zkoušky 30.9.2006 Žatec
Zkoušení- ZZZ
- Bohouš a Ferda - smolný den - vyjde to příště
- ZZP1
- Dita Klarnerová a Matylda - smůla - příště to vyjde
- Honza Šeda a Monty - úspěch slavili ti dva
- Lída Mašatová a Gina - úspěšná to dvojice
- ZZP2
- Ilona Kubíková a Sára - smůla podpořená psovodem
- Milena Benešová a Dustina - psovodovi se nepodařilo smůle zabránit
Zkoušející - Vilda Babička
Honza Pakosta - vedoucí zkoušek
Šárka Peksová - hospitant
Šárka Juhošová, Monika Pospíšilová, Honza Šeda - figuranti
Petr Pospíšil - střelec
baterka – potrápila Petra. Vilda potřeboval vyměnit baterku v autě a Petr se nabídl. To neměl dělat. Lanko na otvírání motoru se vyháklo, motor se neotevřel, auto chcíplo a nestartovalo a Petr potil krev při pokusech otevřít motor, jinak než oficiálně. Ani telefony nepomohly. Po dvou hodinách jsme auto natlačili na hrbolek a Petr se vplazil do motoru ze spodu a otevřel ho. Všichni vydechli úlevou. Výměna baterky trvala 10 minut.
Matylda v sutinách –Jupí pustili mně! Tak kde je? Kde je ten ženich? Vy jste ho schovali, ó vy jste ale nezbedníci. Já si ho klidně najdu. Jak že, tam že nesmím? Tady už jsem byla a určitě tu žádný ženich není. Jo ty chceš abych makala? Tak to teda ne. Néni ženich, néni práce. Chodím tu ani nevím jak, já nebudu zájem ani předstírat.......“
Monty v sutinách – O ho hó, ty myslíš jako, že mám makat? Hm, no uvidíme. Tak se předveď, cos zase vymyslel. Oj, šutry, a kývou se. Dobrá, dobrá, dá se to ustát. Jo tady někdo je, šlapeš mu po hlavě. Kam deš, počkej, jdu s tebou. Tady už nikdo není. To je v celku nuda. Tohohle už jsem našel, no je tu furt. Proč stojíš? Ten pišišvór pod těmi dveřmi mě docela rozčiluje. No tak ho sakra vodkrej, ať se na něj mrknu Haf, haf.“
Gina v sutinách – „Á, budeme hledat. Už běžím. Všechno to tady očuchám. Možná by se z toho mohla vyvinout i nějaká legrace. Lepší by bylo zakousat si, ale když jinak nedáš, tak já mažu. Uf tady asi někdo je! To je nějaké divné. Není vidět! Chm..., co s tím. Myslíš vyhrabat? Odejít? To je asi blbost. No tak, dělej něco! Jo ty mi ho odkreješ? Jé ty si pašák! No jo, je tam.“
Sára v sutinách – „Jupí, hurá můžu lítat. Co je , co tam máš? Mám jít za tebou? Už letím. No to jsi upadla! Dolů po tom toboganu nejdu! Ven a mažu to tady vokouknout. Á to je super. Ježkovy zraky, ten panel se pode mnou hnul. Sakra! Tak jinak, budu chodit jenom po pevné zemi, ne po šutrech. Ne? To nejde? Musím i do šutrů? No dobře, dobře. Baráček...já si ho krásně prohledám. Nikdo tam není. Pojď ven a hejbni sebou. Tady je ti takových báječných věcí k očuchání. Co furt chceš, tady už jsme byli, několikrát. Hele, ty si jdi, kudy chceš. Já jdu tudy. Zdálo se mi to, nebo tam fakt někdo je? No jo je tu! Je to dost daleko. Tak štěkat, nebo se na to vyfláknout? Ne, je tam todle si nemůžu nechat pro sebe haf, haf. Ještě můžu běhat? Tak jo, ale teď jdu do lesa. Ty šutry to je nic moc. Nemůžu do lesa? Ale tam je to lepší! Ježíši, no tak jsem tady, co chceš? Neblázni, opravdu musím po tom toboganu dolů? Jdi napřed, ať vidím jestli nezbuchneš. Tak já jdu za tebou. No a co teď? Venku to bylo lepší. Ále asi tu někdo je, ale nechceš mě k němu pustit. Kašlu na to. Jdu ven!“
Dusty v sutinách – „Panička...a vypadá to že si budeme hrát. Tu znám, tuhle hru. To je ta na schovávanou. No tak kde jste? Budliky - budliky, jdu po vás. Myslíš tady dolů po tom tobogánu? No nevím. Když říkáš, tak já jdu ale máš mě na svědomí. Čoveče, ty jsi měla pravdu. Tady někdo je. Ale kde? Tady ten průvan fičí, tak kde je? No teda, takhle blbě za pneumatikou a v rouře. Fakt tam je? Jo,jo,jo...haf haf haf. Ještě můžu? Hurá! Tady nikdo není, tady taky ne a tady taky ne. Kam se mám ještě mrknout? Tam a támhle a tady. Nikde nikdo! Tak už to skonči, prosím..haf. Ó božínku, ty jsi jak umanutá. Tak já ještě jdu, ale jen kvůli tobě. Mám jít tam? Tak dobrá. Počkej, že by Lenin? No jo, funguje to! Je tam, ho cítím...haf,haf.“
Smůlu neměl nikdo, lidé dobří, zpytujte svědomí!