ZBKKK - Články - Výcvik - Voda 2007

Přihlášení



Překlad

RSS

Voda 2007 PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Neděle, 05 Srpen 2007 22:26

Nechranice 28.7. – 5.8.2007

Přítomní
Monika Petr Pospíšilovi + Betty, Cyr, Bad
Dita a sem tam Haťák Klarnerovi + Matylda a Rocky
Vendula a Ondra Vrbíkovi + Monty
Peggi a Max Finn + Endží
Milena Benešová + Dusty
Eva Martínková + Cindy
Šárka Juhošová + Bella a Coni
Míša a Filip Zapletalovi + Amon
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Tai-či a Aška
Pavel a Patrik Sudzinovi + Bold
Karolína Novotná + Amy

Přítomní ne po celou dobu
Vlaďka Matoušková + Toman
Helča Habadová + Ben
Zuzana Marková + Bad
Anička Česalová + Issa a Jim
Jirka Halaj + Max
Monika a Jarda Malenovi a Dan Mlčenlivý + Lemmy
Líba Novotná a Míra Dejl + Bak a Dído
Martin a ke konci i Petra Kadlečkovi + Spyke
Mirka Buračinská + Chain
Radek Šlemar + Couli
Honza Pakosta + Akim
Jindřich Nečas a Eva Vošmiková + Atrey a Vanda
Dana Veselá + Ketty
Kateřina Ševčíková + Niky

Slet – byl stanoven na sobotu půl druhé na hrázi. Stihla jsem to jenom já. Ostatním jsem strouhala mrkvičku.

Ubytování – jsme zvládli. Každý si zabral místečko a vrčel tak dlouho, dokud ho nevybojoval. Někdo spal v autě, někdo ve stanu a někdo i v chatičce.

Sprchu – jsme dlouho a marně hledali, ona tam totiž nebyla. Ale jsme si jí vyrobili. Ve Chbanech na sutinách jsme našli hadici a přimontovali jí na kohoutek za záchody. Jako koupelnová rohož posloužila jedna apartní paleta. Stěny jsme nestavěli, takhle to bylo větší dobrodružství.

Myšky – tam rejdily úplně všude. A bylo jich neuvěřitelné množství. Jídlo jsme zavírali do lednic, aut a nebo ho vyvěšovali na nedošplhatelná místa.

Počasí – nebylo úplně tip–ťop na vodu, ale my jsme mu to odpustili. Chodili jsme totiž každé dopoledne cvičit sutiny do Chban. Šílené vedro se udělalo až na poslední dva dny.

Žatec – jsme také párkrát navštívili. Super se tam dají trápit psi na překážkách a poslušnosti.

Stopy – znám pouze z doslechu. Jezdilo se skoro každé ráno na krásně posekanou hráz. Všem se to náramně líbilo.

Překážky – nám vytvořili Petr a jeho parta ve spolupráci s motorovou pilou.

Obědy – chodili jsme do hospody v Březně. Obsadili jsme nekuřácký salónek a statečně se rvali s hosty ve výčepu o židle. Nakonec nás bylo tak moc, že jsme obsadili i předzahrádku. Představte si, měli tam normální malinovku–limonádu sudovou.

Voda – celá přehrada měla fainově fosforově zelenou barvičku. Všichni co z ní vylezli, vypadali, jako že se přidali do čeledě vodníkovitých.

PČR ( policie České republiky ) – se o nás starala jako o vlastní. Výlet v rychlém člunu nám zařídili, pitnou vodu nám dodávali, člun gumový nám půjčili a nezlobili se ani když jsme z neznalosti páchali nepravosti.

Dramatická scéna – jeden z místních rybářů se na nás rozčílil, že jsme mu přeparkovali vozíček do přehrady. Toho rošťáka, co to udělal nazýval Hovadem. My jsme se nepřiznali, poněvadž jsme to neudělali. Pána jsme překřtili na " Pana Hovado".

Pan Půlka – blíže neidentifikovaný příslušník PČR na dovolené ve vedlejší chatce, jednou večer nakráčel k našemu ohni s litrem a půl kvalitní slivovice. Prohlásil, že vypadáme na dobrou partu a začal nalívat. Tož jsme se hned zděsili a kázali nalévat pouze po půlkách frťanů. Tak do nás nalil sice po půlkách ale celý litr a půl. Někdy v průběhu jsme ho pokřtili na Pana Půlku. Bylo to moc dobré. Když jsme se ocitli na suchu, někdo dodal jablíčkového Jelcina–vodku. To si představte, že to vypili také. Já ne, já jsem si jenom čuchala. Pravda, někteří škarohlídi tvrdí, že čuchám dost intenzivně.Dokonce až tak, že hladina klesá. To je ale bohapustý blábol.

Polovina, půlka, napůl, poloviční – a jiná slova mající v základu slovíčko půl pak zněla táborem dost často. Interně jsme tedy tento tábor nazvali POLOVIČNÍM.

Výlet – jsme si uspořádali. Jeli jsme na hrad Hasištejn. Je to tam moc krásné. Pravda, vstupné stojí neuvěřitelných 10 Kč. Někteří spořiví členi naší výpravy se zdráhali vydat takový peníz. Dovnitř jsme vpluli i se psy a trošku je potrápili na schodech ve věži. Všichni to úspěšně zvládli, dokonce i němečtí turisté se kterými jsme se míjeli. Nafotili jsme pár krásných fotek, prohlédli si z věže Prunéřovskou elektrárnu a zapadli do hradní hospůdky na tousty a palačinky.

Šárka – (to jako já) jsem odpískala dvoje zkoušky. Sutiny a vodu národní řád.

Dita – (to jako přímo naše Dita) odpískala noční sutiny.

Vilda – (to jako TEN Vilda) odpískal RHE
Stihli jsme to ve třech dnech. A to jsme ani žádné vnitřní pokyny, natož pak pravidla neporušili. Jsme fakt hvězdy.

Denní rozkaz – probíhal pravidelně, každý den v devět hodin večer u ohně. Byly tam řečeny různé myšlenky, poznatky a výcvikářské perly. Nejhezčí a nejpravdivější byl každodenně, opakovaně pronášený příspěvek maličkosti. A to, že:“ Ašulka byla dnes prostě báječnááá“.

Háravky – To se snad ty feny proti nám spikly. Cony hárala, Niky dohárávala, Rea a Kety začaly hárat a liberečáci dovalili v autě také jednu háravku. Prostě ráj psího sexuálního maniaka.

Bárt – byl psík hledající nového majitele, ustájený v kotci v areálu. Míša ho chodila venčit a vůbec se o něj starala. Moc hezké od ní.

Problémy a třenice – samozřejmě byly, ale všechny se jakeš–takeš vyřešily a já se o nich šířit nebudu. Například nechápu kdo celé noci dokáže chrápat na celý tábor! Kdo počural Míše a Filipovi stan! Kdo kouří u ohně! Kdo po sobě neumyl houbičkou umyvadlo! Kdo vyvenčil psa na place! Kdo porušoval polední klid! Kdo nařídil polední klid! Kdo ukradl maso z grilu! Kdo ztratil modrého pamprlíka! Kdo vymáčkl bezpečnostní kód, tak že přijela hlídka PČR! Kdo zapnul napouštění vody, tak že přetekla! Kdo vypnul napouštění vody, tak že netekla! Kdo z děvčat zarputile chodil na pánské záchodky!To je fakt síla! S Vámi tak někam jet!

Narozeniny – jako obvykle slavil Vilda. Každá z děvčat mu osobně předala jednu růži a jednu pusu. Pánové Vildovi popřáli s óbr lahví šampáňa ale nějak skrblili s pusami.

Venčení – probíhalo na strništi za areálem, nebo přes silnici v začarovaném sadu. Začarovaný musel být, nebylo tam ani jedno jablíčko. Přísahám, že to byl jabloňový sad.

Odjezd – jsme zvládli. My posledníčci jsme opět vyklízeli lednice a napakovali se takovým množstvím potravin, že jsme se tím doma živili ještě týden. Ostrá výtka–odvezte si své zbytky sami, nás to zlobí po Vás dojídat!

POLOVIČNÍ TÁBOR BYL OPRAVDU 100 %