• Dovolenkáři
• • Monika a Petr P.+ syn Radek + psi Betka, Cyr a Bad
  • Vendulka V. a Ondřej + pes Monty
  • Míša a Filip Zapletalovi + fenka Vanda
  • Pavel S Dominik + psi Bold a Blesk
  • Markéta K a Jarda + fenka Aisha
  • Šárka P a David M + fenky Rheda, Tai-či a Aška
  • Ilona K + fenka Sára
  • Dana V + fenka Kety
  • Martin a Petra K. + pes Spike
  • Jarda a Vlaďka B + fenky Afra a Borůvka +dvě štěňátka Afry
  • Káťa + ruský teriér
  • Honza Z a Jana N + psi Jack a Fido

• Návštěvníci
• • Zuzana M + dobrmánek tři měsíce po vylíhnutí
  • Hanka K
  • Maruška a ………s borderkou ( neteř Šárky P s kamarádkou )
  • Monika M + Lemmy
  • Káťa H + fenka Arga
  • Dana N + fenka Carrie
  • Eva M + fenka Cindy
  • David Koncz + pes Arbo
  • Áda D + Nelly
  • Vilda s Ivankou B
  • Klára K + Simon
  • Robert N + Norton

• zkoušky:
  • ZZZ
  • rozhodčí: Šárka P
  • bojovníci:
    • Jarda B s Afrou – mají zkoušku
    • Káťa H s Argou – mají zkoušku
    • Dana N s Carrií – mají zkoušku
  • RHE
  • rozhodčí: Dan S
  • bojovníci:
    • Vendulka V s Montym – mají zkoušku
    • Jarda B s Afrou a Borůvkou – nemají nic
    • Káťa H s Argou – nemají nic
    • David Koncz s Arbem – nemají nic
    • Robert N s Nortnem – nemají nic
  • RHW A
  • rozhodčí: Dan S
  • bojovníci:
    • Klára K se Simonem – mají zkoušku
    • Ilona K se Sárou – nemají nic
    • Pavel S s Boldem – má zkoušku
  • ZZZ
  • rozhodčí: Dita K
  • bojovníci:
    • Jarda B s Borůvkou – nemají nic
  • ZZP 1
  • rozhodčí: Dita K
  • bojovníci:
    • Eva M se Cindy – nemají nic
    • Honza Z s Jackem – mají zkoušku
    • David M s Rheou – nemají nic

• Docházka
• • Monika a Petr Pospíšilovi + Betka, Cyrda, Bad
  • Vendulka Vrbíková + Monty
  • Martin Kadleček + Spike
  • Jarda Bárta + Afra
  • Pavla Machalcová + Agáta
  • Markéta Koenigsteinová + Aisha
  • Šárka Peksová + Tai-či, Aška
  • David Mach + Rhea
  • Helana Habadová + Ben
  • Eva Martínková + Cindy
  • Honza Šeda + Monty
  • Ilona Kubíková + Sára
  • Ivana Bufková + Bayard
  • Zdeněk Kolář + Pan Rasputin
  • Monika Malenová + Lemmy
  • Milena Benešová + Dusty
  • Šárka Juhošová + Bell
  • Dana Veselá – Kety
  • Klára Kmoníčková + Saber

• zkoušky:
  • ZLP1
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Míša
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Dana Veselá + Kety – ne-příště jo
  • RHL – A
  • rozhodčí: Vilda Babička
  • Vedoucí zkoušek: Vendulka Vrbíková
  • Pomocníci: všichni přítomní
  • zkoušení:
    • Monika Pospíšilová + Bety – jo-jo-jo
    • Monika Malenová + Lemmy – jo-jo-jo-nejlepší
    • Honza Šeda + Monty – jo-jo-jo
    • Milena Benešová + Dusty – jo-jo-jo
    • Martin Kadleček + Spike – jo-jo-jo
    • Klára Kmoníčková + Saber – jo-jo-jo
    • Lída Mašatová + Gina jo-jo-jo
    • Šárka Juhošová + Bella jo-jo-jo
    • Ilona Kubíková + Sára – jo-jo-jo
    • Eva Martínková + Cindy – jo-jo-jo
    • Šárka Peksová + Aška – jo-jo-jo
    • Markéta Koenigsteinová – Aisha – ne - příště jo

Naskladnění – psovodi ( jinak také naši kamarádi ) se psy se slétali k penziónu v sobotu okolo poledne. Žádný hromadný úder to ale nebyl. Přijelo nás jenom pár. Většina lidí přijížděla a odjížděla, jak chtěla. Škodili sami sobě. Pravda, někdy zaměstnavatel nemá zrovna pochopení.

Úvodní výlet – jako obvykle jsme po zabydlení vyrazili na svařák. Malá změna přeci jenom byla. Šli jsme na stejnou sjezdovku, do jiné boudičky. Tak nějak hezky se to tam jmenovalo, už nevím jak. Chytřejší mi prozradili, že „ U sekyrek „

Počasí – bylo ukázkově. Chvílemi mrzlo, chvílemi ne. Jen sněhu mohlo být o půl metru více, aspoň o 30 cm…Také občas sprchlo a umrzlo.

Výcvik – rozdělili jsme se na dvě party, postavili úkryty a cvičili a cvičili vždy od devíti cca do 14 00.

Rošty – ve stavění úkrytů nastal zásadní zlom. Hrobeček ve sněhu už nezakrýváme klacky, ale rošty originál z postele, nebo vyrobené z prken.

Čtyřkolka a skútr – Zuzanin přítel s kamarádem nás povozili. Na skútru jen tak a čtyřkolka měla vozíček. Vyšvihla se i Horská služba. Povozili nás na superkrásných skútrech. Jednou výcvikově a jednou zkouškově.

Poslušnost – jsme nejdříve uplácali lyžemi. My všichni běžkami, akorát David měl sjezdovky a Martin skialpy. Šlo jim to líp, tak jsme je jmenovali hlavními ušlapátory. Také jsme vybrázdili trojúhelník na mety. A poslouchali jsme a metovali a za lyžemi chodili, co hrdlo ráčí a tělo snese.

Výlet – chtěli jsme vyrazit ve středu na běžkách do šumavských hvozdů. Ono nám ale přes noc napršelo a umrzlo. Tak jsme to vzdali a šli pěšky. Byl by to sice elegantní způsob, jak se zbavit nepohodlných duší, ale mohli by padnout i skvělí jedinci a nakonec jsme se dohodli, že jsme vlastně všichni skvělí. Šli jsme tedy pěšky na Čertovo jezero, pak na Rozvodí a přes kopec jakýsi zpátky. Mám to, ten kopec, to byl Špičák a my jsme shopkali dolů po černé sjezdovce zvané Šance. Nejdříve jsme se drželi hezky při kraji a ke konci jsme se rozparádili a zbytek sjeli po zadnici. No, schválně, kdo z vás sjel černou po pozadí? Mělo to být i zdokumentováno, ale Vendulka stiskla špatný camprlík na mobilu. Zpátky jsme procházeli okolo svařákovské boudičky. Dali jsme si svařáček do hrníčku a v pohodě doštrádovali dom.

Otravka – Vendulka nás, jako obvykle, neustále tahala ven na procházky, aby vyběhala to své zvíře bláznivé. Vyzráli jsme na ní. Každý den s ní chodil někdo jiný. Byla spokojená, její hafan také a my jsme nepadali na ústa z nadměrného pohybu.

Kožený psovod – báječná sebesmrtící hra. Na jedné z vycházek po výcviku ji vymysleli čtyři karlovarští stateční ( Eva, Markéta, Pavla a Martin). Zabrzdili u již zmiňovaného stánečku a po vyzkoušení dvou typů alkoholových nápojů se zaměřily na slivovici. David dorazil později a zapojil se do hry, nicméně už je nedohnal. Ostatní psovodi jim pouze fandili. Následky a záchrannou akci jsme si vychutnali a nebudu jí rozvádět

Pizza – jeden večer jsme vyrazili do šumu na pizzu. Byla vynikající, navíc se tam nesmělo kouřit, což bylo ještě lepší.

Večerní lyžování – Eva s Martinem zvládali také. Asi jenom dvakrát, abych je zase nepřechválila.

Večery v jídelně – báječně jsme se pobavili, probrali přátele i nepřátele a hlavně jsme se nasmáli do zásoby.

Věštírna – dokonce jsme odhalili jednu až dvě psovodkyně – kartářské Sybily ( Monika M a Milena ). Donutili jsme je vykládat a vykládat. A my jsme se chechtali a chechtali. Provedli jsme i test spolehlivosti. Výsledky budu znát do roka a do dne „ Lomikare, Lomikare „.

Papání – Monča kouzlila na objednávku a určená služba jí pomáhala se nestrhnout.

Kenely – budou do budoucna nutností. V takovém množství lidí a psů se to jinak nedá uhlídat. Nikdo nechce být nepříjemný, ale alespoň minimální pravidla se stanovit musí.

Disciplína chůze za běžkami – to byla nejsrandovnější disciplína. Vilda nám jí nalajnoval hezky šupem z kopce, obrat a juchů do kopce. Takřka všichni se dolů řítili se smrtí v očích, zastavili elegantním pádem, obrat prováděli v leže a nahoru propotili trika ( někdy i bundy ). Jen Matin, rodilý lyžař, jel bravurně, akorát zase zdrhnul i psovi. No opravdu, legrace.

Odlet – v neděli po zkouškách a velkém úklidu, úplně unavení, ale ve skvělé náladě ( pánové, vy si po sobě neumíte vytřít koupelnu??? )

Chomutov 22.8. – 25.8.2007

Družstva
Dita Klarnerová + Matylda a Jirka Halaj + Max – 16. místo
Milena Benešová +Dusty a Šárka Peksová +Aška – 12.místo

Soutěž – pravidla byla jednoduchá. Soutěžila dvoučlenná družstva. Každý pes šel jeden speciál ve dne a jeden v noci. V každém speciále byly dvě osoby. Někam se smělo, někam ne. Někde byly bomby, někde ne. Ve dne bylo vedro, v noci ne. Každá osoba byla za 100 bodů, šlápnutí na minu bylo za -100 bodů. Ve dne jsme museli ke speciálu dojít stezkou odvahy ( překonání příkopu po žebříku, pochod, přelanění potoka ). Celé to bylo na čas.

Pořadatelé – tedy vlastně hasiči, se vytáhli. Postavili stany pro velení, na spaní i na sprchování. Zajistili záchody. Jídlem a pitím nás zásobovali. Parkoviště ohradili. Překladatele z vlastních řad vyčlenili. Vlajky všech účastnických zemí vyvěsili. Prostory na hledání vymysleli a lidi do nich zakopali a celé to odpískali. Dopravu zkoordinovali, tak že fungovala. Koupání v Kamencovém jezeře nám vyškemrali zadarmo. Asi jsem to mohla napsat krátce, totiž že to prostě celé uspořádali, ale to by jste neměli ani mlhavou představu, co všechno museli zmáknout. A to na nás celou tu dobu byli milí.

Konkurence – byla hvězdná. Přijeli Maďaři, Němci, Rakušáci, Slováci, horská služba, PČR, městská policie, SZBKČR.

Nástup – stály jsme dvě řady proti sobě. Závodníci a pořadatelé a s nimi hasičské frčky. Měli tam dokonce i nejhlavnějšího generála. Skoro bych řekla, že ta řada proti závodníkům byla početnější.

Sutiny – denní sutiny, byly na úrovni trenažéru ve Chbanech. Noční byly hrůzostrašné. Hromady sutě ze kterých čučely armatury ( dráty ) na všechny strany.

Snídaně, obědy, večeře – nám vařily kuchařky z hasičského učiliště. Bylo to velmi poživatelné.

Média – tisk i televize se nám motali pod nohama. Hlavně ve čtvrtek. Milena urvala fotku v Mladé frontě a Šárka rozhovor s ČT 2.

Sprchy – byly opravdu fantastické. Mycí stan byl rozdělen na tři části, umývárnu, převlékárnu a sprchy. Sprchy byly na jednom stojanu čtyři. Aby byla voda teplá, muselo se topit v kotli – to nám řekli. Aby voda tekla musel někdo, kdo se nekoupal pumpovat ruční pumpou – to nám neřekli. Když se topilo vznikal mírný přetlak vody, který způsoboval stav, kdy sprchy sem tam protékaly. Já jsem tam poprvé samozřejmě nakráčela sama. Namočila jsem se pod občas protékající sprchou, namydlila se a začala běhat dokola pod sprchami a snažila se opláchnout. Marně jsem hledala nějaký kohoutek. Když jsem ho našla a povolila, spadla na mně celá konstrukce sprchy, která díky němu držela. Tak jsem to vrátila do původního stavu. Kupodivu ani zoufalé poťukávání na hubice sprch nespustilo vodu. Prostě dobrodružství jako trám. Jirka sice pumpoval, ale voda tekla místo do umyvadel do sprch. Ve výsledku to vypadalo tak, že zapumpoval, čapl kartáček na zuby, oběhl bleskem plentu do sprch a voda přestala téct. Druhé kolo absolvoval rychleji a třetí kolo už do toho vložil všechno. Po deseti minutách běhu prokládaného pumpováním, měl vyčištěné zuby. Toto byly ale pouze krušné začátky. V dalších dnech nám hasiči na sprchování přidělili urostlého, svalnatého Ramba, z vlastních řad a ten pumpoval, dokud jsme se nevycachtali.

Vedro – bylo přes den až takové, že jsme podkasávali náš stan. Nebylo tam potom žádné soukromí, ale zato se tam dalo dýchat. Jirka musel předčasně ukončit denní speciál aby to Max přežil ( tleskám správnému rozhodnutí ).

Bomba – Milena a čtyři další filutové z řad závodníků jí odpálili a přišli tak o sto bodů. Chechtali jsme se jim po celý zbytek závodu. Myslím, že jsou na větu: „ Tak jak to bylo s tou bombou?“ poněkud přecitlivělí. V rámci zachování Vašeho života, tuto větu před Milenou nevyslovujte.

Raut – byl v pátek večer místo večeře. Řízky, kuřata, uzené prase na grilu, zákusky, ovoce, saláty, pivo lahvové, točené, víno……no prostě ráj.

JEN VÍCE TAKOVÝCH AKCÍ, JSOU SKVĚLÉ.