předváděči a předvádění

• Monika Malenová a Lemmy
• Honza Pakosta a Akim
• Dana Veselá a Kety
• Ilona Kubíková a Sára
• Anička Viktorová a Bára
• Šárka Peksová a Aška s Tai-či
• David Mach a Rhea
• Karolína Novotná a Amy
• Jirka Šimek a Erina
• Jana Němcová a Fido
• Honza Zúber a Jack
• Radka Jasanská a Minze
• Honza Šeda a Monty
• Áda Dostál a Nelly

Cesta se nám obzvláště vydařila. Dali jsme si spicha v Rotavě u paneláků. My jsme je nenašli, tak jsme prostě zastavili na parkovišti u silnice. Všichni, kdo projížděli se zastavili u nás. Jen Honza Zúber stál u paneláků. Honzovi jsme řekli, ať na nás počká, že ho budeme míjet

Kolona vyrazila a po dvou kilometrech zabloudila. Projíždějící pán pravil, že nás tam odvede. Složitě jsme se otočili a jeli za pánem. Honza se po chvíli telefonování připojil.

Dorazili jsme do tábora, najeli dovnitř, zaparkovali. Naproti nám šla vyjevená vedoucí, že si nás neobjednala, nic o nás neví a že nepotřebuje kynology, ale doktora, protože se jí půlka tábora zvrací a průjmuje. Po kratším telefonátu jsme už věděli že hledáme jiný tábor a to tábor v Boučí u koňského ranče. Jirka povídal, že ví, kde je ať jedeme za ním.

V Boučí jsme odbočili na lesní cestu. To ale byla lesní cesta, necesta. Hrbouly a džamky, blátíčko a šutry a príma do kopce. Jednou jsme dokonce i tlačili. Dojeli jsme na konec cesty a tábor nikde. Další telefon nám osvětlil, že musíme zpět na silnici a tam už na nás čeká vodič, který stoprocentně ví, kde se nachází námi vytoužený tábor. Opravdu to na tento pokus vyšlo.

O hodinu později, než bylo domluveno jsme konečně vjeli do správného tábora. Stopadesát dětí, různě rozvěšených po kandelábrech a moknoucích ve střídavém dešti, bylo nadšených. Pak už vše pokračovalo, jako na drátkách. Předvedli jsme poslušnost ve stylu akvabel, ukázali, jak cvičíme pejsky hledat ztracené lidi a pár dětí schovali do beden a zase našli. Nakonec došlo i na krmení dravé zvěře. Děti dostali piškoty, nakrmili naše psí zlatíčka a pomazlili se s nimi.

Po skončení předváděčky jsme dostali kafe, čaj, mazanec a skvělou buchtu. Společně s táborovými vedoucími jsme se nasmáli při vyprávění o naší strastiplné cestě. Zpátky jsme trefili napoprvé a najeli asi o třicet kilometrů méně.

• Heda a její celá smečka(rodina+psi)
• Pavla a Agáta
• Bohouš a Argo
• Honza P. a Akim
• Honza Z. a Jack
• Jana a Fido
• Ilona a Sára
• Jirka a Erinka
• Karolína a Eimy
• David K. a Arbo
• A v neposlední řadě já - Eva Martínková + Cindy

Silné kusy vydržely až na předváděčku a předvedly se, slabší odpadly (nebudu žalovat).

Příchod–Byl tak trošičku komplikovaný - hned u vchodu nás odlapili a chtěli očkovací průkazy, nikdo neměl-nebudeme přeci trhat partu ne. Kdo by to byl čekal, že. No, ale nakonec se pod pohrůžkou, že je naše chlupaté koule sežerou, nechali přemluvit a byli jsme vpuštěni. Bylo vyhráno, ale jen na chviličku, protože náš příchod byl dosti časný a to v 9.00 hod, na to že samotné vystoupení bylo až v 16.00 hod-chybička se vloudila.

Zázemí–Našli jsme si malou alej břízek. Samozřejmě splňovala naše přísná kritéria ( stín + úvaz neboli kolík pro psy ). Vytáhli jsme deky ( celty ), na kterých jsme později vegetovali a začali se porozhlížet co by se asi tak dalo dělat. Byli tu hasiči-mohli jsme stříkat z proudnice, byly tu i stánky-mohli jsme utrácet, mohlo se nám dokonce i něco stát-byla tu totiž i první pomoc.

Počasí–krásné…krásné…………..bááááááječné.

Jídlo a pití–To nás zajímalo asi nejvíce. Nedalo se odolat všem těm dobrotám. K poledni jsme se pěkně nacpali-všichni. Ani ta několika metrová, nebo snad několika kilometrová, fronta nás neodradila. Jako jídelní stůl a posezení nám posloužily pohyblivé sudy ( jak jsme si posedali, staly se nepohyblivými ) - sláva překážkám.

Pátrací akce–Týkala se Iloniny misky na vodu. Podotýkám-těžce vydřená na Memoriálu Oldy Dvoroka, chápejte museli jsme jí dostat zpátky. Zapůjčili jsme jí totiž Border kolii,která předváděla pasení ovcí, prý měla žízeň ( tvrdila vyděšená paní co si jí přišla vypůjčit ). Potvrdilo se pravidlo, "pokud něco nechceš, tak to půjč". Nakonec jsme našli ( jako já Eva a Ilona ) borderku aj misku.Představte si nechtěla nám jí dát….kousala bestie, byli jsme chytřejší a vyzráli na ní…miska byla zase naše.

Vystoupení–Lidi tleskali, fotili a jásali. No ještě aby ne…byli jsme úžasní.

Odchod domů–Jupíííí tak dlouho, předlouho jsme na něj čekali, až jsme se nakonec dočkali.

Prezenční listina
Monika Malenová + Lemmy
Líba Novotná + Bak
Šárka Juhošová + Bella
Dana Veselá + Ketty
Kateřina Ševčíková + Niky
Dita Klarnerová + Matylda
Eva Martínková + Cindy
Lucka Samcová + Gina
Peggi Finn + Endží
Šárka Peksová + Tai-či a Aška
Martin Kadleček + Spyke
Honza Pakosta + Akim
Hynek Stříbrný + Basco
Áda Dostál + Nelly
Jirka Halaj + Max
David Mach + Rea

V Citicích na fotbalovém hřišti probíhala oslava dětského dne. Ukázku měly dětské taneční soubory, děti soutěžili v různých soutěžích. My a naši psi jsme se měli předvést ve čtyřech vstupech po půl hodince. V prvním vstupu jsme předvedli poslušnost a vyštěkání, v druhé dovednost a vyštěkání, ve třetí tanec se psy, vyštěkání a dovednost a čtvrtá půlhodinka byla věnována mazlení dětí se psy.

Poslušnost – nastoupili všichni psi a Dita jim odvelela poslušnost ve stylu akvabel.

Dovednost – ze cvičáku jsme si přivezli převozitelné překážky ( sudy, houpačku, skok vysoký, rouru a vodorovný žebřík ) a všichni naši pejsci je postupně překonali. Podle situace s dopomocí, nebo bez ní.

Vyštěkání – do papírových kartónů jsme umísťovali jednotlivé děti a do dvou k sobě sražených hokejových branek jsme dávali 10 až 15 dětí ( tzv. hromadné zájezdy ). Naši psi je měli za úkol najít a vyštěkat. Hromadné zájezdy byly maličko problémové ( ti špunti ječeli jak Viktorky, když se na ně řítil pes ). Škvrňata se bavila a my také.

Tanec se psy – předvedla Šárka s Belinkou. Všichni ostatní včetně dětí jsme jim k tomu zpívali „ Skákal pes přes oves“. Protože je to krátká píseň, tak jsme jí zapěli hned dvakrát.

Mazlení – asi to bude nejoblíbenější disciplína našich psů. Děti nafasovaly od pořadatelů plastový kbelík plný piškotek a jiných ňamek a mazlili a krmili až do úplného vymazlení a vykrmení. Velící důstojník – byla Dita. Odvelela poslušnost, dovednost a snažila se vnést jakýsi řád i do vyštěkání.

Komentátor – jsem byla já a musím říci, že to trvá, než si člověk zvykne na mikrofon.

Závěr – děti jsou zlatí diváci, tleskají všemu, osmdesát procent chyb nepostřehnou a zbytek prominou.