Přítomní lidí kolem "haf"o a my
- Heda a její celá smečka(rodina+psi)
- Pavla a Agáta
- Bohouš a Argo
- Honza P. a Akim
- Honza Z. a Jack
- Jana a Fido
- Ilona a Sára
- Jirka a Erinka
- Karolína a Eimy
- David K. a Arbo
- A v neposlední řadě já - Eva Martínková + Cindy
Silné kusy vydržely až na předváděčku a předvedly se, slabší odpadly (nebudu žalovat).
Příchod–Byl tak trošičku komplikovaný - hned u vchodu nás odlapili a chtěli očkovací průkazy, nikdo neměl-nebudeme přeci trhat partu ne. Kdo by to byl čekal, že. No, ale nakonec se pod pohrůžkou, že je naše chlupaté koule sežerou, nechali přemluvit a byli jsme vpuštěni. Bylo vyhráno, ale jen na chviličku, protože náš příchod byl dosti časný a to v 9.00 hod, na to že samotné vystoupení bylo až v 16.00 hod-chybička se vloudila.
Zázemí–Našli jsme si malou alej břízek. Samozřejmě splňovala naše přísná kritéria ( stín + úvaz neboli kolík pro psy ). Vytáhli jsme deky ( celty ), na kterých jsme později vegetovali a začali se porozhlížet co by se asi tak dalo dělat. Byli tu hasiči-mohli jsme stříkat z proudnice, byly tu i stánky-mohli jsme utrácet, mohlo se nám dokonce i něco stát-byla tu totiž i první pomoc.
Počasí–krásné…krásné…………..bááááááječné.
Jídlo a pití–To nás zajímalo asi nejvíce. Nedalo se odolat všem těm dobrotám. K poledni jsme se pěkně nacpali-všichni. Ani ta několika metrová, nebo snad několika kilometrová, fronta nás neodradila. Jako jídelní stůl a posezení nám posloužily pohyblivé sudy ( jak jsme si posedali, staly se nepohyblivými ) - sláva překážkám.
Pátrací akce–Týkala se Iloniny misky na vodu. Podotýkám-těžce vydřená na Memoriálu Oldy Dvoroka, chápejte museli jsme jí dostat zpátky. Zapůjčili jsme jí totiž Border kolii,která předváděla pasení ovcí, prý měla žízeň ( tvrdila vyděšená paní co si jí přišla vypůjčit ). Potvrdilo se pravidlo, "pokud něco nechceš, tak to půjč". Nakonec jsme našli ( jako já Eva a Ilona ) borderku aj misku.Představte si nechtěla nám jí dát….kousala bestie, byli jsme chytřejší a vyzráli na ní…miska byla zase naše.
Vystoupení–Lidi tleskali, fotili a jásali. No ještě aby ne…byli jsme úžasní.
Odchod domů–Jupíííí tak dlouho, předlouho jsme na něj čekali, až jsme se nakonec dočkali.