ZBKKK - Články - Výcvik

Přihlášení



Překlad

Výcvik


Děsuplný výcvik PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Mach David   
Úterý, 18 Listopad 2008 13:25

10. - 12.10.2008 Špičák

Přítomni - všichni, kteří mohli a chtěli

Pátek - jsme přišupajdili k Pospíšilkům a hned to oslavili. Uzené, klobásky, různé druhy sýrů, zeleninka, olivy, chlebík a rohlík jsme snědli a rumík jsme vypili. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si museli povědět všechno, co jsme za tu dobu zažili.

Sobota - venku bylo krásně. Na cvičáku jsme se rozdělili na tři skupiny a protočili jsme tři stanoviště, sutino - plochy, poslušnost a dovednost. Pak jsme odvezli hafany odpočívat, slupli jsme malý oběd a svištěli do lanového centra v Železné Rudě.

Lanové centrum domluvila Monika P, i když už vlastně bylo po sezóně. Někdo to prošel skoros palcem v nose, někdo se trochu zapotil a někdo ( například já )v životě nezažil tolik hrůzy za pouhých 150 korun.

Ztráty na životech ani na zdraví jsme nezaznamenali, tak zase bylo večer co slavit. Někteří obzvlášť stateční ( nebo praštění? ) jedinci zkusili i něco navíc, například sešup po laně dolů, volný pád, nebo skok z osmimetrového kůlu na cíl. Po těchto infarktech jsme spapkali véču od Monči uvařenou a důstojně oslavili uplynulý den.

Ještě jsme stihli noční plošné vyhledání s kapinku kolísavými úspěchy. Stejně si myslím, že záchranář nebloudí, jen o něco dýl hledá.

Neděle - ráno jsme posnídali a vyrazili na výcvikový výlet. Každý zvládl jedno kolo s dvěmi ztracenci v lese. Jen Petr s Badem měl problém, ale nejspíš to bylo tím, že figurantka ( Eva ) se odešla schovat úplně do paďous a ne do určeného prostoru.

Po hledání jsme se procházkovali až k hospůdce na obídek a potom už přímo do penziónu. Tam jsme se sbalili, ti statečnější a slušnější po sobě uklidili a jeli jsme domů.

Heslo víkendu - JEN JE NECHTE, AŤ SE BOJÍ !

 
Dovolená na vodě PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Sobota, 26 Červenec 2008 00:00
Nechranice – policejní výcvikový tábor 26.7. – 2.8.2008

  • Dovolenkáři
    • Monika a Petr P.+ syn Radek + psi Betka, Cyr a Bad
    • Vendulka V. a Ondřej + pes Monty
    • Míša a Filip Zapletalovi + fenka Vanda
    • Pavel S Dominik + psi Bold a Blesk
    • Markéta K a Jarda + fenka Aisha
    • Šárka P a David M + fenky Rheda, Tai-či a Aška
    • Ilona K + fenka Sára
    • Dana V + fenka Kety
    • Martin a Petra K. + pes Spike
    • Jarda a Vlaďka B + fenky Afra a Borůvka +dvě štěňátka Afry
    • Káťa + ruský teriér
    • Honza Z a Jana N + psi Jack a Fido
  • Návštěvníci
    • Zuzana M + dobrmánek tři měsíce po vylíhnutí
    • Hanka K
    • Maruška a ………s borderkou ( neteř Šárky P s kamarádkou )
    • Monika M + Lemmy
    • Káťa H + fenka Arga
    • Dana N + fenka Carrie
    • Eva M + fenka Cindy
    • David Koncz + pes Arbo
    • Áda D + Nelly
    • Vilda s Ivankou B
    • Klára K + Simon
    • Robert N + Norton
  • zkoušky:
    • ZZZ
    • rozhodčí: Šárka P
    • bojovníci:
      • Jarda B s Afrou – mají zkoušku
      • Káťa H s Argou – mají zkoušku
      • Dana N s Carrií – mají zkoušku
    • RHE
    • rozhodčí: Dan S
    • bojovníci:
      • Vendulka V s Montym – mají zkoušku
      • Jarda B s Afrou a Borůvkou – nemají nic
      • Káťa H s Argou – nemají nic
      • David Koncz s Arbem – nemají nic
      • Robert N s Nortnem – nemají nic
    • RHW A
    • rozhodčí: Dan S
    • bojovníci:
      • Klára K se Simonem – mají zkoušku
      • Ilona K se Sárou – nemají nic
      • Pavel S s Boldem – má zkoušku
    • ZZZ
    • rozhodčí: Dita K
    • bojovníci:
      • Jarda B s Borůvkou – nemají nic
    • ZZP 1
    • rozhodčí: Dita K
    • bojovníci:
      • Eva M se Cindy – nemají nic
      • Honza Z s Jackem – mají zkoušku
      • David M s Rheou – nemají nic


Počasí–unikátně nádherné, suprové a sluníčkaté. Vydrželo celý týden. Pršelo jen jednou v sobotu hned po příjezdu.
Dva tábory–vinou informačního šumu byla v našem termínu v objektu i ústecká brigáda. Myslím, že jsme to zvládli. Někteří lépe, někteří hůře. Určité třecí plochy vznikly, ale netřely se do zuřiva. Určitě jsme se i skamarádíčkovali a to, jak večer při ohni, tak u vody při výcviku. Na to, že to byly prázdniny, to bylo příliš náročné na organizaci a diplomacii. Takže….příště….sami ( to znamená, maximálně dvě brigády )!
Obědy–jezdili jsme do Března, jako loni. Pořád mají točenou malinovku!!! Bylo nás moc, tak jsme obsadili salónek i verandu. Monča jednou nedojedla a večer ten bramborák, na ohni ohřátý, dojídal Áda. Považte, na táboře jsme byly na konci července a Áda dojídal zbytky z Března! Děsný... Do druhého dne jsme ho pozorovali a nic mu nebylo. Tomu říkám kachní žaludek.
Vycházky–Vendulka zase řádila. Tahala nás na vycházky, aby toho svého ďábla vyběhala. Chodili jsme docela rádi a naši hafani byli nadšeni.
Voda–žádné sinice, krásně teploučká, volně dostupná, prostě úžasná.
Těhulky–celé to tam s námi přežily i naše dvě nastávající maminy, Vendulka i Míša. Obě se chystají klopit děti na svět koncem roku ( letošního – 2008 ).
Rozhodčí–troje zkoušky = tři rozhodčí. Dva bez problémů ( já a Dita ) a jeden s velkými obštrukcemi. Jmenovaný byl pan Kuchta, ale byl v nemocnici na operaci. Dlouho se nevědělo, kdo teda vlastně bude pískat, až to padlo na Dana Sedláka. Opravdu odpískal RHE namíchané s RHW A.
Výlet–v tom vedru se moc výletovat nedalo. Byli jsme akorát na Hasištejně. Opět jsme vyplázli 10 kaček vstupného a dali si v hradní kantýně pálivou topinku a pohár a palačinku. Prostě jsme to rozjeli ve velkém.
Škvoři–letos s námi netábořily myši, ale škvoři. Myšky někam zmizely. Míša vymyslela, vlastní hlavou, že když vedle není obilné pole, jako loni, ale je tam kukuřice, tak se asi myšky vydaly za obživou jinam. Zato škvorů jsme si užili habakuk. Možná myšky sežrali a nastěhovali se místo nich...
Štěňátka–Jarda si s sebou dovezl dva tříměsíční potomky Afry. Pořád je neměl udané. Holčičku si odvezli na konci týdne noví, šťastní majitelé.
Večery–u ohně jsme povídali, nebo zpívali. Leoš měl kytaru a hrál, jak o život.
Zhodnocení dne–jsme pořádali každý večer. Co, kdo dělal a jak to šlo. Domluvili jsme na další den i s ústečáky, abychom si někde nešlapali na kuří oka.
Chbany–parta statečných jezdila denně a někdy i nočně do Chban na sutiny. Nejlépe se měli ti co byli zašití v úkrytech. Tam byl aspoň chládek. Psům to nijak moc nevadilo. Při výcviku jim nevadí nic, syčákům. Jen dojde na zkoušky, vadí jim i moucha kolem letící.
Plochy–cvičící se svezli se sutinami do Chban a cvičili v přilehlém lesíku.
Stopy–jako obvykle jsme stopovali pod hrází každé ráno od osmi.
Voda–výcviku našich lidí se laskavě ujala Jarka Machulka z Ústí a byla úžasná. Její věta „ Pavle přestaň kecat, nebo tě vezmu pádlem „ se docela proslavila.
Výběr na Svět a Vodní pohár–nám tam proběhl v sobotu a neděli. V sobotu jsme vyklidili pole a uspořádali ZZZ a ZZP1 a večer jsme odfrčeli domů, celí uondaní. Neděli jsme prochrněli a v pondělí hurá do práce.
Heslo: „ Čím víc lidí, tím víc problémů a tím pevnější zdravé jádro.“
Heslo č. 2: „ Největší dřina je vyjmenovat účastníky toho cirkusu. Asi se na to příště pumpička.“
 
Lavinová dovolená PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Neděle, 13 Leden 2008 21:14
ŠPIČÁK 5.1.2008 – 13.1.2008
  • Docházka
    • Monika a Petr Pospíšilovi + Betka, Cyrda, Bad
    • Vendulka Vrbíková + Monty
    • Martin Kadleček + Spike
    • Jarda Bárta + Afra
    • Pavla Machalcová + Agáta
    • Markéta Koenigsteinová + Aisha
    • Šárka Peksová + Tai-či, Aška
    • David Mach + Rhea
    • Helana Habadová + Ben
    • Eva Martínková + Cindy
    • Honza Šeda + Monty
    • Ilona Kubíková + Sára
    • Ivana Bufková + Bayard
    • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin
    • Monika Malenová + Lemmy
    • Milena Benešová + Dusty
    • Šárka Juhošová + Bell
    • Dana Veselá – Kety
    • Klára Kmoníčková + Saber
  • zkoušky:
    • ZLP1
    • rozhodčí: Vilda Babička
    • Vedoucí zkoušek: Míša
    • Pomocníci: všichni přítomní
    • zkoušení:
      • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
      • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
      • Dana Veselá + Kety – ne-příště jo
    • RHL – A
    • rozhodčí: Vilda Babička
    • Vedoucí zkoušek: Vendulka Vrbíková
    • Pomocníci: všichni přítomní
    • zkoušení:
      • Monika Pospíšilová + Bety – jo-jo-jo
      • Monika Malenová + Lemmy – jo-jo-jo-nejlepší
      • Honza Šeda + Monty – jo-jo-jo
      • Milena Benešová + Dusty – jo-jo-jo
      • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
      • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
      • Lída Mašatová + Gina jo-jo-jo
      • Šárka Juhošová + Bella jo-jo-jo
      • Ilona Kubíková + Sára – jo-jo-jo
      • Eva Martínková + Cindy – jo-jo-jo
      • Šárka Peksová + Aška – jo-jo-jo
      • Markéta Koenigsteinová – Aisha – ne - příště jo

Naskladnění – psovodi ( jinak také naši kamarádi ) se psy se slétali k penziónu v sobotu okolo poledne. Žádný hromadný úder to ale nebyl. Přijelo nás jenom pár. Většina lidí přijížděla a odjížděla, jak chtěla. Škodili sami sobě. Pravda, někdy zaměstnavatel nemá zrovna pochopení.

Úvodní výlet – jako obvykle jsme po zabydlení vyrazili na svařák. Malá změna přeci jenom byla. Šli jsme na stejnou sjezdovku, do jiné boudičky. Tak nějak hezky se to tam jmenovalo, už nevím jak. Chytřejší mi prozradili, že „ U sekyrek „

Počasí – bylo ukázkově. Chvílemi mrzlo, chvílemi ne. Jen sněhu mohlo být o půl metru více, aspoň o 30 cm…Také občas sprchlo a umrzlo.

Výcvik – rozdělili jsme se na dvě party, postavili úkryty a cvičili a cvičili vždy od devíti cca do 14 00.

Rošty – ve stavění úkrytů nastal zásadní zlom. Hrobeček ve sněhu už nezakrýváme klacky, ale rošty originál z postele, nebo vyrobené z prken.

Čtyřkolka a skútr – Zuzanin přítel s kamarádem nás povozili. Na skútru jen tak a čtyřkolka měla vozíček. Vyšvihla se i Horská služba. Povozili nás na superkrásných skútrech. Jednou výcvikově a jednou zkouškově.

Poslušnost – jsme nejdříve uplácali lyžemi. My všichni běžkami, akorát David měl sjezdovky a Martin skialpy. Šlo jim to líp, tak jsme je jmenovali hlavními ušlapátory. Také jsme vybrázdili trojúhelník na mety. A poslouchali jsme a metovali a za lyžemi chodili, co hrdlo ráčí a tělo snese.

Výlet – chtěli jsme vyrazit ve středu na běžkách do šumavských hvozdů. Ono nám ale přes noc napršelo a umrzlo. Tak jsme to vzdali a šli pěšky. Byl by to sice elegantní způsob, jak se zbavit nepohodlných duší, ale mohli by padnout i skvělí jedinci a nakonec jsme se dohodli, že jsme vlastně všichni skvělí. Šli jsme tedy pěšky na Čertovo jezero, pak na Rozvodí a přes kopec jakýsi zpátky. Mám to, ten kopec, to byl Špičák a my jsme shopkali dolů po černé sjezdovce zvané Šance. Nejdříve jsme se drželi hezky při kraji a ke konci jsme se rozparádili a zbytek sjeli po zadnici. No, schválně, kdo z vás sjel černou po pozadí? Mělo to být i zdokumentováno, ale Vendulka stiskla špatný camprlík na mobilu. Zpátky jsme procházeli okolo svařákovské boudičky. Dali jsme si svařáček do hrníčku a v pohodě doštrádovali dom.

Otravka – Vendulka nás, jako obvykle, neustále tahala ven na procházky, aby vyběhala to své zvíře bláznivé. Vyzráli jsme na ní. Každý den s ní chodil někdo jiný. Byla spokojená, její hafan také a my jsme nepadali na ústa z nadměrného pohybu.

Kožený psovod – báječná sebesmrtící hra. Na jedné z vycházek po výcviku ji vymysleli čtyři karlovarští stateční ( Eva, Markéta, Pavla a Martin). Zabrzdili u již zmiňovaného stánečku a po vyzkoušení dvou typů alkoholových nápojů se zaměřily na slivovici. David dorazil později a zapojil se do hry, nicméně už je nedohnal. Ostatní psovodi jim pouze fandili. Následky a záchrannou akci jsme si vychutnali a nebudu jí rozvádět

Pizza – jeden večer jsme vyrazili do šumu na pizzu. Byla vynikající, navíc se tam nesmělo kouřit, což bylo ještě lepší.

Večerní lyžování – Eva s Martinem zvládali také. Asi jenom dvakrát, abych je zase nepřechválila.

Večery v jídelně – báječně jsme se pobavili, probrali přátele i nepřátele a hlavně jsme se nasmáli do zásoby.

Věštírna – dokonce jsme odhalili jednu až dvě psovodkyně – kartářské Sybily ( Monika M a Milena ). Donutili jsme je vykládat a vykládat. A my jsme se chechtali a chechtali. Provedli jsme i test spolehlivosti. Výsledky budu znát do roka a do dne „ Lomikare, Lomikare „.

Papání – Monča kouzlila na objednávku a určená služba jí pomáhala se nestrhnout.

Kenely – budou do budoucna nutností. V takovém množství lidí a psů se to jinak nedá uhlídat. Nikdo nechce být nepříjemný, ale alespoň minimální pravidla se stanovit musí.

Disciplína chůze za běžkami – to byla nejsrandovnější disciplína. Vilda nám jí nalajnoval hezky šupem z kopce, obrat a juchů do kopce. Takřka všichni se dolů řítili se smrtí v očích, zastavili elegantním pádem, obrat prováděli v leže a nahoru propotili trika ( někdy i bundy ). Jen Matin, rodilý lyžař, jel bravurně, akorát zase zdrhnul i psovi. No opravdu, legrace.

Odlet – v neděli po zkouškách a velkém úklidu, úplně unavení, ale ve skvělé náladě ( pánové, vy si po sobě neumíte vytřít koupelnu??? )

ZÁVĚR : Držte sebe a své kamarády v pohodě, aby nám neotravovali život!
 
Voda 2007 PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Neděle, 05 Srpen 2007 22:26

Nechranice 28.7. – 5.8.2007

Přítomní
Monika Petr Pospíšilovi + Betty, Cyr, Bad
Dita a sem tam Haťák Klarnerovi + Matylda a Rocky
Vendula a Ondra Vrbíkovi + Monty
Peggi a Max Finn + Endží
Milena Benešová + Dusty
Eva Martínková + Cindy
Šárka Juhošová + Bella a Coni
Míša a Filip Zapletalovi + Amon
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Tai-či a Aška
Pavel a Patrik Sudzinovi + Bold
Karolína Novotná + Amy

Přítomní ne po celou dobu
Vlaďka Matoušková + Toman
Helča Habadová + Ben
Zuzana Marková + Bad
Anička Česalová + Issa a Jim
Jirka Halaj + Max
Monika a Jarda Malenovi a Dan Mlčenlivý + Lemmy
Líba Novotná a Míra Dejl + Bak a Dído
Martin a ke konci i Petra Kadlečkovi + Spyke
Mirka Buračinská + Chain
Radek Šlemar + Couli
Honza Pakosta + Akim
Jindřich Nečas a Eva Vošmiková + Atrey a Vanda
Dana Veselá + Ketty
Kateřina Ševčíková + Niky

Slet – byl stanoven na sobotu půl druhé na hrázi. Stihla jsem to jenom já. Ostatním jsem strouhala mrkvičku.

Ubytování – jsme zvládli. Každý si zabral místečko a vrčel tak dlouho, dokud ho nevybojoval. Někdo spal v autě, někdo ve stanu a někdo i v chatičce.

Sprchu – jsme dlouho a marně hledali, ona tam totiž nebyla. Ale jsme si jí vyrobili. Ve Chbanech na sutinách jsme našli hadici a přimontovali jí na kohoutek za záchody. Jako koupelnová rohož posloužila jedna apartní paleta. Stěny jsme nestavěli, takhle to bylo větší dobrodružství.

Myšky – tam rejdily úplně všude. A bylo jich neuvěřitelné množství. Jídlo jsme zavírali do lednic, aut a nebo ho vyvěšovali na nedošplhatelná místa.

Počasí – nebylo úplně tip–ťop na vodu, ale my jsme mu to odpustili. Chodili jsme totiž každé dopoledne cvičit sutiny do Chban. Šílené vedro se udělalo až na poslední dva dny.

Žatec – jsme také párkrát navštívili. Super se tam dají trápit psi na překážkách a poslušnosti.

Stopy – znám pouze z doslechu. Jezdilo se skoro každé ráno na krásně posekanou hráz. Všem se to náramně líbilo.

Překážky – nám vytvořili Petr a jeho parta ve spolupráci s motorovou pilou.

Obědy – chodili jsme do hospody v Březně. Obsadili jsme nekuřácký salónek a statečně se rvali s hosty ve výčepu o židle. Nakonec nás bylo tak moc, že jsme obsadili i předzahrádku. Představte si, měli tam normální malinovku–limonádu sudovou.

Voda – celá přehrada měla fainově fosforově zelenou barvičku. Všichni co z ní vylezli, vypadali, jako že se přidali do čeledě vodníkovitých.

PČR ( policie České republiky ) – se o nás starala jako o vlastní. Výlet v rychlém člunu nám zařídili, pitnou vodu nám dodávali, člun gumový nám půjčili a nezlobili se ani když jsme z neznalosti páchali nepravosti.

Dramatická scéna – jeden z místních rybářů se na nás rozčílil, že jsme mu přeparkovali vozíček do přehrady. Toho rošťáka, co to udělal nazýval Hovadem. My jsme se nepřiznali, poněvadž jsme to neudělali. Pána jsme překřtili na " Pana Hovado".

Pan Půlka – blíže neidentifikovaný příslušník PČR na dovolené ve vedlejší chatce, jednou večer nakráčel k našemu ohni s litrem a půl kvalitní slivovice. Prohlásil, že vypadáme na dobrou partu a začal nalívat. Tož jsme se hned zděsili a kázali nalévat pouze po půlkách frťanů. Tak do nás nalil sice po půlkách ale celý litr a půl. Někdy v průběhu jsme ho pokřtili na Pana Půlku. Bylo to moc dobré. Když jsme se ocitli na suchu, někdo dodal jablíčkového Jelcina–vodku. To si představte, že to vypili také. Já ne, já jsem si jenom čuchala. Pravda, někteří škarohlídi tvrdí, že čuchám dost intenzivně.Dokonce až tak, že hladina klesá. To je ale bohapustý blábol.

Polovina, půlka, napůl, poloviční – a jiná slova mající v základu slovíčko půl pak zněla táborem dost často. Interně jsme tedy tento tábor nazvali POLOVIČNÍM.

Výlet – jsme si uspořádali. Jeli jsme na hrad Hasištejn. Je to tam moc krásné. Pravda, vstupné stojí neuvěřitelných 10 Kč. Někteří spořiví členi naší výpravy se zdráhali vydat takový peníz. Dovnitř jsme vpluli i se psy a trošku je potrápili na schodech ve věži. Všichni to úspěšně zvládli, dokonce i němečtí turisté se kterými jsme se míjeli. Nafotili jsme pár krásných fotek, prohlédli si z věže Prunéřovskou elektrárnu a zapadli do hradní hospůdky na tousty a palačinky.

Šárka – (to jako já) jsem odpískala dvoje zkoušky. Sutiny a vodu národní řád.

Dita – (to jako přímo naše Dita) odpískala noční sutiny.

Vilda – (to jako TEN Vilda) odpískal RHE
Stihli jsme to ve třech dnech. A to jsme ani žádné vnitřní pokyny, natož pak pravidla neporušili. Jsme fakt hvězdy.

Denní rozkaz – probíhal pravidelně, každý den v devět hodin večer u ohně. Byly tam řečeny různé myšlenky, poznatky a výcvikářské perly. Nejhezčí a nejpravdivější byl každodenně, opakovaně pronášený příspěvek maličkosti. A to, že:“ Ašulka byla dnes prostě báječnááá“.

Háravky – To se snad ty feny proti nám spikly. Cony hárala, Niky dohárávala, Rea a Kety začaly hárat a liberečáci dovalili v autě také jednu háravku. Prostě ráj psího sexuálního maniaka.

Bárt – byl psík hledající nového majitele, ustájený v kotci v areálu. Míša ho chodila venčit a vůbec se o něj starala. Moc hezké od ní.

Problémy a třenice – samozřejmě byly, ale všechny se jakeš–takeš vyřešily a já se o nich šířit nebudu. Například nechápu kdo celé noci dokáže chrápat na celý tábor! Kdo počural Míše a Filipovi stan! Kdo kouří u ohně! Kdo po sobě neumyl houbičkou umyvadlo! Kdo vyvenčil psa na place! Kdo porušoval polední klid! Kdo nařídil polední klid! Kdo ukradl maso z grilu! Kdo ztratil modrého pamprlíka! Kdo vymáčkl bezpečnostní kód, tak že přijela hlídka PČR! Kdo zapnul napouštění vody, tak že přetekla! Kdo vypnul napouštění vody, tak že netekla! Kdo z děvčat zarputile chodil na pánské záchodky!To je fakt síla! S Vámi tak někam jet!

Narozeniny – jako obvykle slavil Vilda. Každá z děvčat mu osobně předala jednu růži a jednu pusu. Pánové Vildovi popřáli s óbr lahví šampáňa ale nějak skrblili s pusami.

Venčení – probíhalo na strništi za areálem, nebo přes silnici v začarovaném sadu. Začarovaný musel být, nebylo tam ani jedno jablíčko. Přísahám, že to byl jabloňový sad.

Odjezd – jsme zvládli. My posledníčci jsme opět vyklízeli lednice a napakovali se takovým množstvím potravin, že jsme se tím doma živili ještě týden. Ostrá výtka–odvezte si své zbytky sami, nás to zlobí po Vás dojídat!

POLOVIČNÍ TÁBOR BYL OPRAVDU 100 %

 
Švýcarsko PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Středa, 27 Červen 2007 21:23

22.6. – 27.6.2007

Jmenné složení výpravy
Monika Petr Pospíšilovi + Betty a Bad
Helena Habadová + Ben
Vlaďka Matoušková + Toman
Eva Martínková + Cindy
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Aška

Program výpravy :
čtvrtek–slet všech na Špičáku
pátek–přesun do Švýcar, noční výcvik
sobota–výcvik, ale celý, zdůrazňuji celý den, koupání v Rýnu, večeře u Pin.
neděle–výcvik, sice ne celý den, ale jeho velká část.
pondělí–výlet do města draků.
úterý–procházka okolo Eikenu, římské rozvaliny.
středa–návrat do stálých bydlišť v Čechách.

Špičák – zajeli jsme si na vynikající pizzu do Železné Rudy, popovídali a mazali do pelíšků spinkat.

Auta – jela dvě. Pro upřesnění stříbrné a modré. Hnidopichům můžu prozradit, že stříbrný byl Seat a modré byl Fiat. Na odporné hnidopichy, kteří chtějí znát model auta, kašlu. Nám inteligentům stačí k dokonalé orientaci barva. Ve stříbrném tábořili plzeňáci a v modrém karlovaráci a Toman (plzeňský ovčák).
Vysílačky – jsme měli v obou autech a tak jsme se bavili všichni dohromady.

Hranice – vyvolali jsme jen pramálo zájmu. Tak nevím, proč jsme něco nepašovali.

Ubytování a technické zázemí – Jarda nás rozmístil do dvou pokojů v domě, domečku na zahrádce a do garáže na zahradě. Společenskou místnost jsme vytvořili z garáže v domě. Dokonale vyhovující.

Noční výcvik – probíhal v nám již známé šutrárně. Sem, tam poprchávalo, ale vydrželi jsme. Nejlepší úkryt byl ve dva a půl metru vysokém kontejneru. Z venku byl žebříček, zevnitř ne. Když jsem se snažila dostat ven, tak jsem se řádně zapotila.

Denní výcviky – byli jsme v polorozbourané továrně. Stály tam i bořící stroje. Řekla bych, že jsme se dost vyřádili. Oba dny do toho ještě smažilo sluníčko a bylo šílené vedro.

Přilby – jsme museli mít na hlavičkách při pohybu v sutinách. Protože jsme je neměli s sebou, tak nám je Pin půjčila. Jedna byla ohromná. Tak jsme usoudili, že mají v brigádě „Láďu s velkou hlavou, jak pytel od banánů.“

Rýn – psi se vycachtali všichni, z lidí jen ti odvážnější. Voda byla fantastická.

Jídlo – v neděli a v pondělí jsme grilovali před garáží, na sobotu jsme dostali pozvání od Pin. Jsme se tam nadlábli, pokecali a náležitě zobdivovali dům ve kterém bydlí. V úterý jsme uvařili Jardovu specialitu „ maso na kari s kompotem a rýží“. Jinak jsme jedli co se dalo a kde se dalo.

Město draků – trošku jsme bloudili, než jsme ho našli. Všichni tvrdí, že to byla moje vina, ale to není pravda. Navigoval David. Sice říkal, že mám odbočit, ale na poslední chvíli a před tím si ze mě každou chvíli utahoval, tak jsem ho neposlechla. No bóže, tak jsme chvilku brázdili Basilejí. Dračí město jsme nakonec našli, prošli i obešli. Slejvák, který nastal jsme přežili v ohromném, čerstvě vybagrovaném tunelu. Shodli jsme se na tom, že to byly nové prostory pro pobočku Švýcarské národní banky. Udělali jsme si piknik na schodech místního kostela. Na závěr jsme zjistili, že dveře které okupujeme jsou odemčené. Začali přes nás chodit lidi z kostela.

Procházka okolo Eikenu – to jsme vůbec netušili, jaké to tam mají pěkné. Krásné lesní cestičky. Došli jsme na dětské hřiště, kde jsme se dokonale vyřádili. Se psy jsme si zašplhali a se sklouzli na prolejzačkové klouzačce. Sami jsme se svezli na slaňovacím tobogánu. Pobyli jsme zde hoďku a půl a v klidu a spořádaně dokončili vycházku.

Římské rozvaliny – ani náhodou si nevzpomenu, jak se to tam jmenuje. Je to ale ohromné, mají tam arénu, chrám, osadu, aquadukt a i zoologickou zahradu. Do zoologické nás už nepustili. Šli jsme kapku pozdě. Tak jsme přes plot viděli akorát zadek osla.

Návrat – jsme zvládli skoro na jedničku. Modré i stříbrné auto dovezlo svou posádku v pořádku domů. Cesta byla dlouhá a sem, tam ucpaná.

Ausfahrt, Uscita, Sortie, Izlaz, Exit – to jsou neuvěřitelně dlouhá evropská města rozkládající se podél všech dálnic. Jedno město končí a na něj plynule navazuje druhé. Mimochodem tato města se rozkládají po obou stranách dálnic a nejsou zanesena v mapách. Člověk je z tohoto stavu věcí kapku dezorientován.

Máme rádi Švýcaři, mají tam legraci.

 
Více článků...
«ZačátekPředchozí12DalšíKonec»

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL