikdo tam není. Pojď ven a hejbni sebou. Tady je ti takových báječných věcí k očuchání. Co furt chceš, tady už jsme byli, několikrát. Hele, ty si jdi, kudy chceš. Já jdu tudy. Zdálo se mi to, nebo tam fakt někdo je? No jo je tu! Je to dost daleko. Tak štěkat, nebo se na to vyfláknout? Ne, je tam todle si nemůžu nechat pro sebe haf, haf. Ještě můžu běhat? Tak jo, ale teď jdu do lesa. Ty šutry to je nic moc. Nemůžu do lesa? Ale tam je to lepší! Ježíši, no tak jsem tady, co chceš? Neblázni, opravdu musím po tom toboganu dolů? Jdi napřed, ať vidím jestli nezbuchneš. Tak já jdu za tebou. No a co teď? Venku to bylo lepší. Ále asi tu někdo je, ale nechceš mě k němu pustit. Kašlu na to. Jdu ven!“

Dusty v sutinách – „Panička...a vypadá to že si budeme hrát. Tu znám, tuhle hru. To je ta na schovávanou. No tak kde jste? Budliky - budliky, jdu po vás. Myslíš tady dolů po tom tobogánu? No nevím. Když říkáš, tak já jdu ale máš mě na svědomí. Čoveče, ty jsi měla pravdu. Tady někdo je. Ale kde? Tady ten průvan fičí, tak kde je? No teda, takhle blbě za pneumatikou a v rouře. Fakt tam je? Jo,jo,jo...haf haf haf. Ještě můžu? Hurá! Tady nikdo není, tady taky ne a tady taky ne. Kam se mám ještě mrknout? Tam a támhle a tady. Nikde nikdo! Tak už to skonči, prosím..haf. Ó božínku, ty jsi jak umanutá. Tak já ještě jdu, ale jen kvůli tobě. Mám jít tam? Tak dobrá. Počkej, že by Lenin? No jo, funguje to! Je tam, ho cítím...haf,haf.“

Smůlu neměl nikdo, lidé dobří, zpytujte svědomí!

---

zkoušky 1.10.2006 Žatec

zkoušení - ZZP N
Šárka Juhošová a Bella - smůla proklatá
Monika Pospíšilová a Bety - úspěch
Šárka Peksová a Aška - úspěch
Martin Brandner - hnusná smůla
Zdeněk Kolář a Pan Rasputin - úspěch
Dita Klarnerová - rozhodčí
Honza Šeda a Ilona Kubíková - figuranti

štěňátko – zbrusu nové nám přijeli ukázat Monika a Petr P. Petr má ovčáčka, malého, vlkošedého čerta po Vildovu Xantovi.

zkoušky – jsme zmákli.
papíry – jsme vypsali na kapotě auta, při svitu baterky.
ohýnek – jsme rozdělali a buřty opekli.
domů – někdo jel hned po buřtech, někdo přespal do rána někdo jel na svůj pohon, někdo ( Šárka P.) se nechal táhnout někým ( Petr a Monika P.) na laně. Plán nevyšel stoprocentně, protože v Klášterci mi to opravili a dál už jsem musela spotřebovávat vlastní benzín.

Poslední noční zkoušky byly parádní.

Žatec 25.11.2006

Přítomní
doškolovací komise - Vladimír Kuchta, Vilda Babička, Jaroslav Sedlák, Květoslav Štibora
národní rozhodčí - všichni co jsou národní a zároveň nejsou mezinárodní rozhodčí.
parta psovodů a figurantů.

Překvápko–na úvodním nástupu se ze školení stalo přezkoušení, s výhledovou možností, že na závěr dne nám seberou rozhodcovské dekrety.
Smích– alespoň mě a Ditu přešel ( jsme rozhodčí chvíli, Dita má odpískané dvě zkoušky a já žádnou ) a vzápětí se hned zase vrátil ( přece se nebudeme nervit, když se s tím nedá nic dělat ). Rozdělili nás do třech skupin. Každá skupina dostala přiděleného svého zkoušejícího. Posuzovali jsme poslušnosti, překážky a stopy ZZZ. Šlo o to se moc nelišit od toho, jak předvedený výkon hodnotil náš zkoušející.

My versus Jarda na překážkách–tři zoufalci předvedli své psy a my tři hlavy pomazané jsme jim to obodovali. Jarda nám vysvětlil to, kde jsme se lišili. V celku se ale jednalo o zanedbatelné rozdíly. V jednom případě jsme se my tři v součtu shodli na bod a Jarda měl o tři body méně. Na má slova:“ Jardo lišíš se! Co s tím budeš dělat? „ nebyl schopen v první chvíli reagovat. V dalších chvílích si to samozřejmě vynahradil.

My versus Vilda na ZZZ stopách–obalení bahnem, poučení Vildou, Vilda s námi spokojen. Bylo to stručné, jasné, výstižné. Časový limit na dopoledne vypršel a naše skupinka nestihla poslušnosti s Květošem. Vymlaskli jsme oběd a mazali na speciály do Chban.
My a Vida na ZTVo–oběhli jsme půlku lesa a ofáborovali prostor, usadili figuranty a posoudili speciál. Pak jsme hodili řeč s Vildou, ujasnili si nejasné.
My a Jarda na ZZP–došli jsme svorně k názoru, že trenažér ve Chbanech je vhodný pro posuzování pouze ZZP 1, na dvojky chybí tma. Nechci nic říkat, ale pískají se tam i trojky ( není tam tma a je to malé ).

My a Květoš na stopách–podruhé jsme tento den byli obalení bahnem až za ušima. Konstatovali jsme, že se od nás Květoš ani moc neliší a pochválili jsme ho. On nás také. Odjeli jsme zpět a čekali na vyhodnocení. Vilda se s panem Kuchtou zasekli někde na tři čtvrtě hodiny. Tvrdili, že na pumpě. Nebyli ukamenováni jen proto, že jsme ještě nevěděli, jestli jsme prošli. Komise se došla poradit, my jsme slupli svačinku.
Výsledek–všichni prošli. ( Dopadlo to výborně, my byli jen trochu v šoku ).

Překvapivý závěr–všem se nám to moc líbilo a těšíme se na příští rok.

Sokolov 26.11.2006

Přítomní
VŠICHNI ( někdo chyběl, někdo byl navíc ), středočeši, plzeňáci i varáci
vyslanci německých záchranářů ( 3 ks ) se psy
starosta Sokolova
několik televizních štábů, několik rozhlasových štábů a novináři.

Dopoledne–zacvičili jsme si ve dvou skupinách v Hornickém domě.
Odpoledne–velkolepým nástupem na náměstí jsme odstartovali výcvikové šou. Dita představila vedoucí stanovišť a odbornou kecací obsluhu stanovišť.

• Stanoviště
• aula–vyprávění o zásahu při zemětřesení v Turecku.
• náměstí–poslušnost, dovednost a bedny na schovávání dětí.
• sklep–sutinové vyhledání.
• půda–sutinové vyhledání.

Půda – jsem tam velela, tak můžu vyprávět. Ája lovila lidi na chodbě, formovala je do skupinek a pronesla úvodní slovo. Po vpuštění zvědavců do speciálu jsme předvedli práci se štěňátkem, práci dospělého psa a odeslali ten dav do auly na Turecko. Dokonce jsme zakutali do úkrytu i starostu a pak se modlili, aby ho to psisko také našlo. Dobré to bylo, fakt jsme ho našli. Přežili jsme i natáčení televize ( někdo se předváděl rád, někdo nerad a někteří jedinci se zasekli zuby, nehty do trámů a kvičeli: „ Televizi ne! Pošlete je pryč!“ ). Když konečně přestali lidi chodit, byli jsme unavení, špinaví a žízniví a zrovna tak na tom byli i naši psi.
Sklep – tuto část článku dodala Monča P. Viděla to totiž na vlastní oči.

• tma, špína, prach
• pracovali štěňata i dospělí
• u Pana Rasputina (pes) jsme ukázali i nahlášení s popisem co má dělat, závěrečné odhlášení a ukončení zásahu.
• Schovávali jsme i děti a všechny jsme je našli.
• Dopoledne, při výcviku jsme měli zhasnutá světla. Odpoledne jsme museli rozsvítit, aby bylo aspoň něco vidět.
• Po skončení práce jsme šťastní a notně zaprášení, vylezli ven a dýchali jsme plnými doušky čerstvý vzduch.

Náměstí – podle vyprávění Honzy P., to tam vypadalo asi takto:
tři části, poslušnost, překážky a bedny

• poslušnost – předvedli jsme spartakiádu se psy
• překážky – pejsánci šplhali a skákali a veřejnost byla poučena proč a nač která překážka.
• bedny – na náměstí jsme rozmístili tři bedny, z davu vybírali děti a schovávali je dovnitř. Naši hafani je pak našli a vyštěkali. Tento prostocvik měl úžasný úspěch.

Špičák 6.1.-14.1.2007

Přítomní
Monika Petr Pospíšilovi + Betty, Cyr, Bad
Vendula Vrbíková + Monty
Hanka Kremlová + Dark
Šárka Peksová + Tai-či, Aška
David Mach + Rea
Filip Zapletal a někdy i Míša +Amon
Zuzana Marková + Bobík ( do pátku )
Jan Šeda + Monty ( od pondělí do pátku)
Lukáš Tříska + Dix ( do pátku )
Helena Habadová + Ben – (od úterý, nebo středy???)
Vlaďka Matoušková + Bára, Toman ( sem-tam přijela a zase odjela )
Anička Česalová + Issa, Jim ( od pátku )
Ilona Kubíková + Sára ( od čtvrtka )
Eva Martínková + Cindy ( od čtvrtka )
Zdeněk Kolář + Pan Rasputin ( jezdil na výcviky )
Standa Bureš bez psa, ale o to lepší osoba ztracená, promrzlá, zmoklá a s větví otištěnou na zadnici.

Příjezd – v sobotu během dne a hned následoval výlet zakončený svařákem.

Počasí – zimu dávali onehdá v televizi a vypadala trochu jinak. Označení „období dešťů“ by bylo reálnější.

Dva nejlepší vtipy

• označení lavinový výcvik
• někteří jedinci ( nebudu jmenovat, když já také ) si dovezli i běžky.

Dobrodružství – to tedy bylo! Náhradní program byl vymyšlen a uskutečněn a neměl chybu.

Cvičák – jsme poťapali a částečně rozhňaňali. Do roury mě a Petra nacpali ( postupně ) a všichni na nás štěkali a zcela nás zablátili. Všichni se řehtali, akorát mně a Petrovi to zas tak srandovní nepřipadalo. Překážky jsme také použili. Před penziónem jsme vytáli hadici a po odplavení několika galonů bláta na nás opět vykoukli naši psi. To bylo radostné shledání.;o))

Stopy – došlo i na ně! V lednu jsme stopovali, jen to hvízdalo. No zas až tak moc ne, akorát štěňátka si našlápla čtverce a nacpala si pupky. Jestli někdo nevíte, jak vypadá našlapaný čtverec, tak takhle ;o). Pokud někdo potřebuje vysvětlení s důvěrou se na mě obraťte.

Plochy – skvělý výlet spojený s plošným vyhledáním. Nejdříve jsme poštěkali na přímo a odrovnali štěňata. Pak přišel starostlivý zemědělec a vyhodil nás, že prý v národním parku nelze. Tak jsme zalezli trochu dál ( řekla bych, že do první zóny národního parku ) a vyzkoušeli si, jak bychom asi hledali důchodce na houbách.

Sutiny – super!!! Strávili jsme tam tři dny a jednu noc. Skvěle jsme si zacvičili. Pozor! Ani psi ve tmě nevidí. Když zhasneš, skloníš se, nadšený pes vyskočí a úplně omylem ti natrhne frňák. Omylem poznamenaných psími zoubky nás bylo více. Byli jsme příliš zmrzlí, zpomalily se nám reakce a asi jsme nekrmili dost rychle.

Laviny – věřte – nevěřte, ale my jsme dokonce jeden den cvičili i na sněhu! Vyjeli jsme do kopců a byl tam, sníh bílý. Vykopali jsme si dvě nory, nahňácali do nich figuranty a pak jme se je snažili najít. Bohužel do druhého dne jsme nenašli sníh ani tady.

Vodopád – v Bílé strži jsme viděli. Jednou hromadně a jednou rozcuckovaně.

Hádka – vznikla mezi námi. Posuďte sami, kdo z nás byl ve výcviku utíkajícího psa nejúspěšnější:

• Šárka – začala na pěti minutách, skončila na třiceti vteřinách zdrhnutého psa (gordonsetter)
• Vendula – začala na dvou hodinách a skončila na deseti minutách (šílený gordonsetter)
• Honza – začal na devatenácti hodinách a skončil na pěti minutách (jezevčík)

no a včíl mudrujte. My jsme se nedohodli. Hádku by vyřešilo pouze fyzické násilí a to jsme svorně zavrhli (asi jsme líní).

Černé jezero – jsme navštívili a hned se tam vyfotili.

Piknik – jsme uspořádali v sutinách. Nacpali jsme se utopenců s chlebem, které přivezla Míša.

Večery – v hospůdce na pize, doma u komeníčků, svařáku, houby, nebo jen tak nasucho ( spíš na čajo ), bylo to moc pěkné.

Sex – Milena dala před námi přednost sexu v Maďarsku. Připouštěla tam Dustynku. Jako překladatele vzala Honzu, proto přijel až v pondělí. Jestli někdo chcete malého berňáka – Žlutického maďara, máte šanci.

Voda – netekla půl dne. Petr byl připraven, vytasil se s novým čerpadlem a David mu ho pomohl nainstalovat. My jsme na ně počkali hezky v teploučku, v jídelně.

Odjezd – ráno jsme prodebatovali v jídelně. Ani jsme nešli na závěrečný svařák, protože lilo jako z konve. Uklidili jsme a když jsme odjížděli vysvitlo slunce a bylo zase jaro.
Další fotky zde...

Laviny bez sněhu mohou být – jsme to ověřili.

Prezenční listina
Monika Malenová + Lemmy
Líba Novotná + Bak
Šárka Juhošová + Bella
Dana Veselá + Ketty
Kateřina Ševčíková + Niky
Dita Klarnerová + Matylda
Eva Martínková + Cindy
Lucka Samcová + Gina
Peggi Finn + Endží
Šárka Peksová + Tai-či a Aška
Martin Kadleček + Spyke
Honza Pakosta + Akim
Hynek Stříbrný + Basco
Áda Dostál + Nelly
Jirka Halaj + Max
David Mach + Rea

V Citicích na fotbalovém hřišti probíhala oslava dětského dne. Ukázku měly dětské taneční soubory, děti soutěžili v různých soutěžích. My a naši psi jsme se měli předvést ve čtyřech vstupech po půl hodince. V prvním vstupu jsme předvedli poslušnost a vyštěkání, v druhé dovednost a vyštěkání, ve třetí tanec se psy, vyštěkání a dovednost a čtvrtá půlhodinka byla věnována mazlení dětí se psy.

Poslušnost – nastoupili všichni psi a Dita jim odvelela poslušnost ve stylu akvabel.

Dovednost – ze cvičáku jsme si přivezli převozitelné překážky ( sudy, houpačku, skok vysoký, rouru a vodorovný žebřík ) a všichni naši pejsci je postupně překonali. Podle situace s dopomocí, nebo bez ní.

Vyštěkání – do papírových kartónů jsme umísťovali jednotlivé děti a do dvou k sobě sražených hokejových branek jsme dávali 10 až 15 dětí ( tzv. hromadné zájezdy ). Naši psi je měli za úkol najít a vyštěkat. Hromadné zájezdy byly maličko problémové ( ti špunti ječeli jak Viktorky, když se na ně řítil pes ). Škvrňata se bavila a my také.

Tanec se psy – předvedla Šárka s Belinkou. Všichni ostatní včetně dětí jsme jim k tomu zpívali „ Skákal pes přes oves“. Protože je to krátká píseň, tak jsme jí zapěli hned dvakrát.

Mazlení – asi to bude nejoblíbenější disciplína našich psů. Děti nafasovaly od pořadatelů plastový kbelík plný piškotek a jiných ňamek a mazlili a krmili až do úplného vymazlení a vykrmení. Velící důstojník – byla Dita. Odvelela poslušnost, dovednost a snažila se vnést jakýsi řád i do vyštěkání.

Komentátor – jsem byla já a musím říci, že to trvá, než si člověk zvykne na mikrofon.

Závěr – děti jsou zlatí diváci, tleskají všemu, osmdesát procent chyb nepostřehnou a zbytek prominou.

Nechranice 28.7. – 5.8.2007

Přítomní
Monika Petr Pospíšilovi + Betty, Cyr, Bad
Dita a sem tam Haťák Klarnerovi + Matylda a Rocky
Vendula a Ondra Vrbíkovi + Monty
Peggi a Max Finn + Endží
Milena Benešová + Dusty
Eva Martínková + Cindy
Šárka Juhošová + Bella a Coni
Míša a Filip Zapletalovi + Amon
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Tai-či a Aška
Pavel a Patrik Sudzinovi + Bold
Karolína Novotná + Amy

Přítomní ne po celou dobu
Vlaďka Matoušková + Toman
Helča Habadová + Ben
Zuzana Marková + Bad
Anička Česalová + Issa a Jim
Jirka Halaj + Max
Monika a Jarda Malenovi a Dan Mlčenlivý + Lemmy
Líba Novotná a Míra Dejl + Bak a Dído
Martin a ke konci i Petra Kadlečkovi + Spyke
Mirka Buračinská + Chain
Radek Šlemar + Couli
Honza Pakosta + Akim
Jindřich Nečas a Eva Vošmiková + Atrey a Vanda
Dana Veselá + Ketty
Kateřina Ševčíková + Niky

Slet – byl stanoven na sobotu půl druhé na hrázi. Stihla jsem to jenom já. Ostatním jsem strouhala mrkvičku.

Ubytování – jsme zvládli. Každý si zabral místečko a vrčel tak dlouho, dokud ho nevybojoval. Někdo spal v autě, někdo ve stanu a někdo i v chatičce.

Sprchu – jsme dlouho a marně hledali, ona tam totiž nebyla. Ale jsme si jí vyrobili. Ve Chbanech na sutinách jsme našli hadici a přimontovali jí na kohoutek za záchody. Jako koupelnová rohož posloužila jedna apartní paleta. Stěny jsme nestavěli, takhle to bylo větší dobrodružství.

Myšky – tam rejdily úplně všude. A bylo jich neuvěřitelné množství. Jídlo jsme zavírali do lednic, aut a nebo ho vyvěšovali na nedošplhatelná místa.

Počasí – nebylo úplně tip–ťop na vodu, ale my jsme mu to odpustili. Chodili jsme totiž každé dopoledne cvičit sutiny do Chban. Šílené vedro se udělalo až na poslední dva dny.

Žatec – jsme také párkrát navštívili. Super se tam dají trápit psi na překážkách a poslušnosti.

Stopy – znám pouze z doslechu. Jezdilo se skoro každé ráno na krásně posekanou hráz. Všem se to náramně líbilo.

Překážky – nám vytvořili Petr a jeho parta ve spolupráci s motorovou pilou.

Obědy – chodili jsme do hospody v Březně. Obsadili jsme nekuřácký salónek a statečně se rvali s hosty ve výčepu o židle. Nakonec nás bylo tak moc, že jsme obsadili i předzahrádku. Představte si, měli tam normální malinovku–limonádu sudovou.

Voda – celá přehrada měla fainově fosforově zelenou barvičku. Všichni co z ní vylezli, vypadali, jako že se přidali do čeledě vodníkovitých.

PČR ( policie České republiky ) – se o nás starala jako o vlastní. Výlet v rychlém člunu nám zařídili, pitnou vodu nám dodávali, člun gumový nám půjčili a nezlobili se ani když jsme z neznalosti páchali nepravosti.

Dramatická scéna – jeden z místních rybářů se na nás rozčílil, že jsme mu přeparkovali vozíček do přehrady. Toho rošťáka, co to udělal nazýval Hovadem. My jsme se nepřiznali, poněvadž jsme to neudělali. Pána jsme překřtili na " Pana Hovado".

Pan Půlka – blíže neidentifikovaný příslušník PČR na dovolené ve vedlejší chatce, jednou večer nakráčel k našemu ohni s litrem a půl kvalitní slivovice. Prohlásil, že vypadáme na dobrou partu a začal nalívat. Tož jsme se hned zděsili a kázali nalévat pouze po půlkách frťanů. Tak do nás nalil sice po půlkách ale celý litr a půl. Někdy v průběhu jsme ho pokřtili na Pana Půlku. Bylo to moc dobré. Když jsme se ocitli na suchu, někdo dodal jablíčkového Jelcina–vodku. To si představte, že to vypili také. Já ne, já jsem si jenom čuchala. Pravda, někteří škarohlídi tvrdí, že čuchám dost intenzivně.Dokonce až tak, že hladina klesá. To je ale bohapustý blábol.

Polovina, půlka, napůl, poloviční – a jiná slova mající v základu slovíčko půl pak zněla táborem dost často. Interně jsme tedy tento tábor nazvali POLOVIČNÍM.

Výlet – jsme si uspořádali. Jeli jsme na hrad Hasištejn. Je to tam moc krásné. Pravda, vstupné stojí neuvěřitelných 10 Kč. Někteří spořiví členi naší výpravy se zdráhali vydat takový peníz. Dovnitř jsme vpluli i se psy a trošku je potrápili na schodech ve věži. Všichni to úspěšně zvládli, dokonce i němečtí turisté se kterými jsme se míjeli. Nafotili jsme pár krásných fotek, prohlédli si z věže Prunéřovskou elektrárnu a zapadli do hradní hospůdky na tousty a palačinky.

Šárka – (to jako já) jsem odpískala dvoje zkoušky. Sutiny a vodu národní řád.

Dita – (to jako přímo naše Dita) odpískala noční sutiny.

Vilda – (to jako TEN Vilda) odpískal RHE
Stihli jsme to ve třech dnech. A to jsme ani žádné vnitřní pokyny, natož pak pravidla neporušili. Jsme fakt hvězdy.

Denní rozkaz – probíhal pravidelně, každý den v devět hodin večer u ohně. Byly tam řečeny různé myšlenky, poznatky a výcvikářské perly. Nejhezčí a nejpravdivější byl každodenně, opakovaně pronášený příspěvek maličkosti. A to, že:“ Ašulka byla dnes prostě báječnááá“.

Háravky – To se snad ty feny proti nám spikly. Cony hárala, Niky dohárávala, Rea a Kety začaly hárat a liberečáci dovalili v autě také jednu háravku. Prostě ráj psího sexuálního maniaka.

Bárt – byl psík hledající nového majitele, ustájený v kotci v areálu. Míša ho chodila venčit a vůbec se o něj starala. Moc hezké od ní.

Problémy a třenice – samozřejmě byly, ale všechny se jakeš–takeš vyřešily a já se o nich šířit nebudu. Například nechápu kdo celé noci dokáže chrápat na celý tábor! Kdo počural Míše a Filipovi stan! Kdo kouří u ohně! Kdo po sobě neumyl houbičkou umyvadlo! Kdo vyvenčil psa na place! Kdo porušoval polední klid! Kdo nařídil polední klid! Kdo ukradl maso z grilu! Kdo ztratil modrého pamprlíka! Kdo vymáčkl bezpečnostní kód, tak že přijela hlídka PČR! Kdo zapnul napouštění vody, tak že přetekla! Kdo vypnul napouštění vody, tak že netekla! Kdo z děvčat zarputile chodil na pánské záchodky!To je fakt síla! S Vámi tak někam jet!

Narozeniny – jako obvykle slavil Vilda. Každá z děvčat mu osobně předala jednu růži a jednu pusu. Pánové Vildovi popřáli s óbr lahví šampáňa ale nějak skrblili s pusami.

Venčení – probíhalo na strništi za areálem, nebo přes silnici v začarovaném sadu. Začarovaný musel být, nebylo tam ani jedno jablíčko. Přísahám, že to byl jabloňový sad.

Odjezd – jsme zvládli. My posledníčci jsme opět vyklízeli lednice a napakovali se takovým množstvím potravin, že jsme se tím doma živili ještě týden. Ostrá výtka–odvezte si své zbytky sami, nás to zlobí po Vás dojídat!

POLOVIČNÍ TÁBOR BYL OPRAVDU 100 %

Chomutov 22.8. – 25.8.2007

Družstva
Dita Klarnerová + Matylda a Jirka Halaj + Max – 16. místo
Milena Benešová +Dusty a Šárka Peksová +Aška – 12.místo

Soutěž – pravidla byla jednoduchá. Soutěžila dvoučlenná družstva. Každý pes šel jeden speciál ve dne a jeden v noci. V každém speciále byly dvě osoby. Někam se smělo, někam ne. Někde byly bomby, někde ne. Ve dne bylo vedro, v noci ne. Každá osoba byla za 100 bodů, šlápnutí na minu bylo za -100 bodů. Ve dne jsme museli ke speciálu dojít stezkou odvahy ( překonání příkopu po žebříku, pochod, přelanění potoka ). Celé to bylo na čas.

Pořadatelé – tedy vlastně hasiči, se vytáhli. Postavili stany pro velení, na spaní i na sprchování. Zajistili záchody. Jídlem a pitím nás zásobovali. Parkoviště ohradili. Překladatele z vlastních řad vyčlenili. Vlajky všech účastnických zemí vyvěsili. Prostory na hledání vymysleli a lidi do nich zakopali a celé to odpískali. Dopravu zkoordinovali, tak že fungovala. Koupání v Kamencovém jezeře nám vyškemrali zadarmo. Asi jsem to mohla napsat krátce, totiž že to prostě celé uspořádali, ale to by jste neměli ani mlhavou představu, co všechno museli zmáknout. A to na nás celou tu dobu byli milí.

Konkurence – byla hvězdná. Přijeli Maďaři, Němci, Rakušáci, Slováci, horská služba, PČR, městská policie, SZBKČR.

Nástup – stály jsme dvě řady proti sobě. Závodníci a pořadatelé a s nimi hasičské frčky. Měli tam dokonce i nejhlavnějšího generála. Skoro bych řekla, že ta řada proti závodníkům byla početnější.

Sutiny – denní sutiny, byly na úrovni trenažéru ve Chbanech. Noční byly hrůzostrašné. Hromady sutě ze kterých čučely armatury ( dráty ) na všechny strany.

Snídaně, obědy, večeře – nám vařily kuchařky z hasičského učiliště. Bylo to velmi poživatelné.

Média – tisk i televize se nám motali pod nohama. Hlavně ve čtvrtek. Milena urvala fotku v Mladé frontě a Šárka rozhovor s ČT 2.

Sprchy – byly opravdu fantastické. Mycí stan byl rozdělen na tři části, umývárnu, převlékárnu a sprchy. Sprchy byly na jednom stojanu čtyři. Aby byla voda teplá, muselo se topit v kotli – to nám řekli. Aby voda tekla musel někdo, kdo se nekoupal pumpovat ruční pumpou – to nám neřekli. Když se topilo vznikal mírný přetlak vody, který způsoboval stav, kdy sprchy sem tam protékaly. Já jsem tam poprvé samozřejmě nakráčela sama. Namočila jsem se pod občas protékající sprchou, namydlila se a začala běhat dokola pod sprchami a snažila se opláchnout. Marně jsem hledala nějaký kohoutek. Když jsem ho našla a povolila, spadla na mně celá konstrukce sprchy, která díky němu držela. Tak jsem to vrátila do původního stavu. Kupodivu ani zoufalé poťukávání na hubice sprch nespustilo vodu. Prostě dobrodružství jako trám. Jirka sice pumpoval, ale voda tekla místo do umyvadel do sprch. Ve výsledku to vypadalo tak, že zapumpoval, čapl kartáček na zuby, oběhl bleskem plentu do sprch a voda přestala téct. Druhé kolo absolvoval rychleji a třetí kolo už do toho vložil všechno. Po deseti minutách běhu prokládaného pumpováním, měl vyčištěné zuby. Toto byly ale pouze krušné začátky. V dalších dnech nám hasiči na sprchování přidělili urostlého, svalnatého Ramba, z vlastních řad a ten pumpoval, dokud jsme se nevycachtali.

Vedro – bylo přes den až takové, že jsme podkasávali náš stan. Nebylo tam potom žádné soukromí, ale zato se tam dalo dýchat. Jirka musel předčasně ukončit denní speciál aby to Max přežil ( tleskám správnému rozhodnutí ).

Bomba – Milena a čtyři další filutové z řad závodníků jí odpálili a přišli tak o sto bodů. Chechtali jsme se jim po celý zbytek závodu. Myslím, že jsou na větu: „ Tak jak to bylo s tou bombou?“ poněkud přecitlivělí. V rámci zachování Vašeho života, tuto větu před Milenou nevyslovujte.

Raut – byl v pátek večer místo večeře. Řízky, kuřata, uzené prase na grilu, zákusky, ovoce, saláty, pivo lahvové, točené, víno……no prostě ráj.

JEN VÍCE TAKOVÝCH AKCÍ, JSOU SKVĚLÉ.

22.6. – 27.6.2007

Jmenné složení výpravy
Monika Petr Pospíšilovi + Betty a Bad
Helena Habadová + Ben
Vlaďka Matoušková + Toman
Eva Martínková + Cindy
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Aška

Program výpravy :
čtvrtek–slet všech na Špičáku
pátek–přesun do Švýcar, noční výcvik
sobota–výcvik, ale celý, zdůrazňuji celý den, koupání v Rýnu, večeře u Pin.
neděle–výcvik, sice ne celý den, ale jeho velká část.
pondělí–výlet do města draků.
úterý–procházka okolo Eikenu, římské rozvaliny.
středa–návrat do stálých bydlišť v Čechách.

Špičák – zajeli jsme si na vynikající pizzu do Železné Rudy, popovídali a mazali do pelíšků spinkat.

Auta – jela dvě. Pro upřesnění stříbrné a modré. Hnidopichům můžu prozradit, že stříbrný byl Seat a modré byl Fiat. Na odporné hnidopichy, kteří chtějí znát model auta, kašlu. Nám inteligentům stačí k dokonalé orientaci barva. Ve stříbrném tábořili plzeňáci a v modrém karlovaráci a Toman (plzeňský ovčák).
Vysílačky – jsme měli v obou autech a tak jsme se bavili všichni dohromady.

Hranice – vyvolali jsme jen pramálo zájmu. Tak nevím, proč jsme něco nepašovali.

Ubytování a technické zázemí – Jarda nás rozmístil do dvou pokojů v domě, domečku na zahrádce a do garáže na zahradě. Společenskou místnost jsme vytvořili z garáže v domě. Dokonale vyhovující.

Noční výcvik – probíhal v nám již známé šutrárně. Sem, tam poprchávalo, ale vydrželi jsme. Nejlepší úkryt byl ve dva a půl metru vysokém kontejneru. Z venku byl žebříček, zevnitř ne. Když jsem se snažila dostat ven, tak jsem se řádně zapotila.

Denní výcviky – byli jsme v polorozbourané továrně. Stály tam i bořící stroje. Řekla bych, že jsme se dost vyřádili. Oba dny do toho ještě smažilo sluníčko a bylo šílené vedro.

Přilby – jsme museli mít na hlavičkách při pohybu v sutinách. Protože jsme je neměli s sebou, tak nám je Pin půjčila. Jedna byla ohromná. Tak jsme usoudili, že mají v brigádě „Láďu s velkou hlavou, jak pytel od banánů.“

Rýn – psi se vycachtali všichni, z lidí jen ti odvážnější. Voda byla fantastická.

Jídlo – v neděli a v pondělí jsme grilovali před garáží, na sobotu jsme dostali pozvání od Pin. Jsme se tam nadlábli, pokecali a náležitě zobdivovali dům ve kterém bydlí. V úterý jsme uvařili Jardovu specialitu „ maso na kari s kompotem a rýží“. Jinak jsme jedli co se dalo a kde se dalo.

Město draků – trošku jsme bloudili, než jsme ho našli. Všichni tvrdí, že to byla moje vina, ale to není pravda. Navigoval David. Sice říkal, že mám odbočit, ale na poslední chvíli a před tím si ze mě každou chvíli utahoval, tak jsem ho neposlechla. No bóže, tak jsme chvilku brázdili Basilejí. Dračí město jsme nakonec našli, prošli i obešli. Slejvák, který nastal jsme přežili v ohromném, čerstvě vybagrovaném tunelu. Shodli jsme se na tom, že to byly nové prostory pro pobočku Švýcarské národní banky. Udělali jsme si piknik na schodech místního kostela. Na závěr jsme zjistili, že dveře které okupujeme jsou odemčené. Začali přes nás chodit lidi z kostela.

Procházka okolo Eikenu – to jsme vůbec netušili, jaké to tam mají pěkné. Krásné lesní cestičky. Došli jsme na dětské hřiště, kde jsme se dokonale vyřádili. Se psy jsme si zašplhali a se sklouzli na prolejzačkové klouzačce. Sami jsme se svezli na slaňovacím tobogánu. Pobyli jsme zde hoďku a půl a v klidu a spořádaně dokončili vycházku.

Římské rozvaliny – ani náhodou si nevzpomenu, jak se to tam jmenuje. Je to ale ohromné, mají tam arénu, chrám, osadu, aquadukt a i zoologickou zahradu. Do zoologické nás už nepustili. Šli jsme kapku pozdě. Tak jsme přes plot viděli akorát zadek osla.

Návrat – jsme zvládli skoro na jedničku. Modré i stříbrné auto dovezlo svou posádku v pořádku domů. Cesta byla dlouhá a sem, tam ucpaná.

Ausfahrt, Uscita, Sortie, Izlaz, Exit – to jsou neuvěřitelně dlouhá evropská města rozkládající se podél všech dálnic. Jedno město končí a na něj plynule navazuje druhé. Mimochodem tato města se rozkládají po obou stranách dálnic a nejsou zanesena v mapách. Člověk je z tohoto stavu věcí kapku dezorientován.

Máme rádi Švýcaři, mají tam legraci.

29.12.2007

• Zkoušení
• • Markéta Koenigsteinová + Aisha – potlesk, splnila
  • Dana Veselá + Kety – příště to vyjde
  • Jan Šeda + Monty – potlesk, splnil
  • Martin Kadleček + Spike – příště to vyjde
  • Lída Mašatová + Gina – potlesk, splnila

• rozhodčí
  • Šárka Peksová

• Vedoucí zkoušek
  • Líba Novotná

• Figuranti
  • Martin Schmidt
  • Honza Zúber
  • Milena Benešová

• Spojový technik
  • Honza Pakosta

• Výkopové a ohrazovací práce den předem
  • David Koncz
  • Honza Zúber
  • Honza Pakosta
  • Šárka Peksová

• Občerstvení
  • Monika Malenová (jako obvykle)

• Velitel předváděčky
  • Dita Klarnerová

• Pořadatel předváděčky
  • Petra Kadlečková

• Předvádění lidé a psi
  • Monika Malenová + Lemmy
  • Šárka Juhošová + Bella
  • Heda Boháčová + Dagon
  • Líba Novotná + Bak
  • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin
  • Bohouš Fürbach + Argo

Horská služba – nám zapůjčila vyhřívanou garáž, záchody a jednu místnost na vypisování papírů.

Počasí – ukázkové zimní. Sluníčko svítilo a mrzlo až praštělo. Ráno jsme i vymrzli. Odpoledne, kdo necvičil, chytal bronz, nebo aspoň pihy.

Noviny a televize – psali a filmovali hlavně lidi a psy stresované zkouškou. Byli jsme ve zprávách i v novinách.

Průběh – nejdříve jsme za domem Horské služby spáchali poslušnost. Potom jsme juchali na první speciál s příchodem na lyžích. Po prvním speciálu došlo k zeštíhlení startovního pole a druhý speciál už byl bleskový.

Figuranti – jsou to přeci jenom velmi stateční lidé. Nechali se zakopat a nechtěli ven ani za nic. Špatně mi bylo při pohledu na Martinův úkryt, který se propadl hned na začátku. Po každém psovi jsme ho chodili přemlouvat, ať vyleze, ale ten šílenec se tam zasekl a řval, že ven nejde. Přežil to ve zdraví, tak to asi zase tak strašné nebylo. Když jsme ho konečně po prvních speciálech vytáhli ven, hledal úkryt ve druhém speciálu a chtěl tam zase hupnout. Jsem mu v tomto šílenství zabránila a poslala ho do garáže na polévku a rohlík v párku.

Papání – úžasné, horké polévky do hrníčku a párky v rohlíku tvořila Monika. Koláčky rozdávala Petra. Někdo upekl buchtu.

Předváděčka – pejsci i lidi si zapředváděli do alelujá. Hudbu jim k tomu zajistil Martin K. Dita velela, ostatní poslouchali. Jen škoda, že nepřišlo více lidí. Bylo ale tak krásně, že každý mazal lyžovat.

ŠPIČÁK 5.1.2008 – 13.1.2008

• Docházka
• • Monika a Petr Pospíšilovi + Betka, Cyrda, Bad
  • Vendulka Vrbíková + Monty
  • Martin Kadleček + Spike
  • Jarda Bárta + Afra
  • Pavla Machalcová + Agáta
  • Markéta Koenigsteinová + Aisha
  • Šárka Peksová + Tai-či, Aška
  • David Mach + Rhea
  • Helana Habadová + Ben
  • Eva Martínková + Cindy
  • Honza Šeda + Monty
  • Ilona Kubíková + Sára
  • Ivana Bufková + Bayard
  • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin
  • Monika Malenová + Lemmy
  • Milena Benešová + Dusty
  • Šárka Juhošová + Bell
  • Dana Veselá – Kety
  • Klára Kmoníčková + Saber

• zkoušky:
  • ZLP1
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Míša
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Dana Veselá + Kety – ne-příště jo
  • RHL – A
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Vendulka Vrbíková
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Monika Pospíšilová + Bety – jo-jo-jo
    • Monika Malenová + Lemmy – jo-jo-jo-nejlepší
    • Honza Šeda + Monty – jo-jo-jo
    • Milena Benešová + Dusty – jo-jo-jo
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Lída Mašatová + Gina jo-jo-jo
    • Šárka Juhošová + Bella jo-jo-jo
    • Ilona Kubíková + Sára – jo-jo-jo
    • Eva Martínková + Cindy – jo-jo-jo
    • Šárka Peksová + Aška – jo-jo-jo
    • Markéta Koenigsteinová – Aisha – ne - příště jo

Naskladnění – psovodi ( jinak také naši kamarádi ) se psy se slétali k penziónu v sobotu okolo poledne. Žádný hromadný úder to ale nebyl. Přijelo nás jenom pár. Většina lidí přijížděla a odjížděla, jak chtěla. Škodili sami sobě. Pravda, někdy zaměstnavatel nemá zrovna pochopení.

Úvodní výlet – jako obvykle jsme po zabydlení vyrazili na svařák. Malá změna přeci jenom byla. Šli jsme na stejnou sjezdovku, do jiné boudičky. Tak nějak hezky se to tam jmenovalo, už nevím jak. Chytřejší mi prozradili, že „ U sekyrek „

Počasí – bylo ukázkově. Chvílemi mrzlo, chvílemi ne. Jen sněhu mohlo být o půl metru více, aspoň o 30 cm…Také občas sprchlo a umrzlo.

Výcvik – rozdělili jsme se na dvě party, postavili úkryty a cvičili a cvičili vždy od devíti cca do 14 00.

Rošty – ve stavění úkrytů nastal zásadní zlom. Hrobeček ve sněhu už nezakrýváme klacky, ale rošty originál z postele, nebo vyrobené z prken.

Čtyřkolka a skútr – Zuzanin přítel s kamarádem nás povozili. Na skútru jen tak a čtyřkolka měla vozíček. Vyšvihla se i Horská služba. Povozili nás na superkrásných skútrech. Jednou výcvikově a jednou zkouškově.

Poslušnost – jsme nejdříve uplácali lyžemi. My všichni běžkami, akorát David měl sjezdovky a Martin skialpy. Šlo jim to líp, tak jsme je jmenovali hlavními ušlapátory. Také jsme vybrázdili trojúhelník na mety. A poslouchali jsme a metovali a za lyžemi chodili, co hrdlo ráčí a tělo snese.

Výlet – chtěli jsme vyrazit ve středu na běžkách do šumavských hvozdů. Ono nám ale přes noc napršelo a umrzlo. Tak jsme to vzdali a šli pěšky. Byl by to sice elegantní způsob, jak se zbavit nepohodlných duší, ale mohli by padnout i skvělí jedinci a nakonec jsme se dohodli, že jsme vlastně všichni skvělí. Šli jsme tedy pěšky na Čertovo jezero, pak na Rozvodí a přes kopec jakýsi zpátky. Mám to, ten kopec, to byl Špičák a my jsme shopkali dolů po černé sjezdovce zvané Šance. Nejdříve jsme se drželi hezky při kraji a ke konci jsme se rozparádili a zbytek sjeli po zadnici. No, schválně, kdo z vás sjel černou po pozadí? Mělo to být i zdokumentováno, ale Vendulka stiskla špatný camprlík na mobilu. Zpátky jsme procházeli okolo svařákovské boudičky. Dali jsme si svařáček do hrníčku a v pohodě doštrádovali dom.

Otravka – Vendulka nás, jako obvykle, neustále tahala ven na procházky, aby vyběhala to své zvíře bláznivé. Vyzráli jsme na ní. Každý den s ní chodil někdo jiný. Byla spokojená, její hafan také a my jsme nepadali na ústa z nadměrného pohybu.

Kožený psovod – báječná sebesmrtící hra. Na jedné z vycházek po výcviku ji vymysleli čtyři karlovarští stateční ( Eva, Markéta, Pavla a Martin). Zabrzdili u již zmiňovaného stánečku a po vyzkoušení dvou typů alkoholových nápojů se zaměřily na slivovici. David dorazil později a zapojil se do hry, nicméně už je nedohnal. Ostatní psovodi jim pouze fandili. Následky a záchrannou akci jsme si vychutnali a nebudu jí rozvádět

Pizza – jeden večer jsme vyrazili do šumu na pizzu. Byla vynikající, navíc se tam nesmělo kouřit, což bylo ještě lepší.

Večerní lyžování – Eva s Martinem zvládali také. Asi jenom dvakrát, abych je zase nepřechválila.

Večery v jídelně – báječně jsme se pobavili, probrali přátele i nepřátele a hlavně jsme se nasmáli do zásoby.

Věštírna – dokonce jsme odhalili jednu až dvě psovodkyně – kartářské Sybily ( Monika M a Milena ). Donutili jsme je vykládat a vykládat. A my jsme se chechtali a chechtali. Provedli jsme i test spolehlivosti. Výsledky budu znát do roka a do dne „ Lomikare, Lomikare „.

Papání – Monča kouzlila na objednávku a určená služba jí pomáhala se nestrhnout.

Kenely – budou do budoucna nutností. V takovém množství lidí a psů se to jinak nedá uhlídat. Nikdo nechce být nepříjemný, ale alespoň minimální pravidla se stanovit musí.

Disciplína chůze za běžkami – to byla nejsrandovnější disciplína. Vilda nám jí nalajnoval hezky šupem z kopce, obrat a juchů do kopce. Takřka všichni se dolů řítili se smrtí v očích, zastavili elegantním pádem, obrat prováděli v leže a nahoru propotili trika ( někdy i bundy ). Jen Matin, rodilý lyžař, jel bravurně, akorát zase zdrhnul i psovi. No opravdu, legrace.

Odlet – v neděli po zkouškách a velkém úklidu, úplně unavení, ale ve skvělé náladě ( pánové, vy si po sobě neumíte vytřít koupelnu??? )

ZÁVĚR : Držte sebe a své kamarády v pohodě, aby nám neotravovali život!

• Psovodi a psi pokoušející štěstí
• • Honza Šeda + Monty – vyšlo to
  • Martin Kadleček + Spike – vyšlo to
  • Milena Benešová + Dusty – nevyšlo to
  • Eva Martínková + Cindy – nepovolen start
  • Monika Malenová + Lemmy – vyšlo to
  • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin – nevyšlo to
  • Lída Mašatová + Gina – nevyšlo to
  • Iveta Katrevová + Bonie – nevyšlo to
  • Markéta Koenigsteinová + Aisha – nevyšlo to

• rozhodčí
  • Šárka Peksová
  • Judita Klarnerová

• Vedoucí zkoušek
  • Šárka Juhošová

• Figuranti
  • Bohouš Fürbach
  • David Mach
  • Dana Veselá
  • Peggy Finn
  • Max Finn

• kopáči
  • David Mach
  • Bohouš Fürbach
  • Šárka Peksová
  • Šárka Juhošová
  • David Koncz

Sníh – všude byla vidět tráva. My jsme ale nějací kofři. Za pomoci pana Chlada z Horské služby jsme našli dva parádní prostory se sněhem nafoukaným do 80 až 100 cm. Sníh byl přemrzlý, nepropadal se a krásně se do něj kopaly jamky na figuranty.

Úkryty – jsme kopali a oba prostory oplocovali už za tmy den předem. Byla strašná zima a foukal velmi čerstvý větřík. Dvakrát jsme tahali zapadlé auto. Jeden prostor jsme museli oplotit až v den zkoušek, protože by jsme tam zabloudili a zmrzli.

Začátek – v poledne bylo mrazivo, jasno a foukalo.

Poslušnosti – všichni prošli, jen rozhodčí umrzla.

1. speciál – všichni, kteří neudělali nenašli batoh. Ne, že by byl tak syčácky schován, ale foukal takový vítr, že se pes musel dostat do velké blízkosti schovky a ještě ze správné strany. Jinak neměl šanci.

Počasí – bylo zapeklitě příšerně. Hrozila vichřice a když na prvním speciálu začaly lítat větve vzduchem, Dita ho ukončila. Bylo to rozumné i když pro Evu k vzteku, protože nemohla startovat.

Noční speciál – byl v ďolíku a zdaleka tam tolik nefoukalo. Žádný ze třech, kteří přežili denní speciál, neměl problémy.

Horská služba – patří jí náš dík. Nebýt zateplené garáže, kterou nám půjčili, asi bchom to museli vzdát.

Papání – obstaraly Monča s Libuškou. Buchty ( nevím, kdo je pekl ), párky v rohlíku a hrníčkové polévky.

Závěr – organizačně jsou ZLP2 strašidelně příšerné zkoušky.