ZBKKK - Archiv

Přihlášení



Překlad

Voda 2006 PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Neděle, 06 Srpen 2006 20:47

Ejpovice 29.7. - 6.8.2006 

Přítomní lidé a psi si z tábota dělali pouhou zastávku na svých cestách. Jsme ale rádi, že jsme je všechny zase viděli.
Monika a Petr Pospíšilovi + Radek a Péťa ( synové ) + Vendula ( Péťovo děvče ) + Betty a Cyr
Zuzana Marková + Bobík. - ZZP1
Vendula Vrbíková + Ondřej ( manžel ) + Monty
Hanka Kremlová + Adélka ( dcera ) + Dark
Šárka Peksová + Maruška ( neteř ) + Tai-či a Aška
Radka a Petr Marzyovi + Zorka a Ajča - do čtvrtka
Markéta Koenigsteinová + Marek a Jarda ( syn a přítel ) + Aisha - do pátku
Pavel Sudzina + Patrik a David ( synové ) + Bold - do pátku
Jarda Dlouhý + Endy a Agir - do pátku
Áda Dostál + Nelly - do pátku
Lukáš Tříska + Dix - 3x přijel a zase odjel
Monika Malenová + Jára a Michalka ( syn a sousedovic dítko) + Lemmy - přijeli ve čtvrtek odjeli v sobotu
Helena Habadová - přijela v úterý, odjela ve čtvrtek
Eva a Jiří Váňovi - přijeli v neděli na pokec
Jarda Vyskočil + Lord - přijeli a odjeli v sobotu pozdravit se s námi
Vilda a Ivanka Babičkovi + vyjímečně bez vnoučat a psů - přijeli v pátek a v neděli jeli domů
Vlaďka Matoušková + Bára - v úterý přijela, ve středu odjela
Zdeněk Kolář + Pan Rasputin - zavítal jen na sobotu
Anička Česalová + Issa a Jim - dvakrát přijela omrknout situaci
Honza Šeda + Monty, Dita Klarnerová + Matylda, Jirka a Ája Halajovi s Maxem a Kačenkou - přijeli s námi řádit v bunkru a pak zase mazali domů

Zkoušky
se konaly v sobotu 5.8. a Vilda, coby rozhodčí, to projel na celé čáře. Pět psů se pokusilo složit zkoušku a pět psů slavilo úspěch:
Monika Malenová a Lemmy - ZVP 1
Zuzana Marková a Bobík - ZVP 1
Zdeněk Kolář a Pan Rasputin - ZVP 1
Martin Brandner + Bára - ZVP 1
Šárka Peksová + Aška - ZVP N
Vilda Babička - rozhodčí
Monika Pospíšilová - vedoucí zkoušek
Petr Pospíšil - střelec, skupinka, řidič člunu, zoufalec na surfu, technické zázemí
Šárka, Radek, Ondra a Vendula - skupinka

Příjezd – žádné nervy, pěkně v klidu. V sobotu od dvanácti hodin jsme se sjížděli, rvali se o výhodná místa pro stan, zoufale hledali zapomenuté kolíky, vybalovali stany, jídlo, sebe i psy, opět vymýšleli postup postavení brigádní hospody ( velký stan ), nutili Radka vyšplhat na stožár se svazovou vlajkou, hledali ztracené a nacházeli nikdy neztracené věci, lidi i psy.

Antivyvalín –  nový lék proti stresu. Všeobecná zdravotní pojišťovna proplácí dokonce i antivykulín.

Sutiny – v neděli jsme uspořádali nejsilněji obsazený sutinový výcvik v dějinách plzeňské i karlovarské brigády až do doby kamenné. Před podzemními chodbami parkovalo 16 aut a jedna motorka ( červená, plastová, poháněná malou Adélkou ). V chodbách byl chládek, venku vedro a přechody z jednoho do druhého byly drastické.

Dopoledne – byla zasvěcena výcviku. Každý cvičil, co chtěl. Pokud někdo chtěl radu, byl uraděn do bezvědomí. Na břehu jsme postavili řadu křesílek, jako v kině a sledovali výcvikové úspěchy i katastrofy hezky z první řady. Samozřejmě se radilo i těm, co rady nechtěli a někdy se debata zvrhla v bohapusté plácání ústy.

Obědy – nedaleká restaurace má za ně náš dík a nehynoucí vděčnost.

Odpoledne – jezdili jsme po výletech. Na Radyni, Točník, vodní hamr ( kovárna na vodní pohon ) a tunelem provrtávající kopec u Ejpovic se psy. Do plzeňského pivovaru a plzeňského podzemí bez psů. Na Radyni vede hezká cesta lesem. Psi ve formě vyšplhali po dramaticky strmých schodech dokonce až nahoru na věž. Monča za vydatné pomoci ostatních vymyslela báseň do návštěvní knihy. Tunelem u Ejpovic šla pouze hrstka statečných. Doporučuji tento výlet. Jsou tam tunely dva a pouze jeden je na druhé straně nezamřížován. Je dobré se do něj trefit, jinak se pak musíte tím hnusným, černým kluzkým tunelem s potůčkem uprostřed vrátit 1,7 km zpět. Aby to bylo jo povedené, nemá tunel rovné dno, jak obvykle tunely mívají, ale je v průřezu kruhový. Bonbónkem je, že potůček na dně je silně zabarven železnou rudou dorezava ( psi jsou jako čuníci a lidé také - to, ovšem zjistíte až na denním světle.) Vracet jsme se nemuseli, za to jsme cestou zpět přes kopec kapku bloudili. Přes jezero pro nás vyslali záchrannou četu s člunem a kánoí. V kánoi jely Monča, Šárka, Tai-či a Aška a předvedly kempařům a rybářům slušné divadlo. Nějak se nemohly shodnout v pádlování a stále po jezeře kroužily a do toho se je psi pokoušeli zvrhnout.Na druhém břehu byl první Petr s Cyrem, kteří jezero prostě přeplavali.

Plzeňský pivovar – má úžasné podzemí. Neuvěřitelné je, že vlastníky jsou nějací hoši z Jihoafrické republiky. Za války tam měli zaměstnance, který během bombardování zapisoval polohu nevybuchlých bomb. Stál při tom v betonové budce o průměru jeden metr s úzkými průzory a stropem do špičičky. Moc by nás zajímalo, jaký měl plat. Boj o to,kdo bude ochutnávat a kdo bude řídit byl lítý a nemilosrdný

Točník – vyšplhali jsme na kopec a se psy prošli stáje, hodovní síně i vězení. Medvědi byli zalezlí. V hradním bufáči jsme dali nějakou ňamku a mazali dolů. Pršelo až, když jsme se nalodili do aut. Díky dešti jsme nestihli Žebrák.

Plzeňské podzemí – je to takový hezký výlet do sklepů, které někdo postupem času propojil. Studny, sklepní pivnice, skladovací prostory a odpadní jámy. Nějaký dobrák prohrábl dávnověké odpadky a použitelné věci dal na výstavu. Nepochopili jsme, proč tam byla také lebka koně.

Vodní hamr (kovárna na vodní pohon) – velmi pěkné. Všechna udělátka tam fungují. Starají se o to machři. Oběma Mončám ukovali podkovičku pro štěstí. Fajn bylo, že se makalo, jen když byla voda. Když vyschlo, váleli se zaměstnanci doma.

Večeře – grilovali jsme, jak o život. Jarda D. dokonce dvakrát dodal ryby z jezera. Unikátní ovšem byla grilovaná krupičná kaše. Vyzkoušejte to. Na roštu, ve čtyřech rendlících, nad ohněm uvařit kaši. Byla výborná, taková uzená.

Večery –  jsme proseděli u ohně, zpívali ( Jarda D. dovezl kytaru a umí na ni i hrát. ) a debatovali a pili. Kominíčky, pivo, víno, na co byla chuť. Při hovorech zase vzniklo několik nezapomenutelných obratů. Například díky Vendulce V. už nikdy nebudeme cvičit cadaver, ale candelaber. Staří mazáci zavedli rčení: „ Učte se, věčně tady nebudem.“

Odjezd – v neděli. Sem tam pršelo, skvěle se balilo. Na vytažení vozíčků jsme přivolali posily od hasičů s terénním vozem. Šlo to jako po másle.