ZBKKK - Články - Ostatní - Vodní tábor – dovolená – rodinná dovolená – výcvik Ejpovice 2010

Přihlášení



Překlad

RSS

Vodní tábor – dovolená – rodinná dovolená – výcvik Ejpovice 2010 PDF Tisk Email
Ostatní
Napsal uživatel Šárka Machová   
Úterý, 31 Srpen 2010 20:42

místo – kdo četl nadpis ví že jsme byli v Ejpovicích

termín – 31.7. - 8.8. a kdo by to byl řekl rok 2010

obsazení – kompletní rodinné klany -

Helena, Jarda, Honzík a Ben Fabiánovi

Michala, Filip, Vítek a Bria s Vandou Zapletalovi

Šárka, David, Ondřej a Rea s Aškou a s Cinkem Machovi

Ivana, Ondřej a Šeidina s Barym Bufkovi

Šárka, Radek,Nikolka, Dominik a Gája s Coulisem

    • ne úplně komplet rodinné klany a jednotlivci -

        Monika, Petr a Betinka s Badem Pospíšilovi

        Vlaďka, Jarda a Borůvka s Barčou Bártovi

        Hanka, Adélka a Gill Kremlovi

        Zuzana, Mareček a nám nepředstavené štěňátko foxíka Markovi

        Katka a Eru Němečkovi

        Lucka a Terezka Zenglerovi

        Michal a Arnie Hladíkovi

    • návštěvy

        Markéta a Aisha Koenigsteinovi

Martin a Spike Kadlečkovi

Vendulka, Ondřej, Míša Vrbíkovi

Zdeněk a Pan Rasputin Kolářovi

Maruška Peksová

Osnova

  • úvod

  • příjezd

  • pobyt

  • odjezd

  • den poté

Úvod

Statečné matky a stateční oCIMG0499tcové ne méně statečných dětiček hladce převálcovali svou účastí ostatní členy bez potomků, nebo s již odložitelnými potomky. Slétli jsme se v počtu pět dětí do dvou let ( každé mělo s sebou alespoň jednoho rodiče )plus jedno takové jezdilo i s rodiči na návštěvu. Další tři děti ve věku nad pět let sem tam učinili nízký průlet táborem, aby informovali své rodiče, že ještě žijí.

Příjezd – slétli jsme se v sobotu odpoledne. Zpočátku to vypadalo, že kromě Bártíků , se tábor bude skládat pouze z odětičkovaných párů. Tito zabrali půlku stanovacího prostoru na stany velikosti rodinných vilek, ohrádku pro ty špunty a Ondřejův gumový program také zabral několik metrů čtverečních. ( Vysvětlivka – Ondřejův gumový program = bazének, čluneček, balóny, kruhy a matračka, vše nafukovací a hračky ve vodě máchatelné ). Nakonec dorazili i úplně standartní psovodi se svými psy a po kratším boji se i oni utábořili. Slabší povahy se zabydlely v chatičkách. Někdo přijel v sobotu, někdo třeba až v pondělí až jsme se sjeli všichni. Nutno podotknouti, že varáci to nějak flákali. Přijeli totiž jenom čtyři a z toho dva jen na víkend. No nic, je nás málo, ale samí dobří.

Pobyt

Sobota – příjezd, šílené vybalování, stavění, ztrácení, hledání a nalézání věcí psů i dětí. K večeru jsme ten mumraj dokopali do relativně hotového stavu, dali děti spát ( kromě Víti, ten chodí až v půl jedenácté ) a upadli do seslíků okolo ohně. Vyslovuji veřejnou pochvalu Bártíkům za to, že nezapomněli dovézt dřevo na oheň. Kdyby ho nedovezli, patrně by jsme žvýkali k večeři naložené, ale syrové maso. Sílu na sběr klacíků by jsme už asi ze sebe nevyšlápli. Hlavního topiče dělal Martin a dobře mu tak. Neměl s sebou žádné dítě.

Neděle – asi proběhl i nějaký výcvik ale to si moc nepamatuji. Neděle totiž patřila Cyrdovi. Cyrda bojoval boj, ten poslední, co ho nikdo nemůžeme vyhrát. Jeho statečné srdíčko prohrávalo boj s časem. Monika a Petr pro něj udělali co mohli. Pohřbili ho i s pelíškem, oblíbenými hračkami a svými slzami na zahradě. K večeru přijeli, protože doma jim bylo příliš smutno. David, který se vracel do Varů pro různé zapomenuté důležitosti ( serf, antikoncepce.....) po cestě zpět koupil dva Magistry. Cyrdu jsme večer u ohně zapili. První frťánek patři jen jemu, druhý jen Cai a třetí všem dalším kamarádům, co už tu nejsou s námi. Mohli jsme je zapíjet jednotlivě, ale to by jsme probuleli celý večer a asi by jsme byli také dost opilí.

Pondělí – počasí bylo jedna báseň a tak dopoledne i odpoledne probíhal vodní výcvik. Opotřebovávali jsme člun Bártíků. Náš člun totiž hned v neděli psi proškrábli a tak jsme ho zalepovali a v pondělí byl zatěžkaný a léčil se. Dětičky se cachňali v bazénku, placatili v ohrádce a nutili rodiče je tlačit na kolobrndě. Přesto si všichni zacvičili vše co chtěli. Někdo přitahoval člun, někdo učil psa plavat a ostatní učili všechno mezi tím. Byli jsme na obědě v místní hospůdce a potom byl i polední klid. To vám byla nádhera. Večer jsme došli na dřevo, udělali ohýnek a dosyta se nadlábli. Monika, šikulka, si parádně zvrkla kotníček. Nesla Šárce M. ochutnat jakýsi zvláštní nápoj a šlápla do ďurky v půdě a už se válela na zemi. Nutno podotknouti, že pití nevylila, fakt šikulka.

Úterý – dopoledne jsme cvičili vodu. Odpoledne se nám kapku poprčilo počasí a trošíčku sprchlo. Vyrobili jsme přepychový plachtový přístřešek nad dětskou ohrádkou. Trošku do něj sice zatékalo, protože jsme tu plachtu dali proti švu, ale to jsme bryskně ve středu opravili. Odpolední výcvik proběhl ke spokojenosti všech. Radek donesl dřevo na oheň. Byla to sice bříza a ta hoří i mokrá. Jenže Radek jí vytáhl z potůčku. Večer se nesl ve stylu vyuzení všech přítomných. Myslím, že to se podařilo. Vydrželi jsme to a nešli jsme spát, dokud jsme břízu nespálili úplně celou.

Středa – dopoledne jsme se rozdělili. Část nás trénovalo vodu a část šla vycházkou na sutinky, které našli v úterý Jarda s Honzíkem. Stihli jsme akorát jedno kolo a pak jsme třičtvrtě hoďky čekali, nacpaní v místnosti se střechou, než přestane pršet. Odpoledne sem tam také pršelo. Míša nevydržela a odsvištěla s Víťou domů. Šárka s Helčou s Honzíkem a Ondřejem využili pozvání Vendulky. U Vendulky jsme vypustili děti a ty se konečně mohli vyřádit. Večer jsme znovu grilovali. Tentokrát už jsme nelovili dřevo z potoka a tak jsme byli o poznání méně uzení.

Odjezd

Čtvrtek – dopoledne jsme šli na výlet spojený s plošným vyhledáním. Plošně jsme se vzájemně našli a svištěli na oběd. Odpolene začali telefonicky chodit poplašné zprávy o přívalových deštích. Helča s Jardou a Šárka s Davidem podlehli tlaku meteorologů a začali balit a balili a balili, dokud se nesbalili a odjeli do méně vytopitelných domovů. Ostatní vydrželi a večer ještě grilovali. Zmokli až ráno v pátek.

Pátek – pršelo, jen se lilo. My už jsme tam nebyli, tak o tom nemůžu psát.

Sobota – ruply nervy i těm nejstatečnějším. Všichni se sbalili a odjuchali domů se usušit.

Den poté

Neděle – Bártíci, kteří to mají nejblíže, se dojeli mrknout na naše tábořiště. Ještě, že jsme zbaběle prchli. Tábořiště bylo pod vodou. Tak hrozné, jako liberecko to tedy nebylo, ale stejně, ještěže jsme tomu ujeli.

Heslo tábora – s dítětem ven, bez deště jen!!!