ZBKKK - Články

Přihlášení



Překlad

Články
Vážně i nevážně o tom, co se kolem nás děje?

Vodní tábor – dovolená – rodinná dovolená – výcvik Ejpovice 2010 PDF Tisk Email
Ostatní
Napsal uživatel Šárka Machová   
Úterý, 31 Srpen 2010 20:42

místo – kdo četl nadpis ví že jsme byli v Ejpovicích

termín – 31.7. - 8.8. a kdo by to byl řekl rok 2010

obsazení – kompletní rodinné klany -

Helena, Jarda, Honzík a Ben Fabiánovi

Michala, Filip, Vítek a Bria s Vandou Zapletalovi

Šárka, David, Ondřej a Rea s Aškou a s Cinkem Machovi

Ivana, Ondřej a Šeidina s Barym Bufkovi

Šárka, Radek,Nikolka, Dominik a Gája s Coulisem

    • ne úplně komplet rodinné klany a jednotlivci -

        Monika, Petr a Betinka s Badem Pospíšilovi

        Vlaďka, Jarda a Borůvka s Barčou Bártovi

        Hanka, Adélka a Gill Kremlovi

        Zuzana, Mareček a nám nepředstavené štěňátko foxíka Markovi

        Katka a Eru Němečkovi

        Lucka a Terezka Zenglerovi

        Michal a Arnie Hladíkovi

    • návštěvy

        Markéta a Aisha Koenigsteinovi

Martin a Spike Kadlečkovi

Vendulka, Ondřej, Míša Vrbíkovi

Zdeněk a Pan Rasputin Kolářovi

Maruška Peksová

Osnova

  • úvod

  • příjezd

  • pobyt

  • odjezd

  • den poté

Úvod

Statečné matky a stateční oCIMG0499tcové ne méně statečných dětiček hladce převálcovali svou účastí ostatní členy bez potomků, nebo s již odložitelnými potomky. Slétli jsme se v počtu pět dětí do dvou let ( každé mělo s sebou alespoň jednoho rodiče )plus jedno takové jezdilo i s rodiči na návštěvu. Další tři děti ve věku nad pět let sem tam učinili nízký průlet táborem, aby informovali své rodiče, že ještě žijí.

Příjezd – slétli jsme se v sobotu odpoledne. Zpočátku to vypadalo, že kromě Bártíků , se tábor bude skládat pouze z odětičkovaných párů. Tito zabrali půlku stanovacího prostoru na stany velikosti rodinných vilek, ohrádku pro ty špunty a Ondřejův gumový program také zabral několik metrů čtverečních. ( Vysvětlivka – Ondřejův gumový program = bazének, čluneček, balóny, kruhy a matračka, vše nafukovací a hračky ve vodě máchatelné ). Nakonec dorazili i úplně standartní psovodi se svými psy a po kratším boji se i oni utábořili. Slabší povahy se zabydlely v chatičkách. Někdo přijel v sobotu, někdo třeba až v pondělí až jsme se sjeli všichni. Nutno podotknouti, že varáci to nějak flákali. Přijeli totiž jenom čtyři a z toho dva jen na víkend. No nic, je nás málo, ale samí dobří.

Pobyt

Sobota – příjezd, šílené vybalování, stavění, ztrácení, hledání a nalézání věcí psů i dětí. K večeru jsme ten mumraj dokopali do relativně hotového stavu, dali děti spát ( kromě Víti, ten chodí až v půl jedenácté ) a upadli do seslíků okolo ohně. Vyslovuji veřejnou pochvalu Bártíkům za to, že nezapomněli dovézt dřevo na oheň. Kdyby ho nedovezli, patrně by jsme žvýkali k večeři naložené, ale syrové maso. Sílu na sběr klacíků by jsme už asi ze sebe nevyšlápli. Hlavního topiče dělal Martin a dobře mu tak. Neměl s sebou žádné dítě.

Neděle – asi proběhl i nějaký výcvik ale to si moc nepamatuji. Neděle totiž patřila Cyrdovi. Cyrda bojoval boj, ten poslední, co ho nikdo nemůžeme vyhrát. Jeho statečné srdíčko prohrávalo boj s časem. Monika a Petr pro něj udělali co mohli. Pohřbili ho i s pelíškem, oblíbenými hračkami a svými slzami na zahradě. K večeru přijeli, protože doma jim bylo příliš smutno. David, který se vracel do Varů pro různé zapomenuté důležitosti ( serf, antikoncepce.....) po cestě zpět koupil dva Magistry. Cyrdu jsme večer u ohně zapili. První frťánek patři jen jemu, druhý jen Cai a třetí všem dalším kamarádům, co už tu nejsou s námi. Mohli jsme je zapíjet jednotlivě, ale to by jsme probuleli celý večer a asi by jsme byli také dost opilí.

Pondělí – počasí bylo jedna báseň a tak dopoledne i odpoledne probíhal vodní výcvik. Opotřebovávali jsme člun Bártíků. Náš člun totiž hned v neděli psi proškrábli a tak jsme ho zalepovali a v pondělí byl zatěžkaný a léčil se. Dětičky se cachňali v bazénku, placatili v ohrádce a nutili rodiče je tlačit na kolobrndě. Přesto si všichni zacvičili vše co chtěli. Někdo přitahoval člun, někdo učil psa plavat a ostatní učili všechno mezi tím. Byli jsme na obědě v místní hospůdce a potom byl i polední klid. To vám byla nádhera. Večer jsme došli na dřevo, udělali ohýnek a dosyta se nadlábli. Monika, šikulka, si parádně zvrkla kotníček. Nesla Šárce M. ochutnat jakýsi zvláštní nápoj a šlápla do ďurky v půdě a už se válela na zemi. Nutno podotknouti, že pití nevylila, fakt šikulka.

Úterý – dopoledne jsme cvičili vodu. Odpoledne se nám kapku poprčilo počasí a trošíčku sprchlo. Vyrobili jsme přepychový plachtový přístřešek nad dětskou ohrádkou. Trošku do něj sice zatékalo, protože jsme tu plachtu dali proti švu, ale to jsme bryskně ve středu opravili. Odpolední výcvik proběhl ke spokojenosti všech. Radek donesl dřevo na oheň. Byla to sice bříza a ta hoří i mokrá. Jenže Radek jí vytáhl z potůčku. Večer se nesl ve stylu vyuzení všech přítomných. Myslím, že to se podařilo. Vydrželi jsme to a nešli jsme spát, dokud jsme břízu nespálili úplně celou.

Středa – dopoledne jsme se rozdělili. Část nás trénovalo vodu a část šla vycházkou na sutinky, které našli v úterý Jarda s Honzíkem. Stihli jsme akorát jedno kolo a pak jsme třičtvrtě hoďky čekali, nacpaní v místnosti se střechou, než přestane pršet. Odpoledne sem tam také pršelo. Míša nevydržela a odsvištěla s Víťou domů. Šárka s Helčou s Honzíkem a Ondřejem využili pozvání Vendulky. U Vendulky jsme vypustili děti a ty se konečně mohli vyřádit. Večer jsme znovu grilovali. Tentokrát už jsme nelovili dřevo z potoka a tak jsme byli o poznání méně uzení.

Odjezd

Čtvrtek – dopoledne jsme šli na výlet spojený s plošným vyhledáním. Plošně jsme se vzájemně našli a svištěli na oběd. Odpolene začali telefonicky chodit poplašné zprávy o přívalových deštích. Helča s Jardou a Šárka s Davidem podlehli tlaku meteorologů a začali balit a balili a balili, dokud se nesbalili a odjeli do méně vytopitelných domovů. Ostatní vydrželi a večer ještě grilovali. Zmokli až ráno v pátek.

Pátek – pršelo, jen se lilo. My už jsme tam nebyli, tak o tom nemůžu psát.

Sobota – ruply nervy i těm nejstatečnějším. Všichni se sbalili a odjuchali domů se usušit.

Den poté

Neděle – Bártíci, kteří to mají nejblíže, se dojeli mrknout na naše tábořiště. Ještě, že jsme zbaběle prchli. Tábořiště bylo pod vodou. Tak hrozné, jako liberecko to tedy nebylo, ale stejně, ještěže jsme tomu ujeli.

Heslo tábora – s dítětem ven, bez deště jen!!!

 
Děsuplný výcvik PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Mach David   
Úterý, 18 Listopad 2008 13:25

10. - 12.10.2008 Špičák

Přítomni - všichni, kteří mohli a chtěli

Pátek - jsme přišupajdili k Pospíšilkům a hned to oslavili. Uzené, klobásky, různé druhy sýrů, zeleninka, olivy, chlebík a rohlík jsme snědli a rumík jsme vypili. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si museli povědět všechno, co jsme za tu dobu zažili.

Sobota - venku bylo krásně. Na cvičáku jsme se rozdělili na tři skupiny a protočili jsme tři stanoviště, sutino - plochy, poslušnost a dovednost. Pak jsme odvezli hafany odpočívat, slupli jsme malý oběd a svištěli do lanového centra v Železné Rudě.

Lanové centrum domluvila Monika P, i když už vlastně bylo po sezóně. Někdo to prošel skoros palcem v nose, někdo se trochu zapotil a někdo ( například já )v životě nezažil tolik hrůzy za pouhých 150 korun.

Ztráty na životech ani na zdraví jsme nezaznamenali, tak zase bylo večer co slavit. Někteří obzvlášť stateční ( nebo praštění? ) jedinci zkusili i něco navíc, například sešup po laně dolů, volný pád, nebo skok z osmimetrového kůlu na cíl. Po těchto infarktech jsme spapkali véču od Monči uvařenou a důstojně oslavili uplynulý den.

Ještě jsme stihli noční plošné vyhledání s kapinku kolísavými úspěchy. Stejně si myslím, že záchranář nebloudí, jen o něco dýl hledá.

Neděle - ráno jsme posnídali a vyrazili na výcvikový výlet. Každý zvládl jedno kolo s dvěmi ztracenci v lese. Jen Petr s Badem měl problém, ale nejspíš to bylo tím, že figurantka ( Eva ) se odešla schovat úplně do paďous a ne do určeného prostoru.

Po hledání jsme se procházkovali až k hospůdce na obídek a potom už přímo do penziónu. Tam jsme se sbalili, ti statečnější a slušnější po sobě uklidili a jeli jsme domů.

Heslo víkendu - JEN JE NECHTE, AŤ SE BOJÍ !

 
ZZZ,RH-E, RH-WA a ZZP 1 na Nechranici 31.7. - 1.8.2008 PDF Tisk Email
Zkoušky
Napsal uživatel Machová Šárka   
Čtvrtek, 31 Červenec 2008 00:00
  • ZZZ
  • rozhodčí: Šárka P
  • bojovníci:
    • Jarda B s Afrou – mají zkoušku
    • Káťa H s Argou – mají zkoušku
    • Dana N s Carrií – mají zkoušku
  • RHE
  • rozhodčí: Dan S
  • bojovníci:
    • Vendulka V s Montym – mají zkoušku
    • Jarda B s Afrou a Borůvkou – nemají nic
    • Káťa H s Argou – nemají nic
    • David Koncz s Arbem – nemají nic
    • Robert N s Nortnem – nemají nic
  • RHW A
  • rozhodčí: Dan S
  • bojovníci:
    • Klára K se Simonem – mají zkoušku
    • Ilona K se Sárou – nemají nic
    • Pavel S s Boldem – má zkoušku
  • ZZZ
  • rozhodčí: Dita K
  • bojovníci:
    • Jarda B s Borůvkou – nemají nic
  • ZZP 1
  • rozhodčí: Dita K
  • bojovníci:
    • Eva M se Cindy – nemají nic
    • Honza Z s Jackem – mají zkoušku
    • David M s Rheou – nemají nic
 
Dovolená na vodě PDF Tisk Email
Výcvik
Napsal uživatel Machová Šárka   
Sobota, 26 Červenec 2008 00:00
Nechranice – policejní výcvikový tábor 26.7. – 2.8.2008

  • Dovolenkáři
    • Monika a Petr P.+ syn Radek + psi Betka, Cyr a Bad
    • Vendulka V. a Ondřej + pes Monty
    • Míša a Filip Zapletalovi + fenka Vanda
    • Pavel S Dominik + psi Bold a Blesk
    • Markéta K a Jarda + fenka Aisha
    • Šárka P a David M + fenky Rheda, Tai-či a Aška
    • Ilona K + fenka Sára
    • Dana V + fenka Kety
    • Martin a Petra K. + pes Spike
    • Jarda a Vlaďka B + fenky Afra a Borůvka +dvě štěňátka Afry
    • Káťa + ruský teriér
    • Honza Z a Jana N + psi Jack a Fido
  • Návštěvníci
    • Zuzana M + dobrmánek tři měsíce po vylíhnutí
    • Hanka K
    • Maruška a ………s borderkou ( neteř Šárky P s kamarádkou )
    • Monika M + Lemmy
    • Káťa H + fenka Arga
    • Dana N + fenka Carrie
    • Eva M + fenka Cindy
    • David Koncz + pes Arbo
    • Áda D + Nelly
    • Vilda s Ivankou B
    • Klára K + Simon
    • Robert N + Norton
  • zkoušky:
    • ZZZ
    • rozhodčí: Šárka P
    • bojovníci:
      • Jarda B s Afrou – mají zkoušku
      • Káťa H s Argou – mají zkoušku
      • Dana N s Carrií – mají zkoušku
    • RHE
    • rozhodčí: Dan S
    • bojovníci:
      • Vendulka V s Montym – mají zkoušku
      • Jarda B s Afrou a Borůvkou – nemají nic
      • Káťa H s Argou – nemají nic
      • David Koncz s Arbem – nemají nic
      • Robert N s Nortnem – nemají nic
    • RHW A
    • rozhodčí: Dan S
    • bojovníci:
      • Klára K se Simonem – mají zkoušku
      • Ilona K se Sárou – nemají nic
      • Pavel S s Boldem – má zkoušku
    • ZZZ
    • rozhodčí: Dita K
    • bojovníci:
      • Jarda B s Borůvkou – nemají nic
    • ZZP 1
    • rozhodčí: Dita K
    • bojovníci:
      • Eva M se Cindy – nemají nic
      • Honza Z s Jackem – mají zkoušku
      • David M s Rheou – nemají nic


Počasí–unikátně nádherné, suprové a sluníčkaté. Vydrželo celý týden. Pršelo jen jednou v sobotu hned po příjezdu.
Dva tábory–vinou informačního šumu byla v našem termínu v objektu i ústecká brigáda. Myslím, že jsme to zvládli. Někteří lépe, někteří hůře. Určité třecí plochy vznikly, ale netřely se do zuřiva. Určitě jsme se i skamarádíčkovali a to, jak večer při ohni, tak u vody při výcviku. Na to, že to byly prázdniny, to bylo příliš náročné na organizaci a diplomacii. Takže….příště….sami ( to znamená, maximálně dvě brigády )!
Obědy–jezdili jsme do Března, jako loni. Pořád mají točenou malinovku!!! Bylo nás moc, tak jsme obsadili salónek i verandu. Monča jednou nedojedla a večer ten bramborák, na ohni ohřátý, dojídal Áda. Považte, na táboře jsme byly na konci července a Áda dojídal zbytky z Března! Děsný... Do druhého dne jsme ho pozorovali a nic mu nebylo. Tomu říkám kachní žaludek.
Vycházky–Vendulka zase řádila. Tahala nás na vycházky, aby toho svého ďábla vyběhala. Chodili jsme docela rádi a naši hafani byli nadšeni.
Voda–žádné sinice, krásně teploučká, volně dostupná, prostě úžasná.
Těhulky–celé to tam s námi přežily i naše dvě nastávající maminy, Vendulka i Míša. Obě se chystají klopit děti na svět koncem roku ( letošního – 2008 ).
Rozhodčí–troje zkoušky = tři rozhodčí. Dva bez problémů ( já a Dita ) a jeden s velkými obštrukcemi. Jmenovaný byl pan Kuchta, ale byl v nemocnici na operaci. Dlouho se nevědělo, kdo teda vlastně bude pískat, až to padlo na Dana Sedláka. Opravdu odpískal RHE namíchané s RHW A.
Výlet–v tom vedru se moc výletovat nedalo. Byli jsme akorát na Hasištejně. Opět jsme vyplázli 10 kaček vstupného a dali si v hradní kantýně pálivou topinku a pohár a palačinku. Prostě jsme to rozjeli ve velkém.
Škvoři–letos s námi netábořily myši, ale škvoři. Myšky někam zmizely. Míša vymyslela, vlastní hlavou, že když vedle není obilné pole, jako loni, ale je tam kukuřice, tak se asi myšky vydaly za obživou jinam. Zato škvorů jsme si užili habakuk. Možná myšky sežrali a nastěhovali se místo nich...
Štěňátka–Jarda si s sebou dovezl dva tříměsíční potomky Afry. Pořád je neměl udané. Holčičku si odvezli na konci týdne noví, šťastní majitelé.
Večery–u ohně jsme povídali, nebo zpívali. Leoš měl kytaru a hrál, jak o život.
Zhodnocení dne–jsme pořádali každý večer. Co, kdo dělal a jak to šlo. Domluvili jsme na další den i s ústečáky, abychom si někde nešlapali na kuří oka.
Chbany–parta statečných jezdila denně a někdy i nočně do Chban na sutiny. Nejlépe se měli ti co byli zašití v úkrytech. Tam byl aspoň chládek. Psům to nijak moc nevadilo. Při výcviku jim nevadí nic, syčákům. Jen dojde na zkoušky, vadí jim i moucha kolem letící.
Plochy–cvičící se svezli se sutinami do Chban a cvičili v přilehlém lesíku.
Stopy–jako obvykle jsme stopovali pod hrází každé ráno od osmi.
Voda–výcviku našich lidí se laskavě ujala Jarka Machulka z Ústí a byla úžasná. Její věta „ Pavle přestaň kecat, nebo tě vezmu pádlem „ se docela proslavila.
Výběr na Svět a Vodní pohár–nám tam proběhl v sobotu a neděli. V sobotu jsme vyklidili pole a uspořádali ZZZ a ZZP1 a večer jsme odfrčeli domů, celí uondaní. Neděli jsme prochrněli a v pondělí hurá do práce.
Heslo: „ Čím víc lidí, tím víc problémů a tím pevnější zdravé jádro.“
Heslo č. 2: „ Největší dřina je vyjmenovat účastníky toho cirkusu. Asi se na to příště pumpička.“
 
Předváděčka na dětském táboře Rotava – Boučí PDF Tisk Email
Veřejné akce
Napsal uživatel Machová Šárka   
Sobota, 19 Červenec 2008 00:00

předváděči a předvádění

  • Monika Malenová a Lemmy
  • Honza Pakosta a Akim
  • Dana Veselá a Kety
  • Ilona Kubíková a Sára
  • Anička Viktorová a Bára
  • Šárka Peksová a Aška s Tai-či
  • David Mach a Rhea
  • Karolína Novotná a Amy
  • Jirka Šimek a Erina
  • Jana Němcová a Fido
  • Honza Zúber a Jack
  • Radka Jasanská a Minze
  • Honza Šeda a Monty
  • Áda Dostál a Nelly

Cesta se nám obzvláště vydařila. Dali jsme si spicha v Rotavě u paneláků. My jsme je nenašli, tak jsme prostě zastavili na parkovišti u silnice. Všichni, kdo projížděli se zastavili u nás. Jen Honza Zúber stál u paneláků. Honzovi jsme řekli, ať na nás počká, že ho budeme míjet

Kolona vyrazila a po dvou kilometrech zabloudila. Projíždějící pán pravil, že nás tam odvede. Složitě jsme se otočili a jeli za pánem. Honza se po chvíli telefonování připojil.

Dorazili jsme do tábora, najeli dovnitř, zaparkovali. Naproti nám šla vyjevená vedoucí, že si nás neobjednala, nic o nás neví a že nepotřebuje kynology, ale doktora, protože se jí půlka tábora zvrací a průjmuje. Po kratším telefonátu jsme už věděli že hledáme jiný tábor a to tábor v Boučí u koňského ranče. Jirka povídal, že ví, kde je ať jedeme za ním.

V Boučí jsme odbočili na lesní cestu. To ale byla lesní cesta, necesta. Hrbouly a džamky, blátíčko a šutry a príma do kopce. Jednou jsme dokonce i tlačili. Dojeli jsme na konec cesty a tábor nikde. Další telefon nám osvětlil, že musíme zpět na silnici a tam už na nás čeká vodič, který stoprocentně ví, kde se nachází námi vytoužený tábor. Opravdu to na tento pokus vyšlo.

O hodinu později, než bylo domluveno jsme konečně vjeli do správného tábora. Stopadesát dětí, různě rozvěšených po kandelábrech a moknoucích ve střídavém dešti, bylo nadšených. Pak už vše pokračovalo, jako na drátkách. Předvedli jsme poslušnost ve stylu akvabel, ukázali, jak cvičíme pejsky hledat ztracené lidi a pár dětí schovali do beden a zase našli. Nakonec došlo i na krmení dravé zvěře. Děti dostali piškoty, nakrmili naše psí zlatíčka a pomazlili se s nimi.

Po skončení předváděčky jsme dostali kafe, čaj, mazanec a skvělou buchtu. Společně s táborovými vedoucími jsme se nasmáli při vyprávění o naší strastiplné cestě. Zpátky jsme trefili napoprvé a najeli asi o třicet kilometrů méně.

předváděčka předváděčka předváděčka předváděčka předváděčka předváděčka předváděčka předváděčka
Heslo akce zní : záchranář nikdy nebloudí!