10. - 12.10.2008 Špičák
Přítomni - všichni, kteří mohli a chtěli
Pátek - jsme přišupajdili k Pospíšilkům a hned to oslavili. Uzené, klobásky, různé druhy sýrů, zeleninka, olivy, chlebík a rohlík jsme snědli a rumík jsme vypili. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si museli povědět všechno, co jsme za tu dobu zažili.
Sobota - venku bylo krásně. Na cvičáku jsme se rozdělili na tři skupiny a protočili jsme tři stanoviště, sutino - plochy, poslušnost a dovednost. Pak jsme odvezli hafany odpočívat, slupli jsme malý oběd a svištěli do lanového centra v Železné Rudě.
Lanové centrum domluvila Monika P, i když už vlastně bylo po sezóně. Někdo to prošel skoros palcem v nose, někdo se trochu zapotil a někdo ( například já )v životě nezažil tolik hrůzy za pouhých 150 korun.
Ztráty na životech ani na zdraví jsme nezaznamenali, tak zase bylo večer co slavit. Někteří obzvlášť stateční ( nebo praštění? ) jedinci zkusili i něco navíc, například sešup po laně dolů, volný pád, nebo skok z osmimetrového kůlu na cíl. Po těchto infarktech jsme spapkali véču od Monči uvařenou a důstojně oslavili uplynulý den.
Ještě jsme stihli noční plošné vyhledání s kapinku kolísavými úspěchy. Stejně si myslím, že záchranář nebloudí, jen o něco dýl hledá.
Neděle - ráno jsme posnídali a vyrazili na výcvikový výlet. Každý zvládl jedno kolo s dvěmi ztracenci v lese. Jen Petr s Badem měl problém, ale nejspíš to bylo tím, že figurantka ( Eva ) se odešla schovat úplně do paďous a ne do určeného prostoru.
Po hledání jsme se procházkovali až k hospůdce na obídek a potom už přímo do penziónu. Tam jsme se sbalili, ti statečnější a slušnější po sobě uklidili a jeli jsme domů.
Heslo víkendu - JEN JE NECHTE, AŤ SE BOJÍ !